Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
malý vztekloun
ahoj holky,už si nevím rady tak se obracím na vás,malá 22měsíců je strašně uvztekaná,nejhorší je to venku,v kočáru už mi nechce sedět za ruku vydrží jít chvíli a pak chce jít sama,to je ale horor,buď se otočí a utíka jinde,nebo po chvilce chůze si lehne a chce jít na ruce,snažím se ji nebrat,ale někdy to opravdu nejde když sme u cesty atd.já vím že nemám ustoupita nemám si jí všímat,ale copak to jde nechat ji ležet na zemi,někdy i v kaluži,je mi jasné že každý se někdy vzteká.ale mi den co den prožíváme to stejné,co by ste mi poradili,já už jsem opravdu neštastná.děkuji moc.M.
Terezka má často záchvaty ještě teď v 5ti letech.
Mám vypozorováno, že často spouštěč je únava, hlad, žízeň, zima…..
Ptám se jí totiž pak proč jsi vlastně plakala? A ona už je v 5ti letech konečně schopná rozeznat proč. Většinou řekne, že je unavená.
Příklad: Jdeme na procházku, jdeme dolů z kopečka, Terezka si hraje se psem, povídáme si… Jdeme domů, v 3/4 kopce si vymyslí nějaký problém a že to musím hned udělat (třeba mi hodí do kočárku zablácený kámen a když ho vyhodím hysterčí – je to její poklad) Sama ho nést nechce, já už nesu kolo a kočárek. Řve, lehne si na zem, já v klidu jdu až na konec kopce. Nakonec, když zmizím za rohem mě doběhne, omluví se a řekne, že byla unavená.
Už se mi to stalo několikrát na stejném místě. Začala jsem s ní chodit jinam – né do kopce, je klid. (na procházce)
Ahoj Jedlaydo, jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama, i když to samozřejmě nikomu nepřeji. tak jak ty říkáš, dost často musím zařvat, ale jsou to prdelky. Když je mi nejhůř vzpomenu na jeden dobrej díl Zoufalých manželek, který jsem zahlédla náhodou a zjistím, že může být ještě hůř.
Obavám se však, že ta puberta teprve příjde,a le do té doby bude náš nervový systém tak vycvičen, že my maminky vzteklounů, tvrdohlavců, a hyperaktiviků to zvládnem levou zadní. Přece nás nezdolají, ne?
Hodně pevné nervy všem.
Olga
Jé, Oli, naše malá je na tom úplně stejně! V dubnu jí budou 2roky a taky dost silně víme, co je vztek! Když byla miminko, tak mi vzteky párkrát zmodrala a přestala dýchat! Ale naštěstí už nemodrá, ale živá je až až. Občas si taky říkám, co budou dětičky dělat až jim bude těch 12 nebo 14 let! Fakt ta malá předčí i svého staršího brášku (a to je taky živel):-( Ale jsem ráda, že je mám, i když na ně dost často řvu, ale jsou to moje prdelky:-))) Jen doufám, že si tu „předčasnou“ pubertu odbydou teď a potom to budou „zlaté“ dětičky!!!:-))) Teda v to fakt doufám….:-))
Vydrž a doufej se mnou….:-)))
Ahoj holky, děkuju za rady. Opravdu zkouším co se dá. Zapoměla jsem dodat že tomu vzteklounkovi budou v květnu dva roky. Když jsem se radila s paní doktorkou, řekla mi taky, že to bude silná osobnost. Vyhledala jsem už i pomoc psychologa, protože od šesti měsíců nespí přes den a v noci to taky nestojí za moc, to jsem zažila i u toho nejstaršího (holka byla v pohodě ve všem), řekla mi něco – asi to nebudu správně publikovat – že je to Napoleonův syndrom, že ten taky nespal, ale mám prý být v klidu, že to do věku dvanácti let přejde. Byla jsem v šoku. Holky, až mu bude dvanáct, já už tu nebudu!!! Když jsem to pak říkala paní doktorce děcké tak se smála a napsala mi něco na sklidnění – pro malýho, i když já bycho to asi potřebovala víc.
Souhlasím s Marťjaskem nekoukat na lidi a vydržet, holt budeme vypadat jako neschopné matky s malými nevychovanci, ale zjistila jsem, že malý krůček vzad je pro ty malý čertíky velký krok kupředu.
Takže, pevné nervy všem maminkám a hodně zdraví.
Olga
jojo děláš to dobře.dneska mě zastavila paní u autobusu a že ať dám malému šálu přes pusu,že jinak se mi nachladí.tak sem na ni chvíli hleděla a pak říkám no vždyť je dobře oblečený/měl čepici přes líca,rolák,mikinu,zimní bundu s kapucí,zabalený ve fusaku v kočárku/ ona no přes tu pusu mu dejte šálu a já on by si ji žužlal a bylo po řečech neměla co říct baba starostlivá.
To víš každý ti bude radit a soucitně hledět na vzpouzející se dítko,ale až ti vběhne pod auto tak už ti neporadí nikdo.
ahoj holky,moc děkuji za rady a taky srdečně zdravím olgu,hned je mi líp že v tom nejsem sama.já jsem také vyzkoušela již vechny metody a spíše měli opačný účinek čili řev.když jdeme na procházku,tak já tu pusu nezavřu,ukazuji snad i brouky v hlíně jen aby sem ji něčím zaujmula,někdy se až na mě lidi dívají co pořád mluvím,je mi jasné že nepůjde vedle mě,ale když ji podřebuji přidržet třeba vedle cesty tak hned se brání,nedělám to nějak příkazem snažím se ji to vysvětlit,ale dneska aspoň malinký úspěch opět scéna,tak jsem ji chytla pevně za ruku,opět tendence se pustit a klekat na zem,ale potom šla.hold musíme být důsledné a nekoukat na lidi kolem co mají chytré řeči,ale když ono to opravdu někdy nejde.papa M.
Já souhlasím s karamelou. Nevím sice, jak to u vás probíhá, taková vycházka, ale dítě potřebuje neustálou pozornost, mluvení, podněty, jinak prostě zlobí!!! Vyhrála jsem zde na VD knížku Proč jsou šťastné děti šťastné:-), napsal to muž a vypráví tam mimo jiné i jednu příhodu o tom, jak vzal syna na poštu (pošta byla vzdálená okolo 40min.). Přesně si to teď nevybavím, ale psal v tom smyslu, že děti nebaví, když musí poslušně jít vedle rodiče. Tak si jednoho dne řekl, že prostě přestal mít za cíl tu poštu, ale udělal si z toho procházku, nechal syna prozkoumat každou kaluž (já vím, my matky bychom se pak propadly hanbou za špinavé dítě, ale chlapi jsou v tomhle tolerantní:-)) No a cestou se synka ptal na různé věci, vysvětloval mu ledaco, a ze 40 minut byly rázem 2 hodiny! Maminka se divila, kde byli, ale synek byl navýsost spokojený….
Tak já jen, že nemusíš hned nechat dítko válet v kaluži, ale opravdu z té procházky udělat zajímavost, pozorovat ptáčky, hodit kamínkem do řeky, nebo prostě ukazovat za výlohou věci a ptát se, které se líbí jí atd. Možná píšu už blbosti, ale z vlastní zkušenosti vím, že dítě přestává zlobit v okamžiku, kdy převedeš jeho pozornost na něco jiného. FUNGUJE TO!
Darča
ahojky holky-tak nemyslím si že je to výchovná chyba.U Olgy prcek dobře ví že je benjamínek a to nemusí být nijak zvlášť rozmazlován-a prostě zkouší co mu projde.Jistě to máš těžké.
U Marťajsky asi motivaci odměnou-když půjdeš pěkně budeme spolu dělat to a to-nějakou činnost,kterou miluje. Zkusit zaměřit pozornost dítěte,že vycházka má určitý cíl-půjdem se podívat na kačenky,do obchodu,do lesa,na auta…..
Asi je to o nervy-snad teď ve sněhu je nejlepší vzít boby -dítko naložit a pořádně se vyblbnout.
Zkusit dítěti vysvětlit,že pokud neřekne co chce a začne se hned vztekat,tak to maminka nemůže ani udělat když to neví-takhle to totiž funguje-dítě si myslí-já bych šel radši tam/na druhou stranu/ a jelikož rodič míří jinam začne se dítě vztekat protože zatím nechápe že rodič myšlenky nečte.
A nakonec sebeprosazování (já chci,ne,)značí vyšší IQ!
Dítko si uvědomuje svoji osobu a své pocity neumí jěště zvládat.
Ahoj maminko, malého vzteklouna. Nejsi v tom sama. Mám tři děti a to třetí je za „všechny drobné“, přesně to, co ty popisuješ zažívám i já. Jsem naprosto na dně. Už nemůžu. Jsem s nima neustále sama, manžel je na cestách a za tři roky nebyl den, abych nebyla bez nich. Ti dva starší trpí tím nejmaldším, musí se mu přizpůsobovat, čekat až se vyvzteká – vyválí právě v těch kalužích, vyřve se na místě než se rozhodne jít dál…. Každý den je naprosto stejný. Bylo mi doporučováno několik metod – studená sprcha, náručové obklady, nechat to tak nevšímat si toho – jenomže to nejde vždy, odpoutat pozornost – nedaří se. Fakt už nevím. Jo musím dodat, ti dva starší jsou v pohodě a tohle jsem s nima nezažila. Buďto jsem neschopná matka, nebo je to výchovná chyba, kterou si neuvědomuji….
Budu také vděčná za každou radu jak na ně.
Děkuji
Olga