Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
noční buzení
ahoj maminky, prosím o pomoc. Náš syn (17m) usíná večer kolem 20hod u Sunaru. Krásně spí tak cca do 1.30hod, pak si stoupne v postýlce a brečí a chce k nám do postele. Brali jsme ho vždycky tak kolem 6hod ráno, kdy jsem mu ohřívala sunar. Teď ale třeba dvě hodiny kňourá a brečí až nevydržím a vezmu ho k nám. Vím, že je to začarovaný kruh, ale už jsme se několik nocí nevyspali a je to opravdu hrůza. Nechci, aby s námi spal, má svojí postýlku. Poradíte? Díky moc
Ahojky, naše Esterka spí uprostřed mezi náma od narození- už v porodnici jsme si ji s přítelem nastěhovali k nám. Nezkoušela jsem ji dávat do postýlky- nevydržím ji nechat brečet a navíc by mi moc chyběla. Myslím, že až bude její čas, tak se do své postýlky a pokojíčku přestěhuje sama a její malé kopající tělíčko mi bude u nás v posteli chybět.
Ahoj holky, Gito, moc se mi líbí Tvůj příspěvek 🙂 Malému je 16m.a taky spí s námi v posteli. Ne od malička, ale asi od roka. Usne v postýlce sám a při některém kojení už s námi zůstal. Teď je to jak kdy, někdy spinká celou noc sám, někdy s námi a v noci už nekojím a někdy s námi a ještě nakojím (v noci už jen 1x). Dost jsem nad tím přemýšlela, ale cítím to tak, že mi hrozně rychle roste a jsem s ním i on s námi rád. Manželovi to nevadí. Tak doufám, že to bude jak píšete – až bude jeho čas, nenásilně se přestěhuje jen do své postýlky a později pokojíčku 🙂
Sysan, nelámala bych to přes koleno, pokud cítíš, že Ti to nevadí, nech si ho u sebe. pokud Ti to vadí, jak píší holky, nepovolit…
Lenka
Podle mě jde hlavně o to, jestli jseš skutečně přesvědčená o tom, že spaní v postýlce je nejlepší pro Tvé dítě. Pokud ano, jistě chlapeček brzy pochopí, protože Ty si budeš jistá.
Já si vůbec jistá nebyla a nejsem, protože nevidím nic divného na tom, že miminko potřebuje cítit maminku i v noci – i mně by bylo přece samotné v posteli smutno :-)) Terezka s námi spala dost dlouho, pak jsme koupili její novou postýlku a bez protestů přešla do postýlky – ale stále v ložnici. Dětský pokoj jsme vytvořili teprve nedávno, přestěhovali jsme postýlku a Terezka usíná sama v děcáku, tak jednou týdně se objeví k ránu u nás v posteli :-))
Honzíček – ten už usíná sám od narození. Kolem 6tého měsíce jednou plakal asi 20 min, ale já ho tam chtě nechtě musela nechat, protože jsem potřebovala Terezku dohnat do postele a manžel nebyl doma. Občas chviličku kňourá, než usne, jsem pevně rozhodnutá ho neuspávat, protože jsem na to večer sama a nic jiného mi prostě nezbývá :-)) Ale kdyby nebyla Terezka, určitě bych u něj seděla :-)) Tak mu to vynahrazuju ráno a mazlíme se spolu v posteli tak 1/2 hoďky :-))
Takže – podle mého jde pouze o Tvé rozhodnutí, Tvou jistotu. A jestli si jistá nejseš, nelámej to přes koleno pouze proto, že Tvé okolí zastává jiný názor.
Ahoj. Můj malý má 19 měsíců. To, co popisuješ, začal praktikovat kolem devátého měsíce. Možná je to drsné, ale u nás se 100% úspěchem. Jakmile spustil muziku, popadla jsem ho i s postýlkou a šup s ním do vedlejší místnosti (nechala jsem ale pootevřeno). Výdrž neměl, do 30 minut spal, takže ti nedokážu říct, jak bych reagovala po třeba hodinovém pláči. Malý usíná sám, spí v tahu od 19.00 do 6.30.
Ahoj. Naše starší dcera nám od 1 roku taky pravidelně po půlnoci chodila do postele, nevadilo mi to ,tak jsem to nijak neřešila. Teprve když jsem čekala druhou dceru a měla už dost velké břicho a ona dost kopala, tak jsem ji několikkrát odvedla do postele zpátky. Po pár dnech přestala za mnou chodit, ale trochu mi to chybělo. To už jí byly skoro 2 roky. Jinak měly všechny naše děti automaticky nárok na spaní s maminkou v době nemoci. Takže já bych nic přes koleno nelámala.
Pavla
Ahoj holky, tak ten nejmladší spí se mnou také. S úsměvem tvrdím, že mi ho do postele přinesla sestřička v nemocnici a od té doby z ní neodešel. „zahřejte si maminko chlapečka….“ chlapeček spinkal nejlíp u maminky… Několikero pokusů jsem absolvovala kolem čtvrtého až šestého měsíce. Dle lékařky do do pěti dnů pochopí že musí spinkat v postýlce, hlavně nesmím povolit, chodit k němu, pohladit a odejít. Každý večer začal řvát v sedm a končil o půl třetí ráno. Kolem půlnoci podřimoval, ale jakoby nabral sil a začal ještě víc ječet. Nervy jsem měla nadranc, všichni vzhůru. No, přiznávám kapitulovala jsem po deseti večerech. Totálně k.o. jsem ho držela za ruku a spal celou noc. Budou mu dva roky a podle jeho výrazu v noci není nic lepšího než maminčin polštář a maminčina deka.
První dvě děti tohle nevyžadovaly a fakt po čtyřech dnech kdy to zkoušely dostat se do mé postele se to naučily a byl klid. Snad to nebude trvat na věky. Budu doufat, že to bude jako u Irky – sám uzná, že ta krásná postýlka, co už dva roky stojí v koutě je prostě jen lepší.
gitko, tak to jsme na tom úplně stejně, mladého ještě pořád občas v noci kojím (i když už má 27 měs.), takže někdy se stane, že prostě spí s námi. Nevadí nám to, ráno jsme všichni vyspaní dorůžova:-)) a věřím, že jednou na to budeme všichni vzpomínat.
A jen tak mimochodem – starší dcerka také spala s námi a najednou ze dne na den prostě řekla NE, chci spát sama a od té doby spí sama – bylo to v klidu, bez nervů a stresů nás všech.
Ahoj holky, myslím, že mezi vámi budu působit jako neschopná matka, která nezvládá naučit své děti spát celou noc v jejich vlastních postýlkách. Nikdy jsem ani nedokázala odepřít dětem noční kojení, i když už to bylo pro mě velmi fyzicky náročné. Brala jsem to vždycky jako svoje selhání, až do doby kdy jsem s alergickou dcerou absolvovala komplexní léčbu u homeopatičky. Ta jediná mě podporovala, vysvětlovala, že člověk je jediný tvor, který sám vyhání své potomky z hnízda. Takže naše děti, když se v noci probudí vědí, že budou-li chtít, budou-li se bát, bude-li jim zima, tak mají vždycky cestu do naší ložnice otevřenou. Jakmile uslyšíme dupot malých nožiček po chodbě, zvedáme já i manžel peřinu, aby si na za námi některý z prcků zalezl. Postupem času tuto možnost využívají stále méně. Do puberty s námi spát nebudou, a jednou nám ta malá hřejivá tělíčka budou v posteli chybět.
ahojky, souhlasim. zkuste to vydrzet, a malého nebrat z postylky. vim ze je to narocne, ale vysledek stoji za to:O)) my jsme Natalku takhle naucili také a zatim je to ok. zkus ho znova ulozit, pohladit, rict mu ze musi spinkat, aby jste si mohli rano zase hrat atd. hlavne nepovolit a nevyndavat! opakuj to a zvysuj intervaly mezi navstevami u postylky. nevim jestli malého máte jeste v loznici, Natálka spi od 11 měsícu sama v pokojiku a ma vyndane sprcicle kdyz usne a rano chodi sama k nam kdyz se zase vyspinka. vydrz a hlavne nepovoluj, vysledek bude stat za to! Ammanda s Natálkou
Ammanda
sysan-na tohle platí jen nepovolit,musíte vydržet několik nocí 2-3hodinový pláč,brblání a vztekání a jistě dítko třeba po hodině pláče nevzít k sobě-to by se pak trápil zbytečně-ne? Když už ho necháš plakat tak vydrž-on to pochopí. Můžeš být tvrdší a neoblomnější-neutěšovat jen nařídit bude se spinkat,je noc ,máma spí,táta spí a ty musíš taky spinkat ve své postýlce….znám to dobře-ještě kojím a prcek to někdy zkouší ve 3 ráno-maminko-míno,pondat Titofka,míno mňam,prosím….ale v noci už nekojím,tak mu nedám, i kdyby se na hlavu stavěl…a on většinou usne do deseti minut-ale někdy je to hodinka brblání-jenže pro jeho dobro nesmím povolit-on by si to pamatoval a pak by zkoušel brečet čím dál víc a častěji….má 22měs. K
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.