Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
...a to dneska bylo tak krásně...
Manžel dnes odjel do Olomouce, docela dálka, ale bylo to naplánováno, měl se vrátit okolo 14h., ale protáhlo se to do půl deváté (neplánovaně). Sluníčko nás s Verunkou a s Mariánkem vytáhlo ven a namířili jsme si to rovnou do naší ZOO, moc jsme si to užili, až jsem se po těch Verunčiných kouscích divila, že jsme se vrátili celí. Pak jsme šli na zahradu a dál si užívali sluníčka. Když se pomaloučku začalo ochlazovat Mariánek začal být trošku nevrlý, tak jsem nás odstěhovala se všema těma krámama domů, vykoupala chlapečka, oblékla do pyžamka a konečně po celém dni si sedla kojíc ke kafíčku. Sotva jsem si srkla a slyším TEN ZVUK a pak šílený řev. To už mi bylo jasné, že není vše tak jak by mělo být. Přísavku jsem odtrhla od prsa (řev) a dorazím do dětského pokoje a další řev a už se na mě valila krev z hlavy naší holčičky…PANIKA (asi půl vteřiny – na víc nebyl čas). Letěla jsem do koupelny, rychle omýt hlavu i ruce nás obou od krve. Rozsah škod: asi 1 cm dlouhá rýha na čele po té co si naše slečna rozrazila hlavu o futra pádem z houpacího koníka. Volám babičku, která naštěstí bydlí o patro výš. Je to přeci jen hlava a rána to byla jako z děla, neriskla jsem si zůstat doma, tak oblékam tu svou bandu a i s babičkou jedeme na chirurgickou ambulanci. Babičku jsem poslala s Verčou na RTG a za chvilku telefon – babička: Já vařím na sporáku maso. Beru kluka s autosedačkou z čekárny a jedu domů, aby nehořelo. Přijíždím domů, hledám klíče a ejhle…jsou u babičky v kapse, to už začínám skoro brečet…naštěstí má babička rafinovaně schovaný klíč, takže po 15 minutovém pátrání odemykám a vypínám ještě nepřipálené maso. Jedu zpět, ještě se nevrátili z RTG, mezitím se probudil Mariánek, kojím v plné čekárně a všichni na mě podivně zírají. Přichází moje vysmáté dítě jakoby nic (naštěstí – tak to bude určitě v pořádku) a všem marodům vypráví co dělala celý týden a jaké má oblečení, hračky, z čeho spadla a kam pojedeme v neděli. Po hodině a třičtvrtě jdeme konečně na řadu a … uf, nic to není. Ošetřit to ale museli. Takže naše dítko zas hysterčí, protože jí sestřička musela ustřihnout 2 vlasy a stáhnoutk sobě a zalepit a zazelenit a doktora jí chtěla posvítit do očí…nakonec se zdařilo. Přijela jsem domů a měla jsem pocit, že je mi právě 60 let, ruce se mi třásly i hlas, bolí mě snad každá kůstka, ale jinak to byl docela hezký den :-))).
Koukám, že je u vás taky “veselo“.
To jsou vždy situace, že?
Hlavně, že je Verunka v pořádku!
Večer mě dorazila slovy: “Můžu se jít ještě houpat na koníkovi?“ Tak já na to: “No jasně beruško, teď už víme kam máme jet.“ Dneska se vychloubala jakou krásnou ozdobu má na hlavě :-))).
Eli, my jsme taky na RTG a chirurgii jako doma. Hlavně, když to dopadlo dobře, bez šití, bez otřesu mozku a podobných radůstek. Já si vzpomínám na zaražené zuby, Lilinka v autosedačce (3 měsíce) a Vojta (zraněný), lítal se zaraženými zuby po Motole tak, že dokud neotevřel pusu, nikdo by nepoznal, že mu něco je.
Jste šikulky.
Teda, to jsi měla opravdu perný den. Hlavně, že to dobře dopadlo.
Vici, jsem ráda, že vše dopadlo dobře a hlavně že je maličká v pořádku 🙂
Pavlinkav, to byla opravdu hezká třešnička :-))
Lístek má pravdu. Tak operativní a iniciativní zaměstnance aby šéfové pohledali 🙂
No, a někdo by si řek, jak se ty mamky na MD nudí…
Hlavně že vše dobře dopadlo! :o)
To maso na plotně už byla ta pomyslná třešnička na dortu….a vidíš, jak jste to zvládly!
Lístku, máš pravdu…to jsou občas situace…
Já nechápu, proč zaměsnavatelé odmítají přijímat matky, které se vracejí z mateřské dovolené. Takového pracovníka, co by byl zvyklý řešit – a vyřešit – tolik problémů najdenou a rychle a správně, ve své firmě určitě nemají. :-)) Jsi moc šikovná.
Vici….jsem moc ráda,že je všechno v pořádku a jsi báječná jak jsi to zvládla…v ten okamžik,kdy jsi si chtěla sednout na bobek a brečet:-) i tehdy jsi to zvládla…ještě že ty naše děti mají tak pohotové,všehoschopné a pečující matky:-))))) K