Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Proč mám pocit, že ze mě tchýně dělá neschopnou matku?
Před třemi týdny se nám narodil Mariánek. Všichni byli šťastní a pyšní a já si v porodnici oddychla, že máme páreček, tak mám splníno. Zároveň jsem si ale uvědomila, že je to naše poslední miminko (pravděpodobně – nikdy neříkej nikdy) a že bych si to poslední mateřství s miminkem chtěla užít. U první dcery jsem byla ze všeho vyjukaná a nervozní, což možná způsobil i nehezký klešťový porod (naštěstí bez následků pro dceru, ale psychycky jsem to nesla špatně já). Když jsme byli u tchánovců na návštěvě, malý v podstatě pořád jen pil, pravidelně mi u prsa usnul a jakmile jsem se snažila jej odložit, začal plakat. Jednoduše malý závisláček, který mě potřebuje. Mě to ale nevadí, že jej skoro nemůžu sundat z ruky, že celý den kojím, že nemám na nic čas – jsem tu pro své děti. No jo, to jsem ale neměla říkat před tchýní.
Ta hned začala:
To my kojili po 3 hodinách, kdybys mu dala čaj – marné vysvětlovat, že dnes se čaje dětem nedávají.
To si na sebe šiješ bič, když ho takhle taháš – přeci ho do 18-ti nosit nebudu a malý je jen jednou a nakonec tahat se s ním budu já ne oni.
To doma nic neuděláš. – však ona mi ta práce neuteče, něco udělám já nebo manžel, když příjde z práce – pomůže rád – myslím že by i kojil, kdyby mohl :-))). Vařit nemusím, nosíme si obědy ze školy.
Stejně máte dnes výhodu, že máte papírové pleny, ale určitě bylo zdravější, když měli děti bavlněné plenky. – zdravé??? Opruzené zadečky? – dejte pokoj
To malého nekoupeš každý den? Chudinka! – Chudinky jsme při koupání my, malý ječí, jak kdybychom jej topili :-).
Že mi nalijí perlivou vodu, ať si prý malý zvyká, to mi rozum občas nebere.
Když se občas rozčílím, že bych brala nějakou pomoc (jako hlídání starší dcery, případné pozvání na oběd – o víkendu – co jsme svoji, což je 6 let, jsme u nich nejedli), dostane se nám odpovědi, že jim též nikdo nepomáhal (to je lež, bydleli v domku s babičkou, kde byli děti pečené vařené a o víkendech vařívala babička).
Vicikovko, úplně ti rozumím. Slyším totéž od tety a babi, rodiče už nemám. Jenže holky já narozdíl od vás, se s nima vždy chytnu, děsně se nechám rozhodit, nedávno na návštěvě u tety babička řešila sádlo versus rostlinné tuky a margaríny. To jste měli slyšet!!! “Stejně se vždy všechno dělalo na sádle a jak jsme byli zdraví!“ Dneska jsou to samé mazlavé margaríny, je tolik chorob, co za nás nebylo, to je ta moderní doba.“….. Úplně byly obě vzteklé. Tolik jsem si chtěla rýpnout: “A z čeho jste tak děsně obézní, proč berete léky na srdce, vys.tlak, dnu, artrózu? To vše jsou dlouhodobé nemoci, které musely z něčeho vzniknout!!!!!!! Ale poprvé v životě jsem držela pusu a řekla pouze: A proč se u toho tak rozčilujete? Babi má totiž jít na operaci kyčle a má očividně strach, protože má už před 75.
Vici, jak píší holky, když už to bylo neúnosné, taky jsem se odvolávala na dětskou doktorku… ne ne ne, stůj si za svým, bohužel, naše maminky a babičky byly zvyklé na studený odchov sterilních porodnic a údernických matek, proto se taky dětem cpaly v týdnu láhve s čajem a Sunarem – brrrr! Mimi chce maminku,kluci mi taky pořád viseli na prsu…. kupodivu se nad tím nepozastavovala ani tak mamka a tchýně, jako úplně cizí ženské. Nedej se a dělej to, co CÍTÍŠ, že je pro Matýska dobré – a užij si ho, rychle to uteče! 🙂
Karamelko, ať se bodnou, ale TY máš pocit, žes udělala pro své dítě to nejlepší… a když kojení jde, tak proč ho nevyužít,ne? Já už na tyhle boční úšklebky zvysoka víš co 🙂 – dítě je to nejdůležitější (jakkoliv mám pocit, že to někdy starší generaci přijde nepochopitelné!)
Vici:-))) na zadní sedačce v kočárku jo? :-))))))) to je teda nápad…proč? protože kdyby se stala nehoda tak jsou děti mrtvé,že…natvrdo na ně a jak píše Quen-schovej se za autoritu:-)))
jo nejvíc jsem toho nacestoval když byl malý prťavec-hned jak jsme dojeli z porodnice už sme rázovali kde se dalo..mimi pořád spalo..spokojenost:-)
Nemysli si Peťko,že jsi jediná o kom se baví za jeho zády…cha cha moje 27měs kojení se taky probíralo….nooo on se ještě kojí-a úšklebek nebo schovívavý úsměv…
Vici, jak píší holky, kašli na to a dělej podle svého vědomí a svědomí. A když budou říkat, že oni to dělali jinak, řekni, že tenkrát byla jiná doba a teď, že se to dělá takto a odvolej se na to, že Ti to poradila doktorka.
Vici, nic si s toho nedělej. A spíše se připrav, že to bude ještě horší!
Dle toho, co píšeš, máme stejný pohled na mateřství. Také mi to přišlo naprosto přirozené malou hodně chovat, kojit vždy, když má chuť, bez ohledu na nějaký časový režim apod..
Babička teda docela mlčela, ale pak moje mateřské postupy probírala za mými zády s tetičkou a ta občas něco pustila do éteru. Jako, že naprosto nechápou, proč 4měs. dítěti už nedávám mrkvovou šťávu, polévku atd…Výlučné kojení do 6,5 měsíce jim přišlo nepředstavitelné. Dokonce bez čaje! No, to jsem byla matka!!! 🙂
Dceru jsem kojila přes 3 roky, nikde jsem to nevytrubovala, kojila jsem doma, nikdy ne na návštěvě apod. Takže do toho mohlo být každému houby, ale stejně se tetičky stále ptaly a slyšela jsem od nich opravdu neskutečné názory.
Chce to opravdu pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Jsou to přeci naše děti, ne?
No jo, ono to pořád jde, pořád se to v klidu přechází a pak najednou se ve mě něco zlomí, bouchnou ve mě saze a příjde mi to líto. Dělám si všechno po svém, převzala jsem tím od manžela žezlo, černé ovce rodiny :-), neboť se svůj názor nebojím říct nahlas.
Teď jsem si ještě vzpomněla, že nám bylo vytýkáno, že chuděrky děti si musejí šíleně ničit v autosedačkách záda, proč je nevozíme na zadní sedačce v kočárku. A do šesti týdnů bychom neměli vůbec vystrčit nos z domu :-D.
Vici-kamenný úsměv a omezit návštěvy:-)))) Myslím,že máš jasno co budeš a nebudeš s dítkem dělat…kašli na to…je to všude stejné…někdy i dobře míněná rada vyzní jako vnucování a zase buď ráda,že máš rodinu. K
Jen si mimi užívej – roustou opravdu moc a moc rychle – vidím to na šárce (4 měsíce) – taky jsem ji měla ze začátku stále přisátou – měla přezdívku “OTESÁNEK“ :O))
Tchýně se tomujen smála :o) a moji mamču to poučování už přešlo – viděla že si stejně dělám co chci – tak to teď zkouší na švagrovou – ta už čeká mimi každou hodinu (má už po termínu :o)) ) – ale je to její 1. tak ještě poslouchá :o)))
Jinak moje mamča i tchýně kojili po 4 hodinách a před každým kojením si musely bradavky potírat genciálkou :o))
S tím kooupáním – zkus dát do vaničky více vody – tak aby když malý otočí hlavou se mu potopilo ouško – mám to odzkoušené u všech 3 holek – vodu milují – ta voda jim neublíží – vždyť v ní byli 9 měsíců :o)) zkus a uvidíš ten zázrak – třeba to bude pár dní trvat než na to přijde ale opravdu se pak zklidní a koupání budou milovat – řev bude když budete malého z vaničky vyndávat :o)))
A s tím jídlem – zajděte si v klídku na obídek do příjemné restaurace :o))
Hlídání – to ti neporadím u nás hlídá taky jen moje mamča- a ta bydlí dole pod náma :o)) tchánovci jsou v paneláku a kačka (6let) tam spala snad jen 1 :o))))))
No jo, klasika. Mladí vs. staří. Nikdy to klapat nebude bez problémů.
Teď jsi pod vlivem hormonů, za pár týdnů nad tím mávneš rukou, a budeš si vše dělat po svém.
Pomoc očekávat nemůžem, děti jsme si pořídili my a ne babičky, ikdyž chápu, že by to bylo milé.
Tak ať se vám maličký pěkně chová. :o)
Před třemi týdny se nám narodil Mariánek. Všichni byli šťastní a pyšní a já si v porodnici oddychla, že máme páreček, tak mám splníno. Zároveň jsem si ale uvědomila, že je to naše poslední miminko (pravděpodobně – nikdy neříkej nikdy) a že bych si to poslední mateřství s miminkem chtěla užít. U první dcery jsem byla ze všeho vyjukaná a nervozní, což možná způsobil i nehezký klešťový porod (naštěstí bez následků pro dceru, ale psychycky jsem to nesla špatně já). Když jsme byli u tchánovců na návštěvě, malý v podstatě pořád jen pil, pravidelně mi u prsa usnul a jakmile jsem se snažila jej odložit, začal plakat. Jednoduše malý závisláček, který mě potřebuje. Mě to ale nevadí, že jej skoro nemůžu sundat z ruky, že celý den kojím, že nemám na nic čas – jsem tu pro své děti. No jo, to jsem ale neměla říkat před tchýní.
Ta hned začala:
To my kojili po 3 hodinách, kdybys mu dala čaj – marné vysvětlovat, že dnes se čaje dětem nedávají.
To si na sebe šiješ bič, když ho takhle taháš – přeci ho do 18-ti nosit nebudu a malý je jen jednou a nakonec tahat se s ním budu já ne oni.
To doma nic neuděláš. – však ona mi ta práce neuteče, něco udělám já nebo manžel, když příjde z práce – pomůže rád – myslím že by i kojil, kdyby mohl :-))). Vařit nemusím, nosíme si obědy ze školy.
Stejně máte dnes výhodu, že máte papírové pleny, ale určitě bylo zdravější, když měli děti bavlněné plenky. – zdravé??? Opruzené zadečky? – dejte pokoj
To malého nekoupeš každý den? Chudinka! – Chudinky jsme při koupání my, malý ječí, jak kdybychom jej topili :-).
Že mi nalijí perlivou vodu, ať si prý malý zvyká, to mi rozum občas nebere.
Když se občas rozčílím, že bych brala nějakou pomoc (jako hlídání starší dcery, případné pozvání na oběd – o víkendu – co jsme svoji, což je 6 let, jsme u nich nejedli), dostane se nám odpovědi, že jim též nikdo nepomáhal (to je lež, bydleli v domku s babičkou, kde byli děti pečené vařené a o víkendech vařívala babička).