Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
snubní prstýnek
My nemít našeho prostředního syna, tak máme doma až nudný klid. Už jsem psala jak se stal chovatelem křečků, a teď se mi postaral zase o jinou “zábavu“.
Včera ráno volal manžel z práce, že když ráno odcházel, nemohl najít snubní prstýnek, zkráceně řečeno snubák. Večer si ho vždy sundavá i s hodinkami na takovou skříňku v obýváku a ráno že tam byly jen ty hodinky. Tak jsem mu hned trochu vyčinila, protože tam už může dosáhnout i malý Péťa a tak je asi nejpravděpodobnější verze, že ho vzal on. A dokážete si představit, hledat prstýnek po tom co ho měl v ruce čtrnáctiměsíční lumpík. To je jako hledat jehlu v kupce sena. No nicméně jsem tu jehlu, teda prstýnek šla hledat. Prolezla jsem celý obývák, koukla do všech jeho hraček, pod gauč, pod skříňky, do ostatních místností. No co vám budu povídat, zabralo mi to asi hodinu a výsledek nulový. Pak už jsem se musela zase věnovat malému. Odpoledne volal znova tatínek, jestli jsem ten snubák našla, tak jsem mu popsala své raní snažení a znova mu vykládala, jak je neopatrný a kam si má takové věci ukládat. On že to dal dost daleko, že myslel, že tam malej nedosáhne a navíc hodinky byly na tom samém místě a byly netknuté. Tak mu ještě říkám , cituji: “a nedals to někam jinam, no já tě ho nebrala a Adam s Vláďou určitě taky ne, proč by to dělali.“ V tom přišel Adam ze školy a já se ho ještě během telefonátu, jen tak, aby se neřeklo, zeptala, jestli neviděl ten snubák. Měly jste vidět jeho výraz v obličeji. Něco jako když opice nemůže vytlačit hovínko. Ihned jsem poznala, že asi o něm ví. Následoval tento dialog:
Adam: Já jsem ho schoval.
Já: To myslíš vážně?!!
Adam: No opravdu
Já: To si snad děláš srandu!!!
Adam: Nedělám.
Já: A proč jsi ho schovával????
Adam: Já chtěl vidět, co budete dělat.
Já: Tak to tě klidně popíšu, celé dopoledne jsem tu lezla po kolenou a koukala do každé škvírky. Mně z tebe normálně trefí, ty asi nejsi normální.
Tatínek z telefonu: No tak to jsem rád že se našel.
Já: Ten Adam dostane přes pusu. No nezabil bys ho?
Tatínek: Ne. Já jsem rád, že přes tu pusu nedostanu já:))
No tak takhle máme doma veselo. Myšlenkové pochody našeho Adama opravdu nelze nějak předvídat. Každou chvíli udělá něco, nad čím zůstává rozum stát. A to už od mala. Jsem zvědavá, kdy ho to přejde. Kdykoliv doma najdu něco nezvyklého, jako třeba misku s medem a strouhaným kokosem za závěsem v obýváku, už vím kdo má v tom prsty. Staršího syna něco takového nikdy ani nenapadlo.
To taky dělal zmrzlinu, protože zrovna viděl v televizi jak jí tam vaří. Neváhal a ihned si došel koupit všechny suroviny,dokonce musel do dvou krámů.Zmrzlinu uvařil. Pak jí ale potřeboval zchladit. Tak vyprázdnil v mrazáku jeden plný šuplík a ten horký hrnec se zmrzlinou tam dal zchladit. Když jsme přijeli domů z práce, už z balkonu na nás volal, že nám udělal překvapení. Z hrůzou jsme se s manželem na sebe podívali, neboť ze zkušeností s Adamem jsme měli špatnou předtuchu. A opravdu. V jídelně na stole byl napůl zozmrzlý obsah šuplíku a v mrazáku hezky uprostřed trůnil hrnec se zmrzlinou. Ještě jsem se Adama ptala: “Doufám, žes tam ten hrnec nedal ještě horkej?!“ V tu chvíli asi pochopil(soudě z jeho výrazu v obličeji), že dávat horké věci do mrazáku je špatně a tak jeho odpověď že nééé zněla opravdu důvěryhodně. Ale když si člověk uvědomil tu jeho snahu a nadšení, že nám udělá překvapení, tak jsme se na něj nemohli ani zlobit.
Majulko, s Adamem se prostě nenudíš :-))
Ta miska s medem a strouhaným kokosem, to měla být ňamka. Zkoušel jaké je, když dá 2 věci které mu chutnají dohromady, jako když si pejsek a kočička pekly dort. My jsme ho ale svým příchodem vyrušily a tak to honem strčil za závěs. Pak na to jako vždy ale zapomněl. To jsem nedávno našla za ledničkou hrneček s něčím vyschlím, už ani nelze obsah identifikovat a on sám toho má tolik, že si to ani nepamatuje. Jindy jsem zase něco podobného našla ve skříňce na balkoně. No a je spousta věcí, které jsem už ani nenašla, možná se mu všechno nepovede, tak to i s obsahem prostě vyhodí do koše, nebo rovnou do popelnice.
Majulko, Adam je opravdu číslo, napíšeš ještě, co měla znamenat ta miska s medem? To si dělal pleťovou masku?
Tak jsem ráda že vás to pobavilo. Mě to taky vždycky pobaví,ale až po nějaké době. V tu chvíli bych ho spíš zazdila. To víte že vám napíšu další zážitky s naším milým Adámkem. A to že je narozenej na apríla, to je to čím si to vždycky vysvětluju a taky ho tak trochu omlouvám, co mi také zbývá. Můžu hned napsat další příhodu.
Jednou, to mu bylo asi 6 let, tak se koupal ve vaně a najednou začal hrozně křičet, abych tam šla. Tak tam příjdu a on celou nohu od krve. Po očištění jsem zjistila, že má na stehně asi 10 cm dlouhý hluboký škrábanec. Říkal že chtěl vylézat z vany a odřel se o takový ten plech jak byl zavěšen na vanách co jsou v paneláku, jestli to někdo znáte. Já ten plech celý ohmatala a nikde jsem nic ostrého nenašla. Tak mě to pořád vrtalo hlavou. Po asi čtyřech letech jsem toto někde někomu vyprávěla, co se chudinkovi Adámkovi stalo a on to slyšel a začal se potutelně usmívat. Tak jsem trochu zpozorněla a z toho jeho obličeje pochopila, že v tom asi bylo tenkrát ještě něco jiného. Po chvíli se mi přiznal, že jednou viděl jak si holím nohy ručním mechanickým strojkem a tak to chtěl také zkusit. Byla to trochu moje chyba, že jsem to měla v jeho dosahu, ale napadlo by vás že si šestiletý syn bude chtít po vašem vzoru oholit nohy???? A já celé 4 roky přemýšlela o tom, o co si tenkrát mohl tu nohu tak odřít.
Majulko,tak jsem se koukala na Vaše metříky růstu! Čemu se divíš? Vždyť Áďa je narozenej na apríla(1.4.)To si budete užívat veselí hodně dlouho. =o))
Majulko:-))) to je teda na zabití…..dacan…příště nic nehledej:-)))) K
Se schováváním věcí mám taky zkušenosti. Nejstarší byl dlouho závislý na dudlíku. Jednou odpoledne jsem ho chtěla uložit a dudlík prostě nebyl. Prolezla jsem celý dům od sklepa po půdu, probrala všechny hračky, šuplíky, koupelnu, dokonce i pytlík od vysavače. Nakonec jsem po několika hodinách našla dudlík ve starém rozebraném mixéru v kumbále pod schody, kde se tam syn a dudlík vzali dodnes nechápu.
S vařením měla zážitek babička s mým tátou – vařil pudink a napálil asi pět kastrolů.
Majulko, válím se tady smíchy. Ten Tvůj Adam je fakt číslo. Myslím, že máš postaráno o zábavu na hodně dlouhou dobu.
A piš další zážitky s Adamem, já si pak uvědomím, že Ti moji kluci jsou vlastně docela hodní a klidní :-))
Majulko, s dětmi není o zábavu nikdy nouze… 🙂 A koukám, čím starší, tím vynalézavější 😀 Domča sice takové veselosti nepáchá, ale “vaří“ občas taky – to nám servíruje kombinace jako jogurt politý čokoládou (kteroužto z hrnku neumyju, protože dělá tu na vaření, bez kousku tuku a něco jako parní lázeň – neee), na to nakrájené jablka i se slupkou a posypané cukrovým drobením, co mám na dorty 🙂 A velice bedlivě sleduje, jak nám chutná. To mu prostě nemůžeš pokazit radost 🙂 Jsou to miláčci – ale uf, ještě že jste prstýnek našli. Já už si v jeden moment myslela, že si ho vzal do školy a frajeřil, že je ženatý :DDD
Majulko, mě naopak polilo horko a je následováno husí kůží. Můj tvořivý mladší 4letý již projevuje velmi podobné tendence. Dneska během nadívání pečky za účelem kynutého těsta sytě pokreslil koberec křídami na tabuli, které si zřejmě vyčaroval, protože krabičku s nimi mám na velké skříni v ložnici, kam sama nedosáhnu ani se židlí, takže jsem se málem zabila, když jsem tam lezla, abych se přesvědčila, že jsou všechny. (Byly :-((( ) Když zuřivost díky sladkému obědu opadla, zjistila jsem při ukládání, že stejně je zřízené včera bílé čerstvě natažené prostěradlo. Jen mi vyschlo v krku a potom jdu a přečtu si tady tohle. Ještě že mám vizi tak světlých zítřků :-))
Tak to už se těším až ty naše děti takovým lumpárnám dorostou :-))), hlavně, že máte doma veselo,ne??? Chvilu jsem si myslela, že je to nová serie vtipů :-DDD.