Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutek z odchodu miláčka
Nejprve vás všechny zdravím. A chci si trochu popovídat na téma, zda vůbec dětem pořizovat nějaké domácí mazlíčky.
Některé si možná pamatujete, jak jsem zde psala, jak jsme našemu Adamovi pořídili nejprve jednoho křečka, pak si přikoupil ještě dva, tak byli 3 a nakonec se nám rozmnožili a bylo jich 12.
Tak těch mladejch už jsem se zbavili a zbyli nám dva samci a jedna samička, která musela být od samců oddělena, jinak bychom rodili o stošest. Jenomže z neznámých důvodů samička před 3 dny umřela a včera zemřel i jeden sameček. Nevím zda byli nějak nemocní, nebo Adam udělal něco špatně. Dokážete si však představit ten smutek. To se ještě Adamovi včera rozbil vytoužený mobil, který dostak k vánocům. Večer se slzama v očích jen konstatoval, že to byl nejhorší den v jeho životě(pak teda dodal, že až po dni co zemřela moje maminka, tedy jeho babička). Starší syn, ten je úplně jiný, ten zdaleka není tak citlivý. Ani nemá tak úzký vztah ke zvířatům jako Adam. Takže tam je to celkem v pohodě. A není to jen tím, že už je téměř dospělý. Adam je prostě taková citlivka po mně. Já měla spoustu koček a taky psa a vždy jsem jejich odchod špatně nesla, tak úplně chápu jak Adamovi je. Dokonce se můj pes ztratil a taťka ho našel někde pod slámou asi za 10 let, téměř mumifikovaného. Tak si představte, že jsem to ještě jako dospělá, máma od dvou dětí,ořvala.
Tak přemýšlím, jestli vůbec dítěti, které se tak citově váže ke zvířátkům vůbec nějaké pořizovat. Uchránit ho tím před tím smutkem, který ho čeká. To nemluvím o tom, že když Adamovi byly necelé dva roky, tak jsme si pořídili jezevčíka. Po pěti letech jsme ho sice dali našim na venkov, kde mu je mnohem lépe, ale to pouto mezi ním a Adamem je veliký. Ten až umře, tak to se asi ten náš Adámek úplně zblázní. Jezevčíkovi bude už 11 let, tak to nemusí dlouho trvat.
Doufám jen, že alespoň ten jeden křeček bude žít trochu déle. Zatím vypadá dobře, ale to ti dva vypadali taky. Myslím ale, že až odejde i ten, už nic kupovat nebudu. Máme ještě rybičky a to stačí. Tam ten odchod není tak smutný. To probíhá vcelku bez nějakého smutku. Přeci jen to není tak přítulné zvířátko s roztomilým čumáčkem.
jj, my jsme křečky taky vždycky obrečeli, a právě jsme je nikdy neměli déle než 18-20měsíců – bohužel pak pošly (byly to holky) na rakovinu bříška. 🙁
Virenko 🙂
Majulka ,ber to tak,že stejně jako intenzivně prožívá smutek tak stejně intenzivně prožívá syn taky radost.
Já bych pořídila psa. U těch malých zvířátek je ta ,,životnost“ vážně omezená a křeček se běžně dožívá pouze 2let. nevíš s jakou nemocí už ste ho mohli koupit..to je těžké. já měla jako dítě 2křečky a opravdu se to se psem srovnat nedá…psa u rodičů jsem měla od 10let… umřel loni v květnu:-( měl 17let..špic..to je už vzpomínka na celý život.
Teď máme Donečka-špic:-) je mu 8let.pořídila jsem si ho když sem se odstěhovala.
Jako svobodní jsme měli s manžou na bytě krysu Esmeraldu a ta když umřela tak jsem brečela 2 dni…nejsi sama ciťka. K
![Majulka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2013/05/Majulka_avatar-50x50.jpg)
No tak jsem byla přesvědčená, že už nic a vy mě tady zase přesvědčujete že jo. Ale máte pravdu, že co jsem si s těma kočkama, kachnama, slepicema a psem užila, kdybych je neměla, nebylo by na co vzpomínat, i když mi taky nakonec zemřeli. On teda Adam většinou po tom co mu nějaké zvíře umře jiné nechce. Je z toho tak přepadlí, že sám řekne, že už nic nechce, že by byl zase smutný až to umře. No a to mu chvíli vydrží. Pak ho zas něco napadne a honem musí něco mít. Asi neumí žít bez nějakého toho mazlíčka. Má to hold chudák po mamince.
S těma rybičkama, to jsme taky jednu oplakali. Měli jsme sumečka, který byl nejstarší v akvárku. Měli jsme ho úplně od začátku, ty ostatní přibývaly a zase ubývaly, ale sumeček stále zůstával. Až loni v létě. Bylo hrozný horko a my byli na chatě. Manžel jel ve středu zalít kytky a nakrmit ryby, ale nevšiml si, jaké je v akvárku horko. Když jsme po týdnu přijeli, tak bylo akvárko téměř vyrybený(ekvivalent slova vylidněný). A odnesl to i náš sumeček. Toho jsme teda oplakali. Vychovali jsme ho z centimetrového do asi dvanácticentimetrového a to už s tou rodinou tak nějak sroste. Já jsem si ještě šla večer načít konzervu rybiček a v tu chvíli jsem tam viděla toho sumečka. No ani jsem se toho nedotkla.
Můj Tomášek obrečí i ty akvarijní rybičky. Je mu 6 a je taky hodně citlivý.
![Virenka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/09/Virenka_avatar-50x50.jpg)
Ájíku, to mi mluvíš z duše :-))
Janno, pudl možná nepustí chlup, zato manža nesnáší psy a psi koušou, štěkají a vrčí na manžu. Pes rozhodně neprojde, i kdyby to byl naháč, to vím a respektuju :-))
Majulko, je to bolestné…. ale na druhou stranu, možná děti tu zkušenost potřebují – někoho mít rádi, pak ho ztratit…. se zvířátkem zažijí spoustu krásných chvilek, ale naučí se ho i oplakat, žít bez něj… Myslím, že to patří k životu a pokud si bude Adámek další zvířátko přát, pořídila bych mu ho.
želva kouše jako pes!!
mame dve.
a co takhle pes co nelíná?pudl nepustí chlup
ach jo,asi máš pravdu,nepořizovat nic nového,i kdyz nové dataké spousturadosti.
já mela asi od strední pejska,nádhernou pudlici ,vítala vždy jak nekdo přišel,když chctela ven knýukla.
kdyz ji bylo asi 12 let odstehovala jsem se s přítelem a dcerkou od nasich z 2+1 jinam,do jiného mesta a nasi mi jis sebou nedali,trápila by se v jiném prostředí.
umřela na dcerčiny 3 narozeniny pres noc.no nevim,přijeli,dali mi do ruky obrovský dort pro dcerku,darky a pak mi to mamka rekla.přítel přišel od jejich auta az za 15 minut-radši.všichni na ni byli moc fixovaní,až moc.mamka ta se tvařila hrdě,tatka brečel asi týden ale drží tovsobě este dneska,byla jeho miláček,po operaci aspon se hybal a chodil ven.
já řvala jak želva asi 3 měsíce,nebyla se mnou řeč,takže chápu jak si se cítila když ti po 10 letech řekli o tvem psíkovi.
přítel pro ni vybral písničku,a kazeta se při stehovani stratila nekam.no najit to a pustit nevim nevim.
neberou to špatně jen deti.
![Virenka](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2012/09/Virenka_avatar-50x50.jpg)
Majulko, je těžké koukat se na smutného Adama, když přesně víš, co a proč cítí. Taky jsem byla cíťa, oplakávala jsem dlouho. Manža zvířata nemusí a kluci jsou navrch oba silní alergici, tak má na mě dvojí zbraň, proč zvířata ne. Ale řeknu ti, mrzí mě to. Protože než přijde ta bolest ze ztráty, zažiješ s ním něco, co si jinak neumíš ani představit. A když se nenaučíš si to užívat, nějak se taky o kamaráda starat a přemýšlet o něm, nenaučíš se to možná nikdy.
Já bych raději znovu prošla vším tím prima, i za cenu té ztráty. Mého papouška jsem vezla k veterináři, když mi bylo 10, bylo to 2 dny před vánoci, musela jsem tam sama. Dlouho jsme čekali, a potom to bylo jako blesk a utratili ho. Snad těžší než ta ztráta byl ten šok, pro slzy jsem neviděla ještě dlouho. Maminka tehdy říkala, že jsme ho neměli ani pořizovat, že to za to trápení nestálo. A víš, jak bych byla nejraději křičela, že nemá pravdu? Přišla bych o moc, kdybych ho neměla, a dneska to vidím stejně. Zkusím doma prosadit aspoň želvu, ta je snad z hlediska alergie málo nebezpečná.
Ahojky Majulko…taky jsme si procházeli takovým smutkem, křečíčci tu byli a pak odešly. Tu je právě to, že moc dlouhých let se nedožijí..pouze rok dva..je to čtrnáct dní kdy odešel poslední a byl to miláček…Nevím jak to vyzní..ale myslím, že to patří k životu..a i na to by děti měly být připravené. Neuchráníš je před smutkem, můžeme je jen podržet v náruči a nechat vyplakat. Nejmladší dcera vyrůstala od narození s jezevčíkem, dnes jí je dvanáct, a je to rok co Elinka umřela…ještě dnes mě mrazí když si vzpomenu, co to bylo pláče..a já nemohla nic, jen utěšovat. Těžko vysvětlit dětem slovo smrt…a i to je úděl rodičovství…vědět jak reagovat a jak se v těchto chvílích zachovat..a tu nám nikdo neřekne přesně co je správné..protože každý človíček reaguje jinak.Hezké dny..Helena