Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tvrdohlavec
Ahojky,mám 15-ti měsíčního chlapečka a je to opravdu čertík.Největší starost mám s tím,že když mu na něco rázně řeknu „ne“,tak začne histerická scéne,někdy si dokonce lehne na zem..tak si ho nevšímám,nechám ho řvát…a on přestane a začne to něco co nesmí dělat znovu a já mu zase řeknu NE a tak pořád dokola…Když se snažím zaujmout ho něčím jiným,tak ho to vůbec nezajímá a řve a řve a řve..Už nevím co mám dělat…děkuju za každou radu..Papa
Děkuju holky,jste perfektní a super maminy..
Vladi já to vůbec nemyslím tak, že to děláš špatně… Také jsem občas plácla… Jen není od věci připravit si „krizový plán“ :-))
Ahoj!S VlaďkouJ.souhlasím, že když už malá „zlobí“ tak ,já ji plácnu,pak jsem z toho špatná.Mě mrzí i to, když na ní křiknu.VlaďkaP má pravdu v tom ,že časem plácnutí nepomáhá.Já jsem si myslela,že jako máma se budu usmívat ,že si to budu užívat,ale to že jsem se na malou rozlobila nebo jí i plácla,jsem nesla dost těžce až mě kamarádka dokopala k psycholožce.Ta mi řekla,že se snažím být super matkou a pokud budu potlačovat v sobě vztek je to špatné pro mě i pro malou.Tak to musí ven,ne tím že malou seřežu,ale třeba praštím do polštáře nebo si zakřičím v koupelně.Ono prý pokud bych dokázala před svým dítětem se pořád ovládat,pořád se jen smála(i když udělá něco, co se nedělá),tak by malá jednak neměla hranice a jednak by nevěděla ,co jsou to negat. emoce. Změnit se nemůžu, ale myslím že většina nás se snaží řešit všechno v klidu.Vždycky jsem si říkala,že nebudu jako ty ukřičené mámy, které jsem občas potkávala.A dnes se jim hluboce omlouvám.Už je nesoudím.Začala jsem s malou víc vyjednávat po dobrém.Je to dost těžké.Chceme jít ven(na procházku,nákup)a já říkám v klidu pojď půjdeme se obléct a ven.A malá si lehne na zem směje se na mě -já nechci.Když není to, co chce hned vzteká se.A tak než abych jí plácala,vezmu ji a odnesu do pokojíčka a řeknu až se nebudeš zlobit ,tak přijď.Taky mi jedna pani poradila, že pokud dítě na něco upozorňuji ,je lepší to říkat pozitivně a ne v negacích.Třeba :Nestoupej do té kaluže(negace) lepší je říct Když stoupneš do té kaluže budeš mít špinavé ty krásné botičky.Oni prý děti ještě nechápou negaci, právě ,když jim řekneme něco ,co nesmíš, tak to berou jako vybídnutí.Tak se o to pokouším ,ale vždycky to nejde.Chtěla bych být trpělivějsí ale klidnější.Moje sestřenice má holčičku , která v 2,5 letech měla takové záchvaty vzteku ,že si lehla do venku kaluže nebo do bahna.Moniko1, držím Ti palce abyste s malým měli víc krásných,klidných a veselých chvil a to období vzdoru jste úspěšně zvládli.Zdravím
Mirka
Vlaďko, my jsme plácali výjimečně, teď už skoro vůbec, už je to výjimka nad výjimky. Řekla jsem si, že čím dřív pochopí, že rodiče jsou autoritou, tím lépe, protože teď už stačí, když provádí to, co nemá, říct, že se to nesmí a „odtáhnout“ ho nebo říct, že si může dělat něco jiného. Každé dítě je jiné, ale malý byl několik měsíců tak vzpurný, že jsem s tím něco musela udělat. Opravdu jsem vyzkoušela různé metody a nic. Mám o něj hrozný strach, bála jsem se hlavně toho, že mě třeba ze vzteku neposlechne a mohl by si skutečně ublížit, to bych si vyčítala víc než to plácnutí. On je hrozně aktivní a pořád má nějaké nápady. Samozřejmě ho hodně chválím a dávám mu najevo, že je pro mě hodně důležitý.
Vlaďko, já Tě nechci strašit, ale může se stát (a nemusí), že časem už plácnutí nebude stačit… U nás to přišlo ve 3 letech.
Ahojky Moniko, tak my měli období, kdy se malý vztekal od rána do večera, no měla jsem z toho hrozné pocity. Pomohlo nám to – po všech možných vyzkoušených metod, že jsme občas plácli (když se jednalo opravdu o extrém a mohl si nějak ublížit nebo o elektroniku, v klidu jsem řekla, že to nesmí a proč a přitom plácla – ne moc a neřvala jsem na něj). Když se začal vztekat, nechala jsem ho tak, až se uklidnil, vzala jsem ho na ruce a řekla, že se to opravdu nesmí. Samozřejmě to po nějaké době udělal zas, ale jednala jsem stejně. Nakonec pochopil, co znamená slovo ne. Teď má 19m. vcelku poslechne. Nechodí mi k zásuvkám na elektřinu a to mám jednu bez záslepky, neutíká při procházce (to jsem neplácala, vzala jsem ho do náruče a až se vyvztekal, pustila jsem ho), nechodí do šuplíků – tam jsou nože (když otvíral šuplíky, dávala jsem mu na schování třeba vařečky (rozhodně ne nože) – teď už sám, když vidí něco na lince vezme a schová, a ví do kterého šuplíku a dokonce si ho za sebou zavře, končí tam i špinavé nádobí:-))))) Motivuj ho k tomu, ať ti doma pomáhá, sice to trvá, ale stojí to zato, malý je celý šťastný, když ho pochválím. A hlavně se zabaví.
Hlavně musíš vysvětlovat, co je na co a používat plácání výjimečně a vždycky v klidu. Já jsem s tím začala od těch 15-ti měsíců. (A při prvním plácnutí jsem se cítila hůř než malý)
Ahoj!Tak mi máme občas doma stejnej problém-taky máme malýho vzteklouna a to máme holčičku (16měsíců).Dětičky si uvědomují sami sebe-svoji osobnost a tak zkouší,co si můžou dovolit.U nás to je jak kdy-někdy je zlatá,někdy se vzteká pořád.Zatím žádný spolehlivý prostředek,jak na to,nemáme-většinou brečí,švihne sebou o zem,takže se u toho bouchne a tím její hysterie graduje.Chvíli ji nechávám vyvztekat v postýlce,pak už vím,že chce pochovat,tak si ji vezmu do náruče,aby se uklidnila a u toho ji vysvětluju,co se mi nelíbí a proč.Většinou se pak uklidní.