Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nechce k tatínkovi
Holky prosím poraďte mi, jak vysvětlit manželovi, když k němu nechce Natálka (1,5), že je to tím, že má prostě takové období. Že prostě děti mají svá období a ona má teď takové, že je fixovaná na mámu. O tátovi zase celý den mluví. Furt „táta, táta“, ukazuje na jeho fotky a tak. Ale jakmile přijde táta z práce, tak k němu nechce a když si ji vezme do náruče, tak brečí. Přitom se jí táta věnuje – koupe, chodí s ní na procházky a hrají si. Když jdou ale ven, tak nejdřív Natka řve, že nechce, ale když se za nimi zavřou dveře a já neotvírám, tak prostě jde. Tak mi prosím poraďte, jak mu to vysvětlit. Díky
Ahoj, já mám-měla s malou něco podobného. Byla tak zvyklá na mě až jsem z toho byla špatná, protože jsem byla utahaná a prostě jsem potřebovala pomoct. Ale před dvěmi týdny jsem nastoupila do práce a malá (2,5) teď pořád jen tatínek, tatínek, když jí teď často hlídá..a v klidu mi zamává i na cestu. Chtělo by to více zvykat na taťku, protože matka je s dětma vždycky více a pak jsou asi děti tak fixované na nás. Renata.
Arabart-já to špatně napsala myslela jsem společné hraní máma,táta,Natálka:-))) chvilku a pak jen táta-abyste si ji jen nepřendávali. Třeba to pomůže a jinak je to normální:-)))) Malý někdy kňourá a někdy mi ani nezamává když jde s tátou ven-a to je zas líto mě:-) K
Náš táta je 100% rovnocenný, hraje si s dětma, věnuje se jim. Má na to čas, protože pracuje na směny 2 dny má denní, dva dny noční a pak 4 dny volno. Přesto má malá 19 měs. období naprosté závislosti na mně. Takže tím to asi nebude. Každé dítě je jiné. Syn takovou závislost neměl. Ale měl zase jiné své „mouchy“.
Ahoj holky, moje děti už jsou malinko větší, ale tohle období je normální. S kamarádkami jsme tomu říkali „mámovité období“. Dítě si myslelo, že máma je jeho fyzickou součástí. Teď je však už bystřejší a pochopilo, že máma může klidně odejít (stačí se jít osprchovat, nebo na záchod) o ono bude bez mámy. Proto se bude maminy držet jako klíště. Za chvilku ale pochopí, že máma bude jeho, i když si odskočí, i když dítě bude s někým jiným. Nebojte, přejde to. Vysvětelete to tatínkům, určitě je to mrzí, ale přejde to.
Tak to jsem ráda, že je to tak i u vás :o). Je to asi opravdu prostě období – teda doufám.
Karamelo u nás si tatínek s Natálkou hraje, chodí spolu ven a tam je to v pohodě, ale ten odchod stojí za to. Když zabouchnout byt, tak pak malá brečí 5 minut na chodbě a volá máma. Já stojím za dveřma a trpím jak zvíře, ale povolit nesmím. Pak ale venku spolu blbnou a užívají si to. Stejný je to když jde do vany, to sice nebrečí ale tak minutu ještě z vany pořád volá máma.
No snad se to poddá a bude zase líp. Ještě nedávno, když přišel tatínek z práce, tak k němu běžela, volala táta, dala pusu a nechala se pochovat. Teď před ním utíká.
Ahojky taky myslím,že by pomohlo společné hraní-stačila by půlhodinka-něco jako posadit si dítko na zem mezi nohy a táta naproti a koulet si s balonem. nebo si vlézt do postele a hrát si na schovku pod peřinou. nebo fotbálek na chodbě…… aby táta nebyl jako náhradník za MAMINKU ale rovnocenný.K
Ahoj, připojuju se k Šárce, malé je 20 měsíců a na tátu je vysloveně alergická. Jakmile jsem po ruce já, táta pro ní neexistuje. Když jdu cvičit a táta koupe, nemá na vybranou a docela to jde. U nás je ale jeden rozdíl, manžel to s mrňatama neumí. Skoro se jí nevěnuje, jen jí komanduje co nesmí a co musí a knížku nebo hračky nevytáhne, aby jí zabavil, když já třeba vařím nebo uklízím. Musím jim vždycky říct přesně co mají dělat…Někdy jsem z těch mejch mrňousků celá zdrchaná, protože za mnou oba běhají jak ocásek…jdu třeba jen na záchod a Marťas (4) už se ptá, kam jdu.
Ale ideální asi je, aby rodina byla co nejvíc pohromadě a děti pak cítí, že táta k rodině patří, i když je často dlouho pryč a vidí ho jen hodinku před spaním…
Ahojky Báro, neporadím:-(…jen zkusím podpořit…právě prožíváme úplně stejné období..Anežka ( 1,5 ) nechce s tátou ani za ruku, pokud ji za druhou nedržím já, ani s ním nechce jít na procházku, když nejdu s nimi…a přitom ji manžel zbožňuje, koupe, chystá jídlo, vozí na koníčkovi ( to je jediné, kdy k němu jde)…taky se upínám k tomu, že je to jen období a že to přejde…naštěstí to manžel celkem chápe a smířil se s tím…