Archiv diskuzí

Gyw
2.7.2007 v 20:30

Tenhle problém jsme řešily také.Nejdříve se zvířátky a pak s mým švárou,když se mu stal úraz a zemřel.My jsme malé řekly že její pejsek odešel k andílkům.Ona má andílky strašně ráda a věří že se v nebíčku starají o ty co už zemřeli.Nejsme věřící,ale byl to nejpřijatelnější způsob jak jí v roce vysvětlit proč přišla o pejska,no a asi o půl roku později jsme s tím pokračovaly když se stala švárovi nehoda.Dodnes to funguje a bere to jako naprostou samozřejmnost že je smrt součástí života.

Ahoj, taky jsme Martínkovi, když mu byly 3 roky, vysvětlovala, že prababička spinká a je v nebíčku. Vzal to úplně přirozeně, vůbec se nedivil…Chodíme s dětmi na hřbitov (na 3 hroby) a on se vždycky ptá, kdo v kterém hrobě spinká. Děti se smrti nebojí (alespoň takhle malé děti ne). Pamatuju si, že když mi bylo 6 let, zemřel mojí spolužačce tatínek a tehdy jsem si poprvé uvědomila, co je to smrt – pamatuju si to do dneška…
Cvrček

Ahoj holky, na jaře zemřel dědeček (děti říkají stareček a starenka, bydlí na Slovensku). Vždycky když se tam mělo jet tak „se jelo za starenkou“, když se o nich mluvilo tak jen o starence… Od té doby co stareček zemřel, tak není dne, aby mu dcerka netelefonovala, nemluvila s ním, neříkala mu co dělá, kde byla, co dělala… Musím přiznat, že jsem z toho byla dost rozpačitá, neuměla jsem si to vysvětlit. To, že zemřel jsme jí neřekli (také jsme nevěděli jak, bylo to velice nečekané a tak jsme váhali a trochu to i oddalovali), nikdo o tom s ní nemluvil, na pohřbu nebyla a ona takhle začala sama. Teď už jsem si na to zvykla, už mi to tak nepříjde, ale když se vzpomene, že by se mělo jet za starenkou, tak ona řekne „za starečkem“. Když ho tam nenašla, nekomentovala to a prohlásila, že půjde starečka navštívit, když jsem se jí zeptala kam, tak řekla, že ke kostelu kam se odstěhoval on přece ví, že přijela.
Zkrátka dcera si to vyřešila sama a mě dodnes udivuje jak.
Olaf

Dáša P.
2.7.2007 v 8:50

Ve 4 letech určitě už nebude tak těžké dítku říci pravdu. Ona si asi ještě nebude umět přesně domyslet, co to vlastně přesně znamená, ale myslím, že je správné to dětem říct. Určitě i metafora o nebíčku a o tom, že se na ni dívá je výborná.
Ostatně, určitě už malá viděla nějakého mrtvého brouka, mravence, nebo ptáčka, měla by vědět, že tvorové jsou smrtelní.
Tak hodně štěstí při vysvětlování.

aannyy
2.7.2007 v 7:30

Milá Jani, tady je podstatné, zda tu paní znala, či nikoli. Jestliže ji neznala, pak je to těžší. Prostě bych nazvala věci pravými jmény – umřela. Když se dítě zeptá, co to znamená, pak bych vysvětlila, že člověk zemře, jetliže je moc nemocný nebo hodně starý. Dál bych to nerozváděla, v tomto věku ještě dítě pořádně nechápe význam tohoto slova. Jiné to je, pokud zemře někdo, koho dítě od narození znalo, účastní se pohřbu a vidí vše na vlastní oči a má to jako zkušenost, pak bych opět vysvětlovala nemoc, starobu a klidně bych i přidala slova jako pohřeb, ale zmírnila bych to a pojala tak, že jsme se s tím člověkem rozloučili a mu je vlastně už dobře, protože ho nic nebolí. Asi bych zdůraznila, že už se s ním nikdy nesetkáme.
Nám loni na podzim zemřela babička a já jsem to řešila tímto způsobem. Aby to pto dcerku nebylo tak kruté, tak jsem jí řekla, že odešla do nebíčka a teď se na nás dívá a dává na nás pozor, aby se nám nic nestalo. Až bude starší, sama pochopí a dojde jí postupně, jak to vlastně všechno je.

poldina
2.7.2007 v 6:58

Ahojky,manželova maminka zemřela brzy.Takže se Anetka,když byla malá,ptala pořád,kde je babička.Vysvětlila jsem jí to tak,že v nebíčku spinká.Ukazovali jsme jí hvězdičky na nebi,že se na nás babička dívá.Dnes jí je 12let,už sice ví,že to tak není ale vždycky to řekne.Možná ti holky poradí i něco jiného,ale u nás toto fungovalo.Tak hodně štěstí při vysvětlování.