Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
maminka je tá zlá...
Cítim se bezmocná,můj dvouletej chlapeček mě bije a je na mě nepříjemnej,křičí na mě a nechce abych ho třeba oblékla,nebo umyla atd.Chce to jenom od tatínka,babičky jsou taky v pohodě,jen já jsem tá špatná.Stáva se to jen občas ale mám z toho strach!Co když mě nemá rád?!Chovám se k němu jak nejlíp to jde ale marně.Připadám si zbytečná.Poradte,je to normální,bude to za nějaký čas v pohodě??
Karamelko, napsalas to krásně 🙂
Lucinečko, souhlasím s holkama. Synovi je 20m. a někdy ho to taky „chytne“ a nemůžeme nic. A já mívám pocity, že jsem nemožná. Ale pak mi dá pusinku nebo se přitulí a já hned na vše zapomenu 🙂 Kdo nemá děti a nezažil, napochopí, že dětské pusince se nic nevyrovná 🙂
Lenka
Lucinečko myslím,že si všechno moc bereš…tohle dělají VŠECHNY děti..naopak mu dacanovi neustupuj!!! děti v tomto věku ani neví proč se tolik vztekají,propadají velkým emocím a neumí je zvládnout..potřebují pevný řád a pevný bod v MATCE a OTCI..co rodiče řeknou to platí…dělej to tak,že řekneš TICHO teď Tě obleču a basta a nevztekej se…. uvidíš že se uklidní a přestane tyhle scény dělat..jen Tě zkouší a věř tomu že proto,že Tebe miluje nejvíc tak si taky nejvíc dovolí….vždyť k cizím lidem si tolik nedovolíš jako k těm co znáš,ne ?
V tomto věku to jistě není o tom že by Tě neměl rád..on takto abstraktně vůbec ještě neuvažuje..Ty si pro něj střed světa a on pro Tebe to nejdražší co máš…je to normální i ty pocity že něco děláš špatně:-))) to zvládneš stejně jako tisíce matek před Tebou…stůj si na svém!! K
Já bych řekla,že to patří k období vzdoru.My teď máme doma úplně to samé.Všechno,na co se malé zeptám,odpověd zní NECHCI (vzápětí si uvědomí,na co jsem se ptala a už je to dobrý).Jinak taky má období,že ji nemůžu ustrojit,nemůžu prakticky nic,když ji to chytne.A s čím si nevím rady?-s tím,že když nepomůže nic,následuje plácnutí přes zadek,ale je fakt,že budem muset najít jiný řešení,protože to začíná praktikovat i u nás-když se ji od nás něco nelíbí,tak nás taky plácne.Jenomže jaký řešení,když si vehementně stojí za svým a nic nepomáhá (domluvy,výhružky,plácnutí,vysvětlování?).Jsme právě ve fázi oboustrannýho hledání a porozumnění,i když mi občas připadá,že mi z toho brzo švihne.
Ahoj Luci,
koukám, že je to normální.
Naší malé, skoro 3, se babi zeptá, jestli jí může rozvázat bryndák. Ne, maminka. A nedej bože, kdyby se ho byď jen dotkla pohledem! Stropí otřesnou scénu, natahuje pláč a hned jak má příležitost tak si někomu stěžuje. Taky něco můžu dělat jenom já a nikdo jiný. Ostatním říká, že je nechce a ať jdou pryč. Pak zas příjde a jako by se nachumelilo. Zkouším to vždycky nějak zaonačit, aby byla donucená jít na někým jiným, ale nepoleví. Tak to neřešíme.
Asi bych ti doporučila jen nějak eliminovat to bití. Třeba mu taky po té ručce flákni, ať si to příště rozmyslí. Přeci jenom je jiné když něco říká (přemýšlí) a když k tomu přidá bití, může si to zafixovat, že to patří dohromady. A když jsou taťka a ostatní ochotni udělat to oni, umyj si třeba nádobí, však on zase příjde 🙂
A takovéto přemýšlení, že jsi zbytečná…. nehysterči, vždyť aspoň jednou za den se přitulí a něco tě nechá udělat, ne? Notak vidíš 🙂
Pa