Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase nočník
Hojda maminy.Vím,že nočník se tu probíral už několikrát,dokonce jsem si početla i minulé dotazy.My máme takovýto problém:dceři je 18měsíců,chápe,co je to nočník,umí už čůrání krásně zadržovat,ale máme ten problém,že se to bojí na nočník pustit a bohužel ví,že na koberec a jinde nemůže (dokonce se bojí i do vany-prostě všude,krom plínky),takže i když běhá celé odpoledne nahatá,pouze ucvrkává (u toho hrozný řev,jako by jí někdo ubližoval)a málokdy na nočník.Do ničeho ji nenutím,akorát jsem ji to všechno vysvětlila.Mám ale strach,aby z toho celoodpoledního zadržování neměla nějaké problémy-opravdu jen ucvrkává a když se náhodou počůrá tak to hrozně obrečí.Máte s tím někdo zkušenosti?
Dobrý den, mám se synem stejný problém, je mu teprve 17 měsíců, ale už si umí říct, že čůrá. No a s nočníkem se nekamarádí, jen jak ho vidí tak utíká pryč. Když má plínu, tak ji chce sundat, a když je nahatý a počůrá se, tak to obrečí. Zatím to řeším tím, že chodí ve slipkách s látkovou plínkou, aby mu to neteklo po nožičkách. Potom příjde, že je „eee“ a převlíknu ho.
Nevím jestli je to ten nejlepší způsob, ale myslím, že ještě chvilku a už si řekne než bude než začne čůrat, a budeme to zkoušet na záchod.
Jana
Dobrý den Leńule-i má manželka je Lenka.
Snad i chlap může poradit:o))..
Vůbec se nebojte!My máme dět 3,jedno teda ještě malé-22 měsíců!Všichni,hlavně starší generace ,babičky,na nás tlačily,že už by dcerka měla znát nočník,sotva sedí..Myslel jsem si o tom své,přečetl knížky a vzal rozum do hrsti:o)
Je tomu asi měsíc,co je dcerka s nočníkem kámoška,díky manželce.Žádný stresy a nucení,dozrála k tomu!Poslední dny se jí to tak líbí,že také někdy ucvrkává a sedí na nočníku každou chvilku,udělá dvě kapky a oslavujem.
Kakání je zatím do plínky,nebo spíše řekne,že „pupu“,ale pozde..ale víme,že to příjde také..Za pár dní bude ideální čas-léto a tak jí plínku nedáme,ale myslím,že do léta už to bude bez plínek..
Děti jsou finaké a just udělají opak toho,do čeho je tlačíme:o))Přeju hodně zdaru,my chválíme o 100 šest:o))
Zdravim,ja svoji dcerku brala na zachod,vzdy kdyz sem sla ja ,nechala sem ji at se diva,takze sme zacali rovnou na zachod,na nocnik nechtela,musela sem ji samozrejmne zezacatku drzet,ale zachvilku se drzela sama….(bez detskeho prkynka,to se ji taky nezamlouvalo)…preji mnoho zdaru!
meli jsme doma to same u druhe dcery proste plinku a skouset nocnik az na to prijde nebo skousej detske prkenko
Přidávám se k Markétě. U nás byl problém s kakáním. Malá už byla přes den dávno bez plenky, i na spaní, chodila vzorně čůerat na nočník, ale kakala až když jsem jí večer dala plenku na spaní – do ní, samozřejmě. Vzelka si pod stůl, sedla na bobeček a kakala tajně do plenky. Já už pak taky rezignovala, aby jí nebolelo bříško, a říkala „jen kakej“ a ona pak říkala totéž 🙂 Prostě se jí vůůbec nelíbilo vidět to hovínko v nočníku a bylo jí velice nepříjemné, že je to její vlastní produkt (ach, asi to moje nadávání venku na psí hovínka všude a komentáře fuj, zase hovínko, nešlápni do toho). Každopádně jsem vždycky obsah plenky přesypala do nočníku, nechala jí se na to podívat, pochválila jsem ji že se vůbec vykakala… no a pak jsem jí prostě nabídla, když už tam bobeček je, jestli nezkusí tam ještě nějaký přidat, takže si sedla nad už plný nočník.. no a pochválila jsem ji, i když nic už nepřibylo, což ona nepoznala.. no a pak asi po týdnu jsem jí na počátku tlačení taky povolila plenku a s bobečkem napůl cesty ji přesunula na nočník.. a když se to povedlo jednou, šlo to už pořád, měla takovou radost, že to chtěla ukazovat každé návštěvě a kakala pořád 🙂 Tak držím palce, a buď trpělivá.
Ahoj Leňulko, toto moc dobře znám. Měla jsem doma s dcerou úplně to stejné. Zaručený recept jak se toho zbavit nemám. Já jsem to řešila tak, že jsem ji prostě vždy dala znovu plínky a zkoušela ji tu a tam dát na nočník (ale nikdy se nevyčurala) a za 1-2 měsíce jsem to zase zkusila bez plínek ale bylo to pořád to samé. Nakonec se plínek zbavila až téměř ve dvou a půl letech, prostě se jednou na nočníku asi zapomněla, navíc byla s nočníkem zalezlá v takovém tom dětském stanu-domečku. Zpočátku to teda bylo, že se jen trošku vyčurala, za chvíli se jí chtělo zas, ale postupně se to urovnalo. Pak to byla otázka pár dnů, prostě se zklidnila, zjistila že to nic není a nebyl problém.
Ale to bylo jen čurání. Pak trvalo ještě asi 3 měsíce než začla chodit na nočník i kakat.
Tam byl úplně ten stejný problém. Věděla, kdy se jí chce, šla to zkusit, ale nepustila nic.
Takže si vždy, když se jí chtělo, donesla plínku.
Když jsem jí ji nedala, tak nekakala vůbec. Tak po čtyřech dnech už mi brečela, že ji bolí bříško a já jsem vždy nakonec podlehla a plínku jí dala.
Nakonec mě napadla fintička která zabrala, tak třeba to můžeš někdy zkusit. Když pár dní nekakala a už se jí chtělo hodně a škemrala o plínku, tak jsem jí řekla, že jí ji dám, ale musí u toho sedět na nočníku. Protoože už se jí asi fakt chtělo hodně, tak mi to prošlo, seděla na nočníku a kakala do plínky. Po pár dnech jsem jí opět s plínkou posadila na nočník, ale plínku jsem trochu rozepla, když jsem po pár dnech viděla, že ji to neznervózňuje, plínku jsem trochu stáhla a takhle po pidikrůčcích jsme se dostali až k tomu, že měla v nočníku plínku jen položenou, pak místo plínky jsem jí tam dala jen toaletní papír a pak už nic. Prostě jsem na to šla tak postupně, že si to ani neuvědomovala a konečně byla bez plínek. Jakmile to tyhle děti jednou dvakrát zvládnou, tak je problém vyřešen, ale překonat ten jejich strach je někdy oříšek.
Mně se i osvědčilo nechat jí u toho soukromí a ani přehnaně nejásat. Prostě pochválit,ale klidným tónem, jednou větou, jinak jsem měla pocit, že jí to spíš znervózňuje. Prostě jsem se snažila ukazovat jí, vysvětlovat, že je to normálka. Ukazovala jsem jí venku, „podívej, pejsek čurá“ atp. Taky jsem absolutně vynechala, že bobek nebo čurání je fuj, něco ošklivého špinavého. Prostě je to normální.
Tak to můžeš zkusit i na to čurání. Ale je ještě malá, klidně jí ještě dej plínky a zkus to za čas znovu.
Určitě to taky zvládnete.
Držím palečky a omlouvám se že jsem se rozepsala. Markéta