Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Syn mě odmítá
Kopíruji z redakční pošty (Jarmila):
ahojky žijeme ve společné domácnosti s manželovými rodičema synovi jsou dva roky a tchyně je už dva roky doma. Celou dobu co takto žijeme je vázaný na tchyni i na mě ale nyní je po operaci kýly a od té doby co jsme se vrátili z nemocnice nemůže být ani minutu bez tchýně. Včera dostal horečku a uklidnil se pouze u tchyně v náručí. Mě úplně odstrčil. jsem zoufalá pomozte
Petra
Poslal(a) anonymní
Ahojky Petro, mám podobnou zkušenost, ale mám i řešení. Když jsme se nastěhovali k přítelovým rodičům, malý začal po pár týdnech lézt. Oni (spíš tchán) toho využili a pořád malého přivolávali k sobě do obýváku, tam mu dávali sladkosti a když chtěl jít za mnou, začali na něj dělat všelijaké ksichtíky a srandičky, aby tam zůstal. Vydržela jsem to pár týdnů a domyslela si, že by to mohlo skončit přesně tak jak ty píšeš. Vyřešila jsem to tak, že ráno jsem malého nechala volně po bytě – mezitím jsem navařila, poklidila, po obědě šel malý spinkat – nanosila jsem si vše, co jsem odpoledne potřebovala do pokoje (jídlo, lžičky, pití,..), zavřela jsem se tam a vylezla až když jsme s malým šli ven, když jsme přišli z venku, znovu jsem se tam s malým zavřela, večer šli se psem, tak jsem šla malého vykoupat, nechala ho ještě poletovat po bytě a než se vrátili, malý už spal. (U nás bylo naštěstí nepsané pravidlo, když byly dveře zavřené – nechodit, případně zaklepat).
Jenže problém byl v tom, že tchán nemohl pochopit, že proč malému dovolím ráno lítat a odpoledne jsme v pokoji. Takže u nás byla atmosféra na „ostří nože“, takže jsme si našli podnájem a odstěhovali jsme se a jsem teď nejspokojenější člověk na světě(i malý).
ahoj něco podobného se dělo i u nás,prostě to chce promluvit si s tchýní,a hlavně ji vysvětlit že by ji taky bolelo kdyby se k ní chovaly jeji vlastní děti takhle,ale jestli je jako ta moje(a má škodolibou radost z každýho mýho neúspěchu)tak to přeskoč a rovnou natvrdo se ji s malým vyhíbej,zezačátku to asi nebude snadný,a malý bude určitě zoufat,ale jak se říká sejde z očí sejde z mysli,myslím ne úplně,ale určitě omezit vztahy na minimum…bude to dobrý uvidíš=o)
Holky mají pravdu, určitě pomůže čas, který strávíš jen se svým dítětem. Nepropadej panice, mě takhle dcera odstrkovala, když jsem odjela do porodnice. Prostě měla dojem, že jsem se na ní vykašlala. To přejde.
Ahoj Petro!Moje kamarádka má podobný problém.Dvakrát týdně chodí do práce a malého jí hlídá tchyně.Kamarádka dodržuje třeba určitý řád (spaní,jídlo…)a tchýně to neřeší.Nedávno jí malý řekl, že maminku nemá rád.Jsou tam i jiný problémy.To co radí VlaďkaP se mi líbí.Možná by stálo za to navštívit psychologa a poradit se.Oni mají s mezilidskými vztahy více zkušeností.Hlavně nepropadej panice a zkus být s malým sama ,co nejvíce ,bez babičky.
Marcela
A ještě chci říct:
U nás to bylo tak, že Terezka zlobila babičku, ale vyřídit jsem si to s ní měla já….. až teprve tehdy, když jsem to tak dělat odmítla a babička také musela řešit krizové situace, přestala být babička ta „nejhodnější“ a Terezka opět přilnula i ke mně.
No, já bych se asi sebrala a jela bych s malým na týden k Tvým rodičům.
Vím, že toto není jednoduché a do budoucna nebude jednoduché. Šla jsem ve dvou letech Terezky do práce, hlídala mi moje mamka, Terezka na ní byla také fixovaná… Kolem třetího roku už byl problém spíš ve výchově……a dodnes je Terezka u babičky velký kápo, raději jí tam nenechávám už o samotě.
Každopádně jediné co pomohlo – omezit návštěvy u babičky, o víkendech jezdit na výlety, užívat si dítěte, věnovat se mu jak se dá. Ale bez babičky.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.