Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když dítě bije jiné dítě a nejenom je.
Dobrý den. Moje švagrová má skoro dvouletou holčičku. A už 4 měsíce s ní má tento problém. : když vidí jiné dítě nebo si vedle něj hraje, Terezka přijde a chytne ho za vlasy, vlepším přípdadě je pustí v horším musí zasáhnout švagrova.Také někdy místo trhání vlasů používá bití ručičkama. Dojde a bouchne nebo škrábne. Stejné je to u psa u babičky(kope do něj nebo tahá za chlupy. Jinak je to hodná holka. Sama si pohraje, je šikovná vůbec není agresivní.Jen je trochu živější. Švagrová jí vždycky vyčiní (dá jí po rukou nebo po zadku)ale Terezka ani nezapláče nic. Jen tak kouká.Máte s tím některá zkušenosti nebo jak byste tohle řešili vy. Předem děkuji za odpovědi
Náš malý 2 roky mlátí svojí setřičku 6 let.Třebas když jí vynadám,tak jí začne mlátit a tahat za vlasy.Když třebas něco provede a dostane za to přes ruku,tak si dovolí i na mě.Dostane přes ruku a většinou přestane.Nejlepší je,když je doma manžel zvíší na něj hlas a poslouchá,jako švícarský hodinky.Jinak je taky hodný.Na cizí to nezkouší.
ahoj já mám 4 syna,se kterým mám stejný problém.Nejhůř se chová na dět.hřišti,kde po ostatních dětech hází písek,bere jim hračky,ale jak přitom brání ty svoje.Nepomohlo nic,žádný domluvy,ani plácnutí.Jediné co na něj platí,že odejdeme domů,pak ho jeho chování mrzí.Syn je hyperaktivní,ale poslední dobou už se to nechá přece jen zvládnout.Ještě před půl rokem jsem s ním nemohla jít ani ven,běhal mi do silnice,honil psy,vrhal se na děti.jindy měl záchvaty vzteku když něco nesměl,mlátil se hlavou do zdi,válel se po zemi,bylo to strašný.Docela pomohlo,když jsem ho nechala a v klidu mu řekla,aby pokračoval a pomalu jsem šla sama domů.To nečekl a viděly by jste jak za mnou běžel.
Já bych asi ji to oplatila,aby věděla jak to toho druhého bolí.A když to nepomůže tak bych ji vzala nejoblíbenější věc co má ráda a dyž ani to nezabere zak vytáhnu vařeju a to se potom poslouchá víc.Ta hyperaktyvyta to taky muže být ale to posoudí jen psycholog dává jí se na to nějaké léky sestra měla syna hyperaktivního ten už toho snědl.Asi mu to zabralo až v 10 letech to už byl klidnější.
Naše holky si to rozdělily:
Any plácá, Lu kouše (a občas bouchne svým oblíbencem medvědem).
Ale jinak teda řešíme – s nástupem do školky – že nějaké dítko bije moje holky (teda konkrétně Any, Lu si na toto ještě nestěžovala).
Tak Any vysvětlila (ale slyšela to samozřejmě i Lu), že když jim někdo bude dělat něco, co se jim nelíbí, že mu mají říct, že se jim to nelíbí a ať toho nechá.
Zatím to stačí.
A řeším, jaký další krok – jestli “žalování“ paní učitelce, nebo oplácení (a pak budou moje holčičky “ty, co bijí ostatní děti“ – jako jejich maminka, co se jenom bránila, když slovní výhrady se míjely účinkem).
A budou se trestat i děti/žáci/studenti napadající slovně i fyzicky své rodiče/učitele/vychovatele?
Ovávám se, že paní ministryně neomylně spěje k vylití vaničky i s dítětem…
Omlouvám se. Mám tam překlap. Samozřejmě, že se syn odnaučil ubližovat.
Souhlasím s Karamelkou. U nás také pomohlo oplácení. Syn se brzy odnaučil neubližovat a u dcery jsem ubližování nezažila vůbec. S vysvětlováním jsem u něj moc úspěchu neměla. Ale pomohlo, když dostal záchvat vzteku, vystrčit ho za dveře, aby se zklidnil a vůbec nikdo se s ním nebavil. Musela jsem být důsledná i u babiček. Sice to chvilku trvalo, aby ho babičky nelitovaly, ale zabralo. V obchodě udělal scénu jen jednou. Ale za to pořádnou. Vyhodila jsem ho ven, kontrolovala, co dělá a při tom nakupovala. Když jsem odcházela, jakoby jsem ho tam “zapomněla“ a to mu vadilo nejvíce. Stál tam a řval na celé kolo. Když jsem se pro něj vrátila, sliboval hory a doly a po cestě domů jsme si to vyříkali. Vícekrát se to neopakovalo. Ale každé dítě je jiné.
Teda Peťko, díky. Můj třetí chlapeček je taky číslo. Někdy škrábe a štípe, kousání ho už celkem přešlo. Je mu 19 měs., ale je hodně inteligentní, pěkně mluví, ale jak píšeš, chybí mu slova k vyjádření pocitů a emocí. Doma ho vždycky položím na zem a řeknu mu: tak si lehni, nám nevadí, že jsi vzteklej:-). Za chvilku ho to přejde. Dneska jsme byli u mých rodičů a byla tam i čtyřletá neteř. Štěpík ji má moc rád. A tak by nás vůbec nenapadlo, že z ničeho nic vezme plastovou hračku a bouchne Vendulku do hlavy. Byla jsem v šoku, ale zachovali jsme se, jak radíš, ikdyž jsme to ještě nečetli. Nejdřív jsme litovali a utěšovali Vendulku a pak jsem teprve Štěpíkovi “vyčinila“.
Hmmmm… Ono to možná bude dáno i temperamentem dítěte… Náš Dájík, když porpvé uviděl naši kočku, pohladil ji, ale pak měl tendence ji tahat za uši, ocas, kopat… Zato Jenda, prvně uviděl kočičku a začal ji hladit… žádné ubližování… Přitom výchova je stejná, jen jsou oba rozdílní. S tou hyperaktivitou jste mě tochu nahlodaly, Dájík JE docela dost živé dítě a taky má tendence minimálně vstupovat druhým do prostoru, měl i tendence plácnout, ublížit… ale to ho přešlo, pochopil, že se to nedělá… ale stejně. S tím slovním vyjádřením je to zajímavé, vyzkoušíme 🙂
A s tou “trestností plácnutí :)“ – hezky řečeno – tak to je síla, opravdu odmítám nechat děti růst jak dříví v lese a je známo, že někdy domluva prostě neplatí a jinak než na zadek to nejde.
Pe´tko úúúúžasné:-))) a motivující..ale praktikovatelné až te´d ve 2,5letech:-)))) v 18měs jsem prostě nepochodila s žádným vysvětlováním. Asi se to musí přečkat se ctí:-))) K
Jak už jsem zde několikrát psala, je to normální věc. Prostě některé dítě se takto vyjadřuje, jiné ne.
Chápu, že to je nepříjemné, ale mělo by to časem ustoupit.Chce to klid a komunikaci. Hodně se dítěti věnovat a snažit se s ním mluvit. Mám vyzkoušeno na své dceři. Pokud měla záchvat vzteku, hned jsem jí říkala, aby použila slova, že jinak jí nerozumím a nemůžu pomoci. Pomáhá to!
Viz. ukázka z článku: ( kopírováno z odborného článku, autora neznám )
Batole ještě nemá takové řečové schopnosti, aby vyjádřilo, co chce nebo co cítí. Zuby jsou přirozené zbraně malých savců, takže první instinkty mu velí, aby je použilo, když se cítí ohrožené, něco potřebuje, má záchvat vzteku, nebo si chce získat lásku a pozornost. V podstatě však nerozumí tomu, proč se kousat nemá.
Rozvažte mi jazyk
Pokud kousne rodiče, který ho drží v náručí nebo na klíně, je potřeba dítě okamžitě položit na zem a říct pevným a přesvědčivým tónem: „Kousat se nesmí.“ Hlídejte, abyste mu po jeho kousnutí nevěnovali příliš mnoho pozornosti třeba jenom tím, že budete dlouze vysvětlovat nevhodnost takového chování. V žádném případě ho nekousejte na oplátku.
Jak se má naučit, že podobné chování je nevhodné, když se tak chová i jeho rodič? Pokud kousne jiné dítě, nejdřív projevte zájem o ‚oběť. Utěšte ji a potom krátce řekněte svému potomkovi: „Kousat se nesmí. Když něco potřebuješ, používej slova.“ Pokuste se mu nabídnout správné věty a naučte ho vyslovit to, co chce a jak se cítí. Můžete třeba říct: „Chceš si hrát s Petrem? Chceš, aby ti půjčil autíčko? Tak ho poprosíme.“ A připomeňte mu, že kousání je špatné.
Když dítě kouše při záchvatu vzteku, přesuňte malého vzteklouna na klidnější místo, a až se uklidní, opět pojmenujte jeho pocity: „Zlobíš se, že ti Anička vzala plyšáka.“ Zformulujte jednoduchou větu, která mu pomůže vyjádřit to, co cítí.
Pro dítě v tomto věku je mnohem lehčí vyjádřit se prostřednictvím plácnutí, kousání a kopání, než dát dohromady se svým omezeným slovníkem zdvořilou žádost. Batolata se právě začínají učit, že existují také slova, která popisují jejich pocity. Pracujte s dítětem na tom, aby nalezlo správná slova k popsání svých emocí, a ukažte mu, jak je sdělit. Naše tipy mu pomohou používat jazyk (a ne jeho zuby nebo jeho ‚pravačku‘) k tomu, aby se vyjádřilo.
Jsem tvým tlumočníkem
I když je vaše dítě tiché nebo mluvka, jeho emocionální slovník je omezený věkem. Pokud se zlobí nebo je rozrušené, k popsání pocitů mu chybí slova. Také proto se nejednou uchýlí k záchvatu vzteku. Kdyby umělo vyjádřit, co má na srdci, tak by třeba řeklo: „V tomhle nákupním centru mě to vůbec nebaví. Je tady hluk a spousta lidí, je mi teplo, mám hlad, a ještě k tomu se mi maminka vůbec nevěnuje.“
Jenže… kde vzít správná slova? Nezbývá mu tedy nic jiného, než mávat rukama kolem sebe, ječet, kopat nebo kousat. Pomozte stresovanému batoleti a vložte jeho pocity do slov. Například: když má záchvat vzteku v supermarketu, protože mu nechcete koupit čokoládu, projevte pochopení: „Vím, jak velmi rád máš tuhle čokoládu, a zlobíš se, protože ji nemůžeš mít.“
Použitím slov „zlobíš se“ nabídnete dítěti výraz, který potřebuje, aby označilo svoje emoce i v budoucnu. Nebuďte naštvaní a neříkejte potomkovi, že by se neměl rozčilovat. Děti, stejně jako dospělí, se uklidní, když někdo pochopí jejich pocity, takže s trochou empatie pořídíte víc.
Buďte připravení opakovat tahle „pocitová slova“ znovu a znovu, aby dítěti uvízla v paměti.
Taky myslím,že to přejde a je třeba důsledně zasahovat. Možná by pomohlo vyhnout se tělesným trestům a možná by pomohlo naopak jí oplatit vše co udělá druhým…to je těžko říct,jak každé dítě vnímá.
u nás třeba bylo v 18měs kousání..všeho a všech a pomohlo až oplácení,kdy sem malého taky kousla…a on toho pak nechal…
a Dášo..noooo jestli tento zákon projde..už jsme to probíraly s kamarádkou….menší děti budeme asi vychovávat doma…a větší nám budou ,,kakat“ na hlavu…tak to vidím já…. K
Bacha, dnes jsem slyšela v rádiu, že je podán návrh na zákon, který nám rodičům bude zakazovat dítě byť jen plácnout, bude to trestný čin!
Uf, tak to abychom děti stihli vychovat, než zákon začne platit, jinak tady m¨budeme mít samé drzé spratky, jako v Americe…:-(
Ale k tématu: Předpokládám, že malá neteř jen nekopíruje jednání, které vidí kolem sebe, ale že má sama potřebu dětem nějak ublížit. To je hodně nepříjemná situace.
Je moc malá na to, aby se s ní dalo rozumně o tom pohovořit a vyvolat v ní empatii.
Osobně si myslím, že to je jen období, které přejde. každopádně je to nepříjemné, a může trvat dlouho. Třeba rok.
Kukačka píše o ADHD, ano, to může být jeden z důvodů. Těžko tak brzy soudit. Ale můj ml. syn (taky ADHD) se takto podobně projevoval taky, kolem roku a půl. Chodil, a popleskával ostatní děti po hlavě. Ne silou, ale pořád na ně sahal, zkoušel vstupovat do prostoru jiných dětí… Nevím proč, ale bylo mi to nepříjemné, nicméně to fakt přešlo. Zkoušela jsem mu vysvětlit, že se to těm dětem nelíbí, a nemá to dělat. Pomohlo na chvíli odvést pozornost, ale fakt jen na chvíli. Jinak jsem ho musela izolovat od dětí, když nepřestával. Nedá se nic dělat, nesmíme nechat dělat děti to, co se druhým nelíbí. Neumíš se chovat? Nebudeš s dětmi.
Doufám, že švagrová je rozumná a taky neteř nenechá nikomu ubližovat…je to náročné, ale téměř určitě to fakt zase přejde.
Ahoj, mám úplně stejný problém u obou dětí, u Pavlínky (2r.) trochu víc – a mám podezření, jestli nemá syndrom ADHD (hyperaktivita), toto může být jedním z příznaků. Prostě se musí říct “nesmíš“ a na tom trvat. A taky říct, že toho druhého to bolí, protože malé děti si ještě neuvědomují, že to, co dělají, druhého bolí. Já tak třikrát domlouvám a když ani napotřetí neposlechne, tak dám výchovnou na zadek.