Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spánek - u 5týdenního miminka
Milé maminky, náš 5týdenní prcek nechce večer usínat. Respektive usne jedině v náručí, a to za pochodu. Pokud si s ním sedneme, hned spustí křik. Jakým způsobem se uspávají tak malá miminka? To samé mi dělá i přes den, najednou odpoledne nechce spát jinak než po unošení v náručí. Může si nás tak malé dítě už teď „ochočit“? Nechci si špatným návykem na začátku naučit dítě špatným návykům. Když prcek usíná v náručí, zkoušíme ho hned dát do postýlky, ale do 5 minut je řev, ať je jakkoliv unavený. Jaké máte zkušenosti?
Karamelko, to je v pořádku, já respektuji Tvůj názor, chápu i Peťku a její emoce, já jsem třeba chtěla napsat jen pár slůvek za sebe – ten náš raubířek prostě dva měsíce usínal do 20. hod. sám, ačkoliv přes den téměř nespal a byl pořád u prsu, tak jsem byla ráda, že si na náš večerní rituál tak krásně zvyknul. Ale po těch dvou měsících jakoby ještě víc vyspěl, to se těžko píše, udělal obrovské pokroky ve vývoji, začal si hrát s hračkama, dával si nožičky do pusinky a přetáčel se na bříško, ale přestal usínat večer sám a když usínal u prsu, tak se po uložení do postýlky do 5 minut probouzel a vyžadoval ten můj dudlík do pusy znovu a znovu… Já nežádám o pochopení, že mám víc dětí, jo je to záběr, když přijedou mužovy dcerky, mám dětí 5 a to je často, jen jsem zkusila po té změně nastolit zpět ten stav, protože – věř mi, to se fakt dobře radí – ale uspávat od 19 hod. kdy jeví známky ospalosti, až do 23. hodiny – kdy konečně usne a každý den říkat těm dalším dvěma menším capartům, že mamka za něma přijde, že přečte pohádku, dá pusu, a nakonec máma nikde, a prcky každý večer ukládají starší ségry, protože taťka teď přes léto přijíždí až kolem 21. hod. – to fakt v praxi dělat nejde.
U nás to prostě tak funguje, Vladošek zase hezky usíná sám, kromě toho za tu dobu se spolu dokážeme krásně domluvit, podle jeho pláče přesně poznám, kdy ho bolí bříško, kdy se chce napít, kdy pomazlit a kdy se opravdu vzteká. A to o respektu, to jsou opravdu silná slova, spíš se dá mluvit o zvyku celé rodiny.
A k tomu rozmazlování, mám tři velmi dobré kamarádky, do jejichž výchovy jejich dětí naprosto nekecám, ale -jejich dětem je v rozmezí od 3 do 6 let, dodneška spí s nimi v posteli, chodí spát až kolem 23. hodiny, protože prostě nemají žádný režim a není síla, která by jim vysvětlila, že v tomhle věku už by měly spát ve svých postýlkách a nechat taky trošku soukromí svým rodičům. S tím zase nesouhlasím já, pokud se celý den svým dětem naprosto věnuji, tak vědí, že večer se jde spinkat, bez diskuzí. A nepokládám to za žádnou drezůru a už vůbec nesouhlasím s názorem, že jsem jim tím snížila sebevědomí a kdesi cosi. Mějte se, já zase mizím:-)
Hmmm,pokud je dětí více je to jistě těžké…ale miminko je miminko a nemůžeme po něm chtít aby respektovalo naše potřeby. Uskromnit se musí starší děti,odložit se musí úklid a manžel-partner má přiložit ruku k dílu.
Vydržela bych minimálně do roku a vycházela dítěti vstříc,na režim je čas.
Teď určuje režim dítě…to už bysme taky mohly krmit přesně po 3hodinách,přece se nenecháme omezovat nějakým brekem ne ???? to už tu bylo.
Matildo prosím neber si to osobně,vím,že malý je raubíř:-)))jak jsi psala-je to po holkách nezvyk…vím ,že toho máš hodně…a já dobře vím, co je to nejukřičenější mimi v ulici:-) ale nedokázala sem ho nechat brečet tak malinkého…dneska je úžasně samostatný a nemá problém s cizími lidmi,s cizím prostředím,je sebejistý. K
Mám stejný názor jako Karamela a další.
Upřímně už mám na názory nechat sotva narozené miminko vyřvat, aby si hlavně „neochočilo“ rodiče alergii!
Takže už nejsem schopna racionálně, bez emocí, napsat svůj názor.
Miminko je celých 9 měsíců u maminky. Cítí ji, pak slyší atd..A hup. Najednou ho narveme do postýlky a chceme po něm, aby neplakal a byl z něho hlavně hodný a dobře vychovaný človíček. Směšné.
Mrkněte na opice, mají postýlky, kočárky? Ano, je to nezvyklé přirovnání, ale většina psychologů toto potvrdí. Miminko potřebuje náruč stejně jako potravu. Je to velice důležité. Funguje to přesně naopak, tedy čím víc budeme s dítětem, tím dřív se osamostatní. Bude mít jistotu, že jsme u něho. Zvyšujeme miminku sebevědomí, aniž bychom si to nějak významněji uvědomovali. A že se dítě rozmazlí? Neskutečná blbost!
Dovolím si taky pár řádků, a to z pozice matky 3 dětí, ale také už babičky. Souhlasím spíš s názory Matildy apod. Trošku režimu neuškodí, a když víte, že je dítě v pořádku, najedené, přebalené, tak proč denně chovat. Zvyknou si opravdu rychle. Ale vyskytnou se samosřejmě i dny, kdy cítíte, že ho do té náruče musíte vzít, něco je trošku jinak.
Děti jsme měli poměrně rychle za sebou a když bych uspávala jedno, manžel druhé, tak kdo pak to třetí?
Z toho jsme tak trochu vycházeli, že se prcek vzteká jsme po krátkém čase taky už poznali a tak jsme zavedli režim, že do 8 hodin musí být všichni v postýlkách, protože táta a máma chtějí mít pro sebe taky nějaký čas. Vydrželo nám to ještě dlouho, když byli ve škole. Třeba pak v postýlkách hned neusnuli, povídali si, občas i zlobili, ale věděli, že už je čas na noční odpočinek.
Tak držím palce, abyste vydržela. A jak píše Matilda, srdíčko poví, jak to udělat správně.
Jarka
Já nevím, malou jsem nikdy nedokázala nechat „vyřvat“. Po koupání si ještě chvilku hraje, pak ji táta vezme na balon a do 20 min. je „tuhá“. Museli jsme ovšem „vychytat“ její denní režim a s večerním rituálem (večeře, koupání atd.) začínáme, až když je sama unavená. Vychází nám to, tak kolem 21. hod celkem pravidelně usíná. Teď je jí 14 měsíců. Takhle malé miminko (5 týd.) si tě ale ještě nechce „omotat kolem prstu“. Říká si :“Děvět měsíců jsi mě chovala 24 hodin denně, tak proč je to teď problém?“ Taky se mi stávalo, že když malá vytočila „obrátky“ na nejvyšší možnou míru, a my už byli zoufalí a nevěděli jsme co s ní, z ničeho nic usnula. Může být to mimi jen hoodně unavené, chce se mu spát a jen neví jak do toho. Jak radí holky – vydržet((-: Možná někdo řekne, že malou příliš rozmazlujeme, že nebudeme mít čas na sebe. Ale opak je pravdou, díky tomu, že jsme to takhle „vychytali“ víme, že po deváté jsme tu už jen jeden pro druhého. A malá není rozmazlená, protože pláče jen když jí něco bolí, jinak vůbec. Je to veselá a vyrovnaná holka. To jsem ti moc nepomohla, viď ? ((-:
Rolničko, taky napíšu pár slůvek. Mám třetí miminko, chlapečka, u předchozích dvou holčiček nebyl problém, usínaly odmala v postýlce. Prcka jsem si přivezla už z porodnice jako nejukřičenější dítě z okolí. Večer ale usínal krásně sám a do konce druhého měsíce. Pak došlo ke změně a začal vyžadovat maximální pozornost. Nutno podotknout, že přes den téměř nespí, musím ho dlouho vozit v kočárku nebo uspat u kojení, abych získala alespoň 15 minut na nějakou práci. Ale večer při každodenním rituálu se najednou vždycky vztekle rozkřičel, že ho tam v postýlce nechávám. Věřte mi, byl to opravdu vzteklý pláč, bez slziček, úplně jiný, než dřív. Vyžadoval chování a kojení někdy až do půlnoci a to se opravdu nedá zvládnout, zvlášť s dalšími dětmi doma. Přistoupili jsme tedy k té – pro jiné maminky tady – horší metodě – první den plakal 45 minut, chodila jsem za ním po deseti minutách, utěšovala i přes ten vzteklý pláč a zase odešla. Trvalo to jen pár dní, teď mrňousek usíná opět sám, sice si popláče někdy i 15 minut, ale většinou do 5 minut pláč utichá, je slyšet, jak si hraje, povídá a u toho usíná. Trošku nesouhlasím s názorem, že bych ho tím třeba nerespektovala, nemůžu za každou cenu vyhovět všem, a pokud vím, že jsem se mu celý den plně věnovala a vím, že je schopný usnout v postýlce sám a že to na mě jen zkouší (miminka jsou velmi chytrá, opravdu si zvyknou na neustálé nošení a to pak vyžadují, znám to po víkendech strávených s našimi babičkami), tak ho s plnou svou láskou uložím nakrmeného a s čistým svědomím z ložnice odcházím.
Pokud Ti to opravdu dělá problém, nelam to přes koleno, dělej tak, jak ti napovídá srdíčko. Já si ale nemyslím, že tím našemu raubířovi ubližuji, musíme se naučit respektovat oba dva naše potřeby, já ty jeho a on ty mé.
rolničko vyplakat sem nechala malého až v 18měs kdy sem si byla naprosto jistá,že jeho pláč je jen divadlo a nic jiného mu neschází…aby se naučil spát sám v postýlce..do té doby sem kojila 4x za noc a kolikrát uspávala do 11 do večera….vydržet je jediná rada..já bych tak malé mimi nestresovala a chovala a chovala:-)))) nebo pusť klidnou hudbu a zkus si s ním lehnout. Jakmile usne dej mu k bradičce plenku…bude mít pocit,že tam jsi:-))) K
poplakati-)
Cokolada
Trosicku to vidim jinak,kazda mame to sve nej-))..Mam 3 deti,tvuj prcek je jeste malinkej,myslim,ze je prirozene,ze naruc je pro neho to nej,chapu tve obavy,ze si zvykne,ale ver mi,ze jsou to spise obavy babicek(same my to rekly-)),ze ho rozmazlis,ze si zvykne a ze se ma detatko nechat i klidne trosku poplakatony teda rikavaly,ze se tam ma nechat i kdidne rvat-)..I z „chytrych knizek“-) vim,ze plac je jediny,zatim,dorozumivaci prostredek detatka, tak ho pouziva,nic nezkazis,ze ho budes vzdy respektovat a vyhovis-),ver mi,naopak,deti dve uz mam velke,mala ma 3 a v pohode,nosila jsem,choval,neposlouchala az tak „dobre rady“ a vyplatilo se!-)
Tvuj prcek si v cas zvykne,ze postylka je fajn,neboj se-)))
Cokolada
Ahojky, my mely to samí, uspávali jsme na rukou asi do dvou měsíců, pak už to nešlo, protože byl těžký a hlavně já, byla z malýho utahaná. Tak jsem ho nakrmila a když jem věděla, že se mu chce spinkat, šup do postýlky, taky plakal ale jen 15minut a pak usnul. Sice jsem to nemohla slyšet, vždycky jsem šla dělat něco do vedlejší místnosti abych ho neslyšela, protože mi to drásalo nervy a měla jsem sto chutí ho vzít do náruče, mazlit se snim a pochovat. Někdy jsem teda byla měkota a vzala ho na pomazlení až usnul ale spíš ne. Prostě ho nechat v postýlce trochu poplakat a on na to časem přijde, že má postýlku jenom pro sebe a má tam spoustu místa a je mu tam vlastně dobře. Musíte ho to naučit.. Ale jestli vám bude plakat víc jak půl hodiny, tak je to špatný a chce vás mít u sebe, tak ho pochovejte nebo ho hlaďte po hlavičce, jinak ho tam nechte.. Náš rošťák tam chtěl kolikrád i sám, dával mi to najevo. Pohrál si a pak usnul jako pařízek a máma měla klid 🙂
Iveta