Archiv diskuzí

Moc dekuji za rady.Vcera jsme to opet zkouseli podobrem,probehl ritual koupani,zoubky a pohadka,a pak si zacal vymyslet co vsechno ho boli.Manzel s nim zacal delat blbinky a bylo pospinkani.Pak se sel manzel umyt a ja jsem se s Filipkem presunula do postele,kde jsme si jeste chvili hrali.Pak jsem mu dala pejska a rikala jsem mu,ze jsem taky mela pejska, kdyz jsem byla malinka,ktery me hlidal.A tak jsme mu dali jmeno a uz s nim lehnul do sve male postele.Pak prisel manzel a sup a uz byl zase u nas.Pak jsem ho ale znovu presvedcila a on sel hajnout k pejskovi.Spinkal tam celou noc.Konecne me nikdo nekopal.Snad se brzy zadari a bude chodit spinkat i sam,at s manzelem mame na sebe taky trosku casu.Zatim moc dekuji za rady.
simona

poldina
12.6.2007 v 12:07

Ahoj Simčo,mám také tříletého chlapečka.Sám prostě neusne.Uspávám ho v pokojíčku u starší dcery ale každou noc stejně za námi přijde.
U nás to funguje podobně jako u Vlaďky ale s rozdílem,že si s malým lehnu a vyprávíme si co jsme dělali celý den a až se vyspinká co budeme dělat zítra.A nejvíc na něj platí taková naše hra,kdo první usne ten vyhraje-říkám mu zavři očíčka a spinkej nebo to vyhraju já.A on se snaží a nakonec usne.Usíná mezi 20-20.30h.Přeji ti pevné nervy ,nekřič a hlavně malému neustupuj a buď důsledná.

VlaďkaP
12.6.2007 v 8:54

Jestli by nebylo lepší manžela na týden vystěhovat :-)))

Katie
12.6.2007 v 8:06

Simčo radu nemám – ostatně tu ti daly už holky, jen ti chci napsat, že nejsi sama – my spíme s oběma dětmi v jedné posteli (manželské), dceři je 3,5 roku, synovi 17 měsíců. Spí tak od mallička a hlavně Lucinka je závislák – odmítá jít spát i s tátou, musím u ní být já a to dokud neusne – jinak brečí. Má v našem pokoji svou postel, ale spala v ní párkrát – a to ještě v noci přišla k nám. Teď čekáme třetí mimi a docela si lámu hlavu, jak to vyvedeme – včera jsem jí zkusila rozumně vysvětlit, že už by měla spát ve své postýlce, když půjde do školky, ale odpověděla mi, že musí spinkat se mnou. Tak jsem zvědavá – dej vědět, jestli rady holek zabraly a už spíte ve své posteli a bez toho, abyste s ní museli být dokud neusne.

makinea
12.6.2007 v 0:10

Ahoj Simčo.

Jsou to svéhlavičky, ty naše dětičky,co? A někdy je to těžké.
Mně se na podobné problémové situace osvědčilo slůvko POSTUPNĚ.
Když doteď spával s vámi a asi i usínal s vámi, nechce se mu jen tak toho vzdát.
Takže určitě vysvětlit, klidně mu říct, že už je velký a v posteli se všichni tlačíte, nevyspíte se, že jsi večer unavená a chceš si taky odpočnout…
Určitě, pokud nemáte, tak si zaveďte nějaké večerní rituály, jak píše Vlaďka.
A taky myslím, že jak se jednou rozhodnete se s tím poprat, tak už neustupujte. Zkus přesvědčit manžela, ať to vydrží a nezasahuje do toho. To pak toho syn využije a žádného pokroku podle mého nedosáhnete.

A teď jak jsme na to šly my s dcerou… Prvně jsem si k ní normálně lehla a uspala ji tak. Další dny jsem si jen sedla vedle postele a třeba ji držela za ruku. Další dny (vždy jak přestala protestovat a celkem v klidu tak usnula) jsem ji občas pohladila, ale nedržela, pak se posunula o kus dál, nakonec jsem si po chvíli lehla do své postele (my jsme byli taky v jedné místnosti, ale její postel byla od naší asi 4m). Když byla u tohoto jakž takž v klidu, tak jsem jednou řekla, že si jen něco podám a hned přijdu, taky jsem to tak udělala. Pak jsem řekla, že si jen zajdu na wc a pak přijdu, pak že ještě musím umýt nádobí. Prostě to prodlužovat. Ze začátku byla ve střehu, čekala, jestli přijdu, ale pak už se jí asi čekat nechtělo, prostě usnula a už mě tam pak nepotřebovala. Některé mé známé uspěly i s metodou nechat vyřvat, ale já jsem to nějak nezvládla. Ony jsou i děti různé a některé jsou prostě víc vytrvalé a myslím, že ve třech letech to dítko vydrží už hodně dlouho než odpadne.
Já jsem to zkoušela snad kolem 2. roku, to dcera řvala 4 hodiny a nakonec jsem to vzdala a sedla si k ní. Navíc jak byla vynervovaná, tak se pak ještě asi týden budila po hodině.
Taky můžeš některé klidnější hry převést do postele. Třeba si tam během dne jít s ním číst nebo cokoliv, co má rád a dá se dělat v posteli, aby si tu postel tak nějak zažil jako příjemné místo. Dovolila bych mu tam vzít i nějakou malou hračku, plyšáka nebo knížku. Taky se nám osvědčila modrá žárovka do lampičky – nechávám svítit přes noc a to nám zas pomohlo s nočním buzením.

Nevím, jestli nepíšu zmateně, prostě mě se osvědčilo, postupovat po menších krůčcích, dítě je snáz zvládne a není to takový skok, tak tolik neprotestuje, ale na těchto krocích už pak trvat.
Ale ať už se rozhodneš pro jakýkoliv způsob, tak když budete rozhodnutí a neústupní, tak to určitě zvládnete. Držím palce.

VlaďkaP
11.6.2007 v 21:41

Simčo, tři roky, to bylo také Terezky kritické období :-). Někdy mezi třetím a čtvrtým rokem jsem s ní začala jednat skoro „jako s dospělou“ – bylo to lepší.

Nezkoušela jsi třeba uložit ho do postýlky a věšet v pokoji například prádlo? Nebo jinak uklízet? Prostě – být tam, ale nedržet ho za ruku, ani jinak nepodporovat. Ale je třeba najít způsob, jak ho udržet v posteli – ono se všeobecně nedoporučuje večer dítě jakkoli rozrušovat, protože se mu hůře usíná (řvát a dávat na zadek)…

Máte večerní rituál? U nás je to: úklid hraček, vyčištění zoubků, pohádka, pak má Terezka dovoleno vzít si knížku do postýlky a prohlížet obrázky. Každý den stále stejně… Můžeš třeba slíbit zítra dvě pohádky, když zůstane v postýlce. A když to nepomůže, tak bych mu jednu plácla, když z postýlky vyleze. Ale bez řvaní. Hlavně ale musí znát pravidla dopředu celý sled činností a vědět přesně, co se stane, když je poruší. Nejlépe je přesvědčit se tak, že on sám rituál popíše a zopakuje proč to tak má být (čistit zuby, aby nebyl kaz, uklidit hračky, protože se nám líbí pořádek, jít spinkat, protože děti potřebují hodně spánku, aby byly zdravé – a protože maminka syna miluje, tak chce, aby byl zdravý. :-)). Tomu říkám – mluvit skoro jako s dospělým…