Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Proč mám pocit, že ze mě tchýně dělá neschopnou matku?
Před třemi týdny se nám narodil Mariánek. Všichni byli šťastní a pyšní a já si v porodnici oddychla, že máme páreček, tak mám splníno. Zároveň jsem si ale uvědomila, že je to naše poslední miminko (pravděpodobně – nikdy neříkej nikdy) a že bych si to poslední mateřství s miminkem chtěla užít. U první dcery jsem byla ze všeho vyjukaná a nervozní, což možná způsobil i nehezký klešťový porod (naštěstí bez následků pro dceru, ale psychycky jsem to nesla špatně já). Když jsme byli u tchánovců na návštěvě, malý v podstatě pořád jen pil, pravidelně mi u prsa usnul a jakmile jsem se snažila jej odložit, začal plakat. Jednoduše malý závisláček, který mě potřebuje. Mě to ale nevadí, že jej skoro nemůžu sundat z ruky, že celý den kojím, že nemám na nic čas – jsem tu pro své děti. No jo, to jsem ale neměla říkat před tchýní.
Ta hned začala:
To my kojili po 3 hodinách, kdybys mu dala čaj – marné vysvětlovat, že dnes se čaje dětem nedávají.
To si na sebe šiješ bič, když ho takhle taháš – přeci ho do 18-ti nosit nebudu a malý je jen jednou a nakonec tahat se s ním budu já ne oni.
To doma nic neuděláš. – však ona mi ta práce neuteče, něco udělám já nebo manžel, když příjde z práce – pomůže rád – myslím že by i kojil, kdyby mohl :-))). Vařit nemusím, nosíme si obědy ze školy.
Stejně máte dnes výhodu, že máte papírové pleny, ale určitě bylo zdravější, když měli děti bavlněné plenky. – zdravé??? Opruzené zadečky? – dejte pokoj
To malého nekoupeš každý den? Chudinka! – Chudinky jsme při koupání my, malý ječí, jak kdybychom jej topili :-).
Že mi nalijí perlivou vodu, ať si prý malý zvyká, to mi rozum občas nebere.
Když se občas rozčílím, že bych brala nějakou pomoc (jako hlídání starší dcery, případné pozvání na oběd – o víkendu – co jsme svoji, což je 6 let, jsme u nich nejedli), dostane se nám odpovědi, že jim též nikdo nepomáhal (to je lež, bydleli v domku s babičkou, kde byli děti pečené vařené a o víkendech vařívala babička).
Vicikovko ! Podívej se na 1 díl SISSI a bude Ti vše jasné !!!Vzpomeň si na rostlinu s názvem Tchýnin jazyk ! Bělásek !!
Myslím že by tu mohla být samostatná sekce na téma tchýně a bylo by tam pořád co psát co?
Vici, tak dej tchýny přečíst nějaké novodobé články o miminkách až ti bude zas radit. To já také vždycky řeknu tchýni, že jsem to tak někde četla, že to tak je správně a potom je chvíli klid.
Nečetla jsem všechno, ale počkej, až začneš nosit dítě v babyvaku nebo šátku. To budou řeči, jak mu ničíš záda…Buď silná, možná je to ale fakt jen hormony. Já to mám taky.
“Proč mám pocit, že ze mě tchýně dělá neschopnou matku?“
Protože jsi ještě v šestinedělí :-))) Myslím to vážně, člověka se opravdu všechno hrozně dotýká. Tím nechci říct, že to chování tchyně nenaznačuje, ale asi to nedělá schválně. Tchyňky by taky měly mít nějakou formu přdporodní přípravy, vzhledem k jejich věku a rostoucímu pocitu moudrosti by se měla opakovat před každým porodem vnoučete. Měly by být důkladně obeznámeny se zákonitostmi šestinedělí, s pracemi, které mohou mladým v rámci výpomoci nabídnout (v domácnosti či vycházka s dětmi) a které by měly být tabu ( já se ti o mimi postarám sama, dám mu z lahvičky, ty si jdi lehnout). A taky spoustu jiných věcí. Taky budu tchýně (jednou) a myslím, že takový kurz by mi určitě prospěl.
Jojoj, v něčem mi to trochu připomíná mou tchýni…až do roka jsem našeho Matese kojila v noci po třech hodinách. Nějak jsem prostě neměla srdce nechat ho vyřvat, i když mi to všichni radili. Další rady byly, ať ho naučím na sunar, protože už je dost starý na kojení. V tu dobu, když se tu tchýně objevila, tak její první otázka hned po pozdravu byla: “Tak co, už je na sunaru?“ No, vraždila bych! Dneska je Matesovi skoro 15 měsíců, kojím už jen jednou nad ránem a pak těsně před tím, než vstaneme a je pohoda. Tchýně se mě sice občas zeptá, jestli ještě kojím, ale už to naštěstí nijak nekomentuje. Co se týká čaje nebo vůbec pití, tak to paradoxně nesl hůř tchán 🙂 Když jsme začali v půlroce dávat příkrmy a tím pádem zařadili pití (naštěstí v neprůhlém avenťáckém hrnečku nebylo vidět, že pije jen čistou vodu, to by jinak zase byly řeči :-), tak mi tchán řekl: “No to mám radost, že už mu konečně dáváte napít. Fakt se mi zdálo, že ho trápíte žízní!“ No chápete???
Ale už jsem se naučila něco přecházet mlčky, někdy se však neudržím. Moc se mi líbil ten argument s WC, musím ho zařadit do svého arzenálu.;-) Já se je s oblibou snažila umlčet tím, že jde vývoj dopředu, že za jejich mládí byly televize černobílé, teď má každý barevnou, o DVD apod. nemluvě, a taky se nad tím nikdo nepozastavuje.:-)
Jojo, je to s nima trápení,někdy větší než s dětma:-)))!
Ahoj Vicikovko!
Tak to znám, konflikty s tchýní. Můj první konflikt kvůli dětem, ale přišel, až když naší Evičce byly cca 2 roky a to proto, že jí při jídle u nich na návštěvě padlo několikrát jídlo pod stůl a že Evička občas si vzala jídlo z talíře rukou. Tchýně mi řekla, že každá správná máma naučí své dítě jíst příborem, že to nevypadá hezky, když jí rukama….
Jinak souhlasím s holkama, že je to tvoje dítě a ty si vychováš tak, jak budeš chtít.Měj se moc krásně a hlavně ať jste doma zdraví a máte se rádi.To že stojí Tvůj manžel při Tobě je obrovská výhoda.Moje kamarádka má problém s tchýní, ale manžel věří své mamince. Tchýně volá svému synáčkovi a stěžuje si, co ta její snacha zase “udělala špatně“, takže to vypadá, jakoby to dítě měli oni spolu máma a syn….
Tos jim to dala hezky, s tím WC 🙂 Ale s tím nevycházením v šestinedělí – tos mi připomněla… Když se nám narodil Dominik, má babička, tehdy 90-ti letá – už skoro nevycházela, ale dala si tu práci jet přes půl města k našim, v plískanici, o hůlčičce, aby jim řekla, ať s miminkem nechodíme v šestinedělí vůbec nikam! Vím, že to myslela dobře a ani jsem se na ni nemohla zlobit, když vím, co námahy ji to muselo stát… Ale když si představím ty nebohé dětičky dusící se šest týdnů v panelácích – no jo, dřív se dalo spící dítko na zahradu a bylo venku klidně celý den, pak opravdu nemuseli “nikam chodit“ 🙂 Oni už prostě asi jiní nebudou.
Díky holky za podporu :-))), hned je mi líp. Manžel za mnou naštěstí stojí a ve všem mne podporuje, on je jednoduše na nějaké řeči ostatních imunní, ale ono se to nějak lépe zvládá, když člověk vidí, že v tom není sám :-D. My toho s naší prvorozenou nasestovali hodně moc, nejen dokud byla malá a ani teď nehodláme sedět doma, jen proto, že se to staříkům nelíbí. S tchánem jsme se posledně chytli a já to nakonec ukančila slovy: …že dříve se chodilo také s..t za humna, tak proč si pořizovali WC? Všem přeji pevné nervy.
Tím jsem jenom chtěla říct,že jejich generaci nepředěláme, oni to prostě tak měli a hotovo. Jenže člověka to pak mrzí, že je v jejich očích nezkušený, mladý a já nevím co ještě… Teď už mi do toho moc nekecají, nedám se. Tetu jsem jednou vzala k doktorovi zároveň s námi a od té doby dá pokoj. Ale přesto to slyším dodnes v hlavě: Jak vy se dnes máte, máte všecko, to za nás nebylo… Holky, mě tohle vždycky strašně vytočí…neumím se bránit.