Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Péče o dítě v prípadě úmrtí matky
Dobrý den, jsem tří dětí. Nejstarší z nich jsem měla se svým tehdejším přítelem, který je zapsaný v rodném listu. Krátce po porodu jsme se rozešli a já jsem se po krátkém čase vdala a měli jsme s manželem další děti. S bývalým přítelem jsme se ústně dohodli na výživném a na pravidelných návštěvách. Všem zúčastněným stávající situace vyhovuje a všechno perfektně funguje.
Všichni tři dospělí zúčastnění (můj manžel, bývalý přítel a já)jsme se dohodli, že bychom měli nějakým způsobem oštřit situaci, která by nastala v případě mého úmrtí. Doufám, že nic takového nenastane, ale člověk nikdy neví, kdy ho například přejede auto. Všichni jsme se shodli na tom, že by dcera měla být svěřena do péče mého stávajícího manžela. Žije s ním prakticky od narození, velice si rozumí s ním i se svými sourozenci. Je prostě součástí této rodiny a v případě, že by se se mnou něco stalo, bychom chtěli, aby se na tom nic neměnilo a dcera by žila tak jako doposud. Žila by tedy se svým nevlastním otcem a vlastní otec by si ji bral na víkendy, jako dosud. Potřebovali bychom nejen,a by s ním mohla žít, to se dá případně zařídit jen dohodou, ale také aby měl manžel přístup k její zdravonické domunentaci apod. Navíc bych chtěla, aby v případě úmrtí i dceřiného otce, měl můj muž přednostní právo na dítě i před jejími babičkami.
Bývalý přítel je trošku bohém, umělec, hodně cestuje, tekže o každodenní péči o dceru nijak zvlášť nestojí, návštěvy mu stačí a navíc chápe, že je zvyklá žít jinde a nechtěl by jí život měnit. Naopak manžel ji v podstatě bere za svou a stojí o to ji vychovávat spolu s jejími nevlastními sourozenci.
Chceme situaci písemně ošetřit. Je to nějakým způsobem možné, pokud s tím všichni souhlasíme? Je mi jasné, že se dítěte její otec může vzdát a manžel ji adoptovat. Manžel by s tím souhlasil, ale, ale je mi jasné, že dceřin otec ne. Nikdy jsem mu nic takového nenavrhovalaale vím že svou dceru miluje a je mi jasné, že by se jí nechtěl takto vzdát a spoléhat pouze na ústní dohodu, že mu budou jeho schůzky umožněny.
Dá se to vyřešit nějak jinak než adopcí? Existuje nějaké rozumné řešní? Předpokládám, že se tímto problémom potýká více rodin, ale nikde jsem nic takového zatím nenašla.
Ještě podotknu, že dcera má čtyři pět let a nechtěla jsem se jí ptát na to, co by chtěla dělat v přípdě mé smrti. Přepokládám ale, že by sama souhlasila s tím, aby se o ni staral její nevlastní otec, jak je zvyklá, a ne její vlatní otec ani jedna z jejích babiček.
Předem Vám velice děkuji za zodpovězení mého dotazu a přeji krásné léto. Jitka
Jitka
Pokud zemře jeden z rodičů, o dítě by se měl automaticky postarat druhý rodič, a to i za předpokladu, že rodiče spolu nežili a dítě bylo soudem svěřeno do výchovy zemřelému rodiči. (§ 34 zákona o rodině)
Pokud se chce o dítě starat někdo třetí (většinou jsou to babičky), musí si podat návrh na svěření nezletilého do péče. Pokud je v zájmu dítěte, aby se o něho starala jiná osoba než rodič, soud by měl návrhu vyhovět (§ 45 zákona o rodině).
V situaci, jakou popisujete, je velice pravděpodobné, že soud by vašemu manželovi vyhověl a dceru mu svěřil, zvláště pokud by s tím otec dítěte souhlasil a dcera by vašeho manžela brala opravdu jako otce. Vaše prohlášení o tom, že chcete, aby dítě bylo svěřeno manželovi, by u soudu určitě také mělo svou váhu (pokud chcete takové prohlášení sepsat, nejlepší by byla forma notářského zápisu), ale bylo by bráno pouze jako jeden z důkazů.
V případě, kdy by zemřeli oba rodiče nezletilého dítěte, by si váš manžel musel podat návrh, aby byl ustanoven poručníkem dítěte s tím, že by měl mimo jiné i právo a povinnost se o dítě osobně starat. Jestliže byste před smrtí sepsala shora uvedené prohlášení (nejlépe i s otcem dítěte), že chcete, aby byl váš manžel poručníkem dítěte a staral se o něho, pak by k tomuto vašemu vyjádření soud musel přihlížet ze zákona – § 78 a násl. zákona o rodině.
Zákon o rodině:
§34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
….
§45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.
…
Poručenství
§78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.
§79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí.
…..
V případě, že se chcete opravdu „pojistit“, bych doporučila i pohovor s oběma babičkami a dědečky, kterým bych své stanovisko sdělila a vysvětlila, a požádala je, aby ho v případě vaší smrti respektovali – jinak by mohli s vaším manželem o dceru „bojovat“, soudní řízení by se tím nepochybně prodloužilo a byla by otázka, kdo by byl nakonec úspěšný.