Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Starosti s dcerou mého přítele
Mám velkou starost o dcerku přítele. Máme strach, že si zadělává na anorexii. Přijde večer, není jí dobře a za chvíli z ní vytáhnu, že nejedla a nepila 12hodin. V neděli spadla z koně, my jsme se to dověděli od cizích a zjišťovali jsme co se jí vlastně stalo. Včera přišla a řekla, že si od pátku vůbec nic nepamatuje, že neví, že byla v sobotu u nás a na pouti……. pravděpodobně se praštila do hlavy…… neví ani, že spadla z koně a jak se dopravila domů. Když si představím, že mohla zůstat ležet někde v lese…….. fuj. A její máma? Ta jí nechala dva dny doma ze školy a nešla s ní ani k doktorovi. Ve škole za mnou Eliška přišla a že je jí na zvracení, jestli má jít na tělocvik. Chtěla jsem zavolat příteli, aby pro ní přijel a vzal jí domů. Ona nechtěla…..nevím, jestli se bojí mámy…….. a její máma je pěkně nezodpovědná…… Minulý týden její přítel vyhodil kočku dětí z okna a mamina s ní jela honem na veterinu a vyplázla 3000,- za vyšetření… no a Eliška má takový úraz a nic??? Zvažujeme, že zajedeme na sociálku, aby prověřili u nich doma poměry, ale máme strach, aby to zas nějakým způsobem neodnesli Tom s Eliškou. Chceme jim pomoct a ne ublížit. Co si o tom myslíte???
Blanka
Blani, tak ať to dobře dopadne… Všechno !!!
Z anorexie mám opravdu strach, vypočítala jsem jí BMI, je v normě a co ona na to? Kdybych jedla, tak bych byla tlustá. Kdyby byla s námi častěji, ohlídala bych jí, ale ona je chvíli u babičky, chvíli u dědy, pak přijde k nám a odchází až za tmy. Pokaždé dám na stůl něco, kdybych se jí ptala, nic by nechtěla. Mám obavy, že u babičky tvrdí, že jedla doma, u dědy řekne, že něco měla u babi….. u nás si zas vymýšlí, ale většinou si něco malého dá. Dřív jsem měla pocit, že jí máma zakazuje u nás nebo u babičky jíst….. dnes už v tom vidím něco jiného. Našla jsem fotky “hubených“ na internetu a ukázala jsem jí to, ptala jsem se, jestli se jí ty holky líbí, docela jí to vyděsilo, ale musí o tom vědět všechno, aby věřila, že si nevymýšlíme.
Dnes má přítel schůzku se sociální pracovnicí – přece jen se rozhodl, chce dětem pomoct, doufám, že jim to spíš neublíží.
Ono je tam toho trochu víc, ten maminčin nový přítel je divný – najednou se objevil, okamžitě se nastěhoval do jejich malého bytečku, svůj byt vedle v domě pustil, ona za něj všude platí. Už dostal na hubu od nějakých kluků – přišli ho zbít v noci domů. Můj přítel se chtěl s ní domluvit, co se u nich vlastně děje…… a on pak několikrát volal a byl dost sprostý – dokonce nám vyhrožoval – v tom telefonátu byl samý čů… …. a v takovém prostředí se plácají ty děti, hlavně o Elišku mám strach. Ještě jsem toho blba neviděla, ale stačilo mi vyslechnout ten tel.hovor, abych si o něm udělala obrázek. Kdoví co se tam u nich děje a kdoví, co ta holka prožívá…. ale na druhou stranu Eliška moc dobře ví, že k nám může kdykoliv – okamžitě u nás může zůstat, když bude chtít.
No, já bych řekla, že to bude něco psychického, nemyslím, že by holčina schválně nejedla atd, aby byla hubená, jako ostatní anorektičky. Spíš si myslím, že chce na sebe upozornit a neví, jak na to. tak to zkouší takhle.
každopádně, aby si tři dny nic nepamatovala – to se mi nezdá, kdyby to byl otřes, tak by měla i jiné příznaky a na amnézii se to taky nezdá, těžko říct. Já tvrdím, že chce na sebe upozornit – ne třeba proto, že by byla vyčůraná, ale prostě se jí doma nikdo třeba nevěnuje dostatečně ( což z toho vyplývá) a ona si vymýšlí různé věci – třeba tu ztrátu paměti, aby se jí někdo věnoval, aby byla středem pozornosti.
jak píše brmbulka, vyšetřením se nic nezkazí, ale fakt myslím, že po fyzické stránce jí nic není.Spíš než na sociálku ( bez nějakých důkazů to stejně moc řešit nebudou a pokud holčina má svou mámu ráda, tak nic nepřizná), bych s ní spíš zašla k dětskému psychologovi, ten z ní dostane fakta spíš, než výslech na sociálce a hlavně, holčině nespadne sebevědomí, až jí pak doma třebas budou nadávat, protože na ně pošlete sociálku. Pokud by to psycholog potvrdil ( vaše podezření), pak máte důkaz a jděte to řešit dál.
A jak píšeš, že poví dost věcí tobě, tak to na mě fakt působí, že je tam spíš v popředí psychická složka.
jak ses ptala na tu kartu pojišťovny – pokud je to akutní, tak jistě i bez průkazky,normální doktor taky pochopí, ale bohužel, někteří lékaři a sestry považují kartičku pojišťovny za něco posvátného a neošetří pokud to není akutní ( i když ta kartička je úplně naprd, protože i když změníš pojišťovnu , tak než jí vrátíš, pokud vůbec, tak se můžeš prokazovat oběma.V tom mám bohaté zkušenosti od praktika.
bacha na 12 lety princezny:))))byvaji uz dost vycurany a dokazou rozpoznat z ceho maji prospech a z ceho ne…logicky…je normalni aby si tri dny nepamatovala????….nerikam ze ji treba nic neni….ale vysetrenim nic nezkazite….aspon se potvrdi ze je v poradku….a nebo ze neni…pak byste si ale vycitali ze jste neco zanedbali
Blani, tak to je síla 🙁 A když je tedy pro její matku přednější kočka než vlastní dítě – nesvolila by k tomu, že by ji měl v péči táta? Nebo aspoň ve střídavé? Nevím, jak to u vás je… ale mělo by se to opravdu řešit, chudák dítě. Držím place!
Eliška je opravdu chudák. Asi si nedokážeme představit, co se jí v hlavě odehrává. A přitom za to ona nemůže.
Je to trápení, ale jak jí pomoct?
Hmmm, Eliška je takový dvanáctiletý “telátko“, nemá kamarádky, má jen mámu (ale ta je teď věčně v háji s přítelem), babičku a nás. Chtěla by bydlet s námi, ale musela by zatím být s klukama v pokoji a ona se hrozně stydí. Pořád se ptá, kdy budeme opravovat podkroví a jasně řekla, že až tam bude mít svůj pokoj, že bude s námi. Už jsme jí nabízeli, že jí dáme postel do kuchyně, ale řekla, že počká, až bude hotovo nahoře. Počítáme i s Tomem (tomu bude 16).
Na anorexii málem umřela přítelova neteř…… pořád Elišku měříme a vážíme …… u nás se vždycky nají, ale není s námi pořád. Teď dostala poprvé měsíčky a přišla za mnou se poradit, máma jí ani neřekla, že si má vzít vložky s sebou do školy a kdy si má vložku vyměnit.
Vyšetří Elišku i bez průkazky pojišťovny? Nevěřím, že si vymýšlí, těžko z ní něco vymámím, nechce si “stěžovat“ na mámu, má jí ráda. To spíš máma jí proti nám popichuje, protože je radši u nás. Eliška se bojí doma říct něco o tátovi a u nás zas něco o mámě. Nejvíc mi řekne, když jsme spolu my dvě sami.
Babička jí říká: Neříkej to dědovi, máma říká: neříkej to nikomu, děda říká: neříkej to babičce….. bráchovi a tak…… ona se prostě bojí mluvit, aby neřekla něco špatně. My musíme čekat, až sama přijde.
Ano, Elišku něco moc trápí, ale nechce o tom mluvit, nechce si stěžovat na mamku, bojuje se vším sama, je hrozně těžký z ní něco vydolovat…. radši se zvedne a řekne, že už musí domů…… a pak se dozvíme, že domů nešla, že šla třeba k dědovi.
Blani… určitě s ní zajít k lékaři, ať ji pořádně vyšetří a potom si s ní promluvit – upřímně, jak že to vlastně bylo. Ale určitě nejdříve to vyšetření. No a jestli opravdu něco zanedbala její máma… co na to říct 🙁 Hlavně že číča je vpořádku :((( Držím palce, ať se to vyřeší a dobře dopadne!
Napadlo mě něco podobného, co napsala lenous, jen jestli na sebe Eliška nechce upozornit – třeba ji opravdu něco trápí – asi by to chtělo navodit hezkou atmosféru a jestli si s Eliškou rozumíš, tak si to jako “kamarádky“ probrat.
vicikovka
Blanko, samozřejmě, že zdraví dítěte je na prvním místě, ale… Jseš si jistá, že si Eliška třeba neupravuje verze některých příhod, je k vám úplně upřímná? Slyšeli jste její verze i z jiné strany? Není to třeba tak, že se nesnese s přítelem matky a nedělá naschvály? Nevím, kolik Elišce je, nechci malovat čerty na zeď, ale pokud je v pubertě, může si dost faktů opravovat ve svůj prospěch. Nebyla by první ani poslední, která si u otce stěžuje na matku a naopak.
Jinak na anorexii a bulimii opravdu pozor, pokud chodí do školy k Tobě do práce, nemohla bys na ní trošku dohlédnout, pro svůj klid? Držím palce a takové starosti Ti opravdu nezávidím.
Blani, já bych taky nejdřív okamžitě řešila zdraví Elišky, ale samozřejmě to celé nemůžete nechat jen tak, když nemá zájem její matka, postarej se o ni ty s jejím tátou, přece si ji nevezmete na svědomí. To je hrůza, takhle se nestarat o dítě. Každopádně na základě sociálky a zdravotního vyšetření můžete požádat o svěření Elišky do své péče, což já bych asi bez okolků pak udělala. Ale záleží samozřejmě i na tom, jak se k tomu staví Eliška, teď nevím, jak je stará, ale soud by přihlížel asi i k jejímu názoru, kde chce být. No – to jsou jenom takové úvahy, hlavně ji vezměte na vyšetření a pak se uvidí. Dej pak vědět, ju? Držím palce.
Blani, pokud to tak je, nečekala bych vůbec na nic a vzala holku do nemocnice. Takový výpadek paměti po úraze jistě není normální!