Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tchýně
Ahoj maminky! Včera jsem se s 2 letou dcerou vrátila z týdenní návštěvy u manželových rodičů. Už za svobodna byly mezi námi neshody.Manžel není technický typ ,což tchán nedokázal přijmout.Tchyně se snaží zase vědět úplně všechno,nerespektuje právo nechat si něco pro sebe.Návštěvy u nich byly jednou cca 4 měsíce a pokaždé skončily hádkou vyvolanou rodiči.Že se jim málo svěřujeme,že by manžel měl změnit práci.Pořád na nás něco vidí a hlavně nás neustále srovnávají s manželovým bratrem (mimochodem technický typ )a jeho manželkou.Já jsem možná naivní typ a snažím se hledat u všech lidí to dobré,ale tento týden jsem se zase napálila.Ze začátku byla návštěva celkem klidná,dcera byla nadšená .Pak jsem při jednom povídání pronesla větu ,že Evička ,když málo pije má tužší hovínka.A pak jsem nechtěně vyslechla tchána:“Ona se diví ,že má tuhý hovínka, když jí nedává ,žádnou zeleninu,to chce vlákninu…“Přiznám se, že mě to dotklo,někdo by na tím mávl rukou,prostě jsem jiná.A přitom máme doma zeleninu na denním pořádku.Jaké mají právo mě soudit,když přestože mají zahradu,tak jsme tam za celý týden neměli vůbec žádnou zeleninu a pokud si myslí ,že smažené vepřové řízky jsou zdravé pro dítě….Den před naším odjezdem přijel pro nás manžel.A bylo tam cítit napětí.Manžel byl unavený,potřeboval si odpočinout a tchýně neustále vyzvídala,co se děje.Já jsem to napětí cítila.Při obědě jsme špatně rozložili plachtu na koberec pod židli ,kde jedla dcera a pár zrnek rýže spadlona koberec.A už to začalo.I srovnáváním ,že tříletá neteř Káťa už jí ,že jí jídlo nepadá,že bysme měli pořídít bryndák (měla jsem jen plenu,bryndák jsem zapomněla…).Já jsem si dovolila říct, že pokud jim vadí ,že občas dítěti něco spadne na zem,že se to musí naučit,tak tam nebudeme jezdit ,až bude umět jíst.Ale tchýně mě nenechala domluvit ,chytla se věty ,že tam nebudeme jezdit a že je prý vydíráme..No a pak mi řekla, že každá správná máma by měla naučit dítě ,aby jedlo příborem a nesahalo rukama do talíře, žeto blbě vypadá. To ještě nevím jestli nemají řeči ,že malá ještě nechce na nočník…A co dál.Je to krásný ,že dítě má právo na babičku a dědu.Ale já se neumím přetvařovat a pokud jedu na návštěvu,tak chci mít pocit pohody.A tady cítím,že sice pro nás babička vaří,ale cítím, že to nedělá ráda,že jsme na obtíž.K malé se chovali hezky,hráli si s ní, alemám já zapotřebí jezdit někam ,kde je snižováno moje sebevědomí v roli matky.Proč si prarodiče neváží toho, co mají :zdravého syna ,který má práci , má kde bydlet , má ženu dítě.Moje dilema je jezdit za babičkou nebo ne?Manžel je v situaci ,kdy tam dlouho nepojede a já chci stát při něm.On mě totiž,vždy před svou matkou bránil.Vadí jim,že si víc chráníme svoje soukromí,že se málo svěřujeme (i já jsem se v dětství spálila,když jsem se svěřila s něčím co mě bolelo a moje máma to ve zlé chvíli použila jako zbraň proti mě).Je to špatné? Děkuji .
Mirli
Jojo,je to síla,já bych se musela rozepsat a to by bylo na strašně dlouho,jen chci podotknout,že my s přítelem a naším synem,žijeme ve společné domácnosti s babičkou,která je velmi nekompromisní a vím,že nějaké konfrontace,pohovory a podobné věci se hezky píší ale skutečnost je taková,že i když se čas od času uvede vše na pravou míru,stejně se to pak sveze do starých kolejí,. Já nejsem štastná že musím bydlet s příteleovo babičkou,ona furt za mnou chodí a něco my vykládá,přítele přede mnou schazuje,vím tedy jak to přibližně u vás o těch návštěvách vypadá,. Budte ráda,že jsou to jen víkendy,mějte se hezky.
Dobrý, nó. Mirli, jsi vskutku odvážná, že jsi tam vydržela celý týden 😉
Pradila bych ti:
Jezdit jen na krátké návštěvy – večer domů
Snažit se vzít si sebou naprosto všechno. Prostě i tu zeleninku. Raději bych ji pak doma snědla sama nebo ji vyhodila, než poslouchat uštěpačné poznámky
Být připravená, že i tak budou nějaké poznámky /typu: No jo, my vám nedáme ani najíst. Žejo?/
Ale ty přece pojedeš večer domů, do své postýlky, přitulíte se k chlapovi, který vás má obě rád a řekneš si, tak to máme zasebou :-))) !!!!!!!!!!!
Myslím, že i nadále budeš návštěvy u tchánů pokládat za slušnost, tak si je udělej tak, aby hlavně ty jsi z toho měla dobrý pocit.
Pa
Mirli, každopádně není dobré, když tchán s tchýní snižují Vaši autoritu před dítětem. Vím to, přesně takhle to funguje u mých rodičů – výsledek je ten, že Terezka na návštěvě neposlouchá ani mě ani dědu s babičkou. Já ale nemám na vybranou , chodím do práce a mamka mi hlídá.. A hlavně jsem schopná si to s nimi vyřešit.. Vy máte na vybranou.
Pokud dcerka bude i nadále z prarodičů nadšená, asi bych jí tam nechala samotnou – né hned, třeba od těch 4 let.
Také by bylo fajn vědět, proč manžel jim nechce říct více ze svého soukromí..Má s nimi špatnou zkušenost? Manžel by měl být ten, kdo řeší problémy – jsou to přece jeho rodiče. A pokud on nemá potřebu to řešit a Ty se na návštěvě cítíš špatně, pak asi nemá smysl tam jezdit – a hlavně bez manžela…
Já s tchyní nevycházím a manželovi jsem řekla, že tam pojedu pod podmínkou, že s tchyní nezůstanu sama ani minutu. Také jí manžel neříká nic a ze mě pak tahá informace..
Ale! Máš štěstí, že si s dcerkou hrají a dcerka je s nimi ráda.. TO JE K NEZAPLACENÍ! U nás je to tak, že tchyně Terezku jen buzeruje, za celých 5 let si s ní ani jednou nesedla a nepohrála.. Bohužel. Takže já nemám důvod tam jezdit.
Mirli-asi to bude tím ,že tchyně má prostě více v oblibě druhého syna/švagra/ a s tím prostě nemůžeš nic nadělat-to je její mínus. Tvůj manžel by mohl skály lámat a stejně by to srovnání dopadlo lépe pro druhého syna. Je skvělé,že si rozumíš se švagrovou manželkou-tak ji popros ať se za vás postaví ona. Uvidíš co na to tchyně řekne.Pokud tam pojedete společně a tchyně bude děti srovnávat,měla by švagrová říct ale to není pravda naše…to taky ve dvou letech ještě neuměla a naopak chválit Tvoji dcerku.
Myslím že přímá konfrontace je zbytečná a nikam nepovede-bohužel budeš na to muset lstí.
Chval jídlo,chval zařízení domu,rozplývej se nad ubrusem-třeba tchyně jen potřebuje pozornost-a tchán,ten změkne společně s ní neboj.
Ovšem na druhé straně si stůj za svou výchovou-můžeš říct hmmm budu o tom přemýšlet,když ti něco navrhne ,nemusíš hned souhlasit.
Ahoj Gito! Moc děkuji za potěšující slova,ale diskuzi jsme už zkoušeli a nepomohlo to.A stanovit mantinely jsem se pokoušeli ,ale nerespektují je .Manžel dost trpí tím, že je mu jako vzor dáván mladší bratr.A když jsem přibyla do rodiny já ,tak srovnávali zase mě s bratrovou ženou.Teď už do toho srovnávaní tahají i děti.Každé povídání z jejich strany se z normální konverzace stočí k výslechu a především manžel je nucen se obhajovat.Nedokážou respektovat slovo „ne“ např. když se manželovi nechce mluvit o něčem ,co ho trápí ,o práci.. Manžel pracuje soukromě a občas je toho na něho dost.U nich doma, ale nemůže být nikdo unavený, hned radí ,aby změnil práci a že tchánovo kamarád má syna a ten si vydělá hodně peněz, že se jim nesvěřujeme a tchán se v práci nemá čím o manželovi pochlubit…apod.Názor ,který Gito jsi napsala,že největší tíha je na manželovi, mi poradila i psycholožka.Já se občas zapojila do jejich diskuze,protože mně přišlo, že se musím manžela zastat.A není to dobré.Já nechci ,aby to odnesla dcera,ale mám se nechat ponižovat? Nemyslím si o sobě ,že jsem dokonalá máma,mám pochybnosti a vlastní rodina mi je ještě zvyšují.Tchyně s tchánem nám svojí lásku dokazují na můj vkus zvláštním způsobem.Já a švagrová,manžel a jeho bratr a teď i naše děti dostáváme stejné dárky k narozeninám ,vánocům…Samozřejmě malé rozdíly jsou.Ale když tchýně vidí košili,takstejnou koupí manželovi i jeho bratrovi.Já dostanu stejné nože jako švagrová.A naše holky mají naprosto stejné hračky.Rozumím si dobře se švagrovou.Manžel si myslel,že všechno to „zlé“ je od tchána ,ale švagrová si myslí ,že od tchyně.Myslí si,že tchyně by potřebovala psychologa,protože nemá ráda sama sebe(bohužel to jako dítě neměla jednoduché ) a dělá z komára velblouda a každou blbost rozebírá do nejmenších podrobností.A tak se ptám: Co děláme špatně ,proč jsme Ti zlí.Manžel tím trpí víc a pokud by bylo na něm nejezdil by tam…
Mirli
Ahoj Mirli,
mám rovněž štěstí na prarodiče, samozřejmě na nějaké drobnosti. Každopádně bych si nenechala tímto způsobem zasahovat do života, ačkoli chápu, že styk prarodičů s dětmi je důležitý, tak i děti brzy pocítí napětí, které mezi vámi vládne a neprospěje to nikomu. Z tvého dotazu víceméně vyplívá, že s nimi zrovna žádná lehká řeč nebude, ale možná by stálo za to, udělat si výlet pokud možno bez Evičky a pokusit se situaci řešit alespoň kompromisem. Držím palce :-).
Eliška
Ahoj Mirli, z toho si nic nedělej, to se stává. Největší tíha leží na manželovi, ten musí rodiče „skloubit“ se svou novou rodinou. On musí nastavit mantinely, kam až můžou rodiče zajít, ale i kam můžete zajít vy.
My máme prarodiče pouze z jedné strany, ale vztahy jsou báječné. Hlavně proto, že nás respektují jako lidi se svým názorem, svým životem a akceptují nás jako rodiče, na kterých visí výchova jejich vnoučat. Nikdy se nestalo, že by nerespektovali naši výchovu, nebo náš stravovací systém. Když se jim nelíbí zákaz, který dětem udělíme, respektují ho, a snaží se o něm diskutovat pouze s námi. Škoda, že bydlí daleko a naše děti je nemohou vídat častěji.
Otevřená diskuze by i u vás myslím dost pomohla. Ne hádka, ale něco konstuktivního. Teda jestli to půjde, držím palce, aby ano. Jinak to odnese malá, která se jendou bude muset rozhodovat mezi rodiči a prarodiči.