Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
opatrnost
Tak jsem se zamyslela nad tím,jak moc opatrná jsem byla jako dítě..a upřímně jsem se zhrozila:-(
celý den jsem byla venku a vymýšlela různá ,,dobrodružství“
lozili jsme po stromech,skákali mezi keři jako opice,budovali jsme si tajné bunkry,jednou jsme si hráli v opuštěném starém domě…no úplně se tam drolila zeď…
hráli jsme si pod mostem u potoka,věčně jsem chodila domů s mokrou botou…když zamrzl,chodili jsme na kraj zkoušet jak je led pevný…ono tam bylo tak 1,5m vody..ale přece…
když nám na sídlišti kopali plyn,tak jsme chodili vykopanými cestami-nikde žádné podpěry a jámy byli tak hluboké že mi sotva trčela hlava ven…
taky jsme jednou pořádali výpravu daleko po břehu potoka a za městem kde vedl plyn přes potok-po takové kovové konstrukci…jsme po ní chodili…pod námi 3m výška a mělký potok….
jezdili jsme se koupat na štěrková jezera i na zakázané těžební území…kde jsou ve dně vyhloubené velké jámy..nikdy sem tam teda neskákala do vody po hlavě…
chodili jsme na lup do zahrádek-na jahody,třešně,maliny….i kvůli fialkám jsem jednou přelezla plot:-))
hráli jsem si na poskládaných betonových traverzách,v odložených betonových trubkách na vodu,dokonce i při výstavbě dalšího paneláku jsme si hráli v nových buňkách…
jezdili jsme ,,kros“ na kole na hromadách hlíny co se tam vybagrovala..
v zimě jsme sáňkovali do zamrzlého potoka…
atd…..Co já budu s tímhle vědomím dělat až bude prcek větší to teda nevím…. K
Jo, holky, taky je zázrak, že ještě žiju 🙂
Ta neopatrnost, nejen v dětství, ale i v pubertě, ještě mám husí kůži, když si vzpomenu na některé naše “akce“.
Dnešním dětem nezávidím, že je můžeme kontrolovat přes mobil. Jako matka to ovšem veeelmi oceňuji :-)))
Karamelo, jakobys popisovala mě:-) potoky, křoví, houští, stromy, nebezpečné srázy, zkoumání ledu… to vše jsem si prožila, a ještě navíc jsme měli 10m od baráčku koleje, kam jsme pokládali skobičky či desetníky, abychom se vzápětí podívali, jak je vláček pěkně vytvaroval:-) Po kolejích jsme i běhali, denně na nás troubil strojvedoucí! Přesto jsem se nikdy neopomenula podívat se nalevo i napravo, když jsem přecházela cestu, rozdělaný oheň jsme VŽDY koukali pečlivě zahasit… Říkám si, jaké budou naše děti:-) na pubertu Sáry se teda vůbec netěším, už teď ve svém období vzdoru mi to dává pěkně “sežrat“ 🙂 venku neposlouchá, dělá si co chce, nechce jít za ruku…však to znáte, co tu budu povídat….
Jé,holky,toho se taky strašně bojím,ale snad ještě víc puberty!!Tu jsem měla fakt těžkou a mamka mi hodněkrát opakovala:“však ti to tvoje děti jednou vrátí“ No jestli bude mít Patrik podobnou pubertu jako já,mám se teda na co těšit:-((
Všechno co obě píšete je naprostá pravda. Také jsem prováděla různá dobrodružství. Maminka s babičkou také měly o nás strach. Myslím si, že i táta a děda, ale ty to nikdy nedávali najevo. Samá ponaučení a rady a my jsem s bráchou házeli “ksichty“, proč to musíme pořád poslouchat. Jezdili jsme s partou na lyže, chodili na zábavy, seděli u táboráku a máma nespala, dokud neuslyšela v zámku klíč. Teď sama začínám pociťovat jak mámě bylo a také už se u nás objevují i ty “ksichty“. Snažím se “nevyletět“ a ustát to jako moje máma. A v koutku duše věřit, že ty strážní andělé existují.
Taky jsem se zamyslela a není mi z toho zrovna nejlíp. Taky jsme lozili po stromech, po opuštěných barácích, dokonce do jednoho takového polorozpadlého jsme chodili tajně kouřit – na střechu za komín.. No hrůza, podotýkám, že ta střechy nebyla rovná, ale klasická šikmá….
taky jsme chodili na jablka, na třešně, chodili jsme se sami koupat do štěrkovny a různých rybníčků, rodiče pořádně ani nevěděli, kde jsme…. No nechápu…..
A vzpoěmla bych si určitě na mnoho dalších věcí, u kterých doufám, že to jednou syna ani nenapadne, protože jinak asi zešílím…. Ach jo….raději nebudu už dále vzpomínat….
Já si jen myslím, že je důležité, abychom naše dobrodružství dětem nevyprávěly moc barvitě, aby to náhodou nechtěly zkusit. Když si uvědomím, co jsem s naší “klučičí“ partou vyváděla. Bylo nás pět – to je jak od Poláčka. Čtyři kluci a já, sama holka, lezli jsme po stozích slámy, prolézali lesy, jezdili na kánoi po rybníce, rodiče o nás celé dny nevěděli, podnikali jsme opravdu docela dobrodružné věci – dneska mi z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Jenomže, jako děti to berete jinak, rodiče o nás strach asi měli, jen jsme se to neuvědomovali. Teď jsou rodiče z nás, takže si můžeme maximálně vzít ponaučení, víme,co ty naše caparty napadne, stačí zavzpomínat…
Karamelko 🙂 Já bydlela kousek od vlakového nádraží, takže – bunkry mezi odstavenými pražci, schovky v lese, mezi tím parkoviště a silnice, i na tehdejší dobu docela frekventovaná, sáňkovali jsme nad ní a nejednou vlítli přímo tam… Do toho u nádraží dosti obejdů a my tam chodili pro limonády a oplatky, bruslení na zamrzlém rybníku (no, spíš bažině :))) a v létě u babičky les naproti chalupě, takže jsme soustavně byli někde v tahu… za chaloupkou stráň plná zmijí, z lesa jsme si nosili suvenýry v podobě klíšťat – a kolikrát jsme měli každý několik…Kousek od domu rybník, kam jsme se chodili tajně koupat i v noci, aby děda nevěděl (on věděl, ale dělal, že neví :)… Ach jo, s nostalgií vzpomínám na ta odřená kolena, vosí píchance a kolikrát vyváznutí o fous – stále říkám, že andělé strážní mají u dětí tu největší fušku 🙂 Ale máš pravdu, když si představím, že by totéž vyváděli mí kluci (jakože ti větší vyvádějí), mám husí kůži a opravdu se jen modlím, ať mají aspoň v těch krizových momentech hlavu jasnou a vědí, co dělat. Nemůžeš je hlídat pořád, nemůžeš 8 a víceleté kluky vodit za ručičku a upřímně – kdykoliv jsou pryč, trnu, co dělají, kde jsou a hlavně aby se ve zdraví vrátili domů… A vzpomínám (a užívám si to u těch malých), jak to bylo fajn, když jsem všude chodila s nimi a mohla je ohlídat, držet, pofoukat odřené kolínko… Takže je jen poroučím andělům strážným, stále jim zdůrazňuji, ať jsou opatrní a kamkoliv jdou, cpu jim mobil (nevěřila bys, jak mě namíchne, když zrovna před odchodem zjistím, že ho nemají nabitý!) 🙂 Tak těm našim dětičkám přeji, ať se jim nic zlého nestane a ať si vždycky vzpomenou na naše dobré rady 🙂