Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
devítiletá dcera
dobrý den, moje devítiletá dcera mi přerostla přes hlavu. Ulevilo se mi když jsme přešli všechna ta období vzdoru, kopání a vztekání, braní hraček..atd. a dospěly jsme do té fáze, že provede-li mi něco, což je asi tak jednou až třikrát denně…pocituji svíravý pocit v dutině břišní, a cítím jak mi adrenalin zaplavuje organismus. Díky své dceři zvažuji návštěvu psichiatra, což je pouze první krok…až se dám psychicky dohromady, tak že nebudu pocitovat bušení srdce, když už jenom náznakem bude otvírat ústa, aby mě např. vydírala vyhrožovala mi sociálkou, slibovala kdeco a pak to nesplnila, lhala,podváděla , chovala se iracionálně, a mluvila nesmysly, nebo skákala někomu do řečí, vykládala cizím starým paním, že když jsou staré tak to asi brzo umřou, a oni jí pak s pláčem vysvětlují, že ještě nemůžou, že mají pro koho žít, poroučela bratrovi, šikanovala celou rodinu vysvětlováním jak ona za nic nemůže to všechno ti ostatní, poučovala bratra a za pět minut se chovala jako člověk s iq tykve, přižemž např snědla mastičku na otoky, a do půlnoci kňourala v posteli, že jí bolí břicho, dostane pětku ve škole , se smutkem v hlase mi to oznámí, rozhodně za to nemohla….a za hlasitého hlaholu a rozprávění a diskuse případně hádáním kopáním bratra do obličeje házením plyšáku se výborně baví…zatímco já myslím na paní učitelku která mi bude vysvětlovat jak má dcera víc zabrat. Takže jestli má někdo radu …JAK…vysvětlit něco dubu, přičemž…očekávat jakoukoliv reakci případně rady a domluvy jdoucí rychleji než je rychlost světla udržet v mozku devítiletého sobeckého věčně naštvaného protivného ignorantského děvčátka…SOS. Já už přečetla kde co co se týče psychologie dětí, ale co je mi to platné …je mi líto …dokuď zvládám ostatní věci dokážu ji brát s nadhledem ale jakmile mám problémy jiného druhu, její jájáčkovství mě přivádí k nepříčetnosti. Představte si sama sebe jak se jednou za uherský rok pod tlakem chcete politovat a trochu si pláčem ulevit, a dcera,kterou přes slzy nevidíte, se zeptá jestli dneska nebudeme večeret, případně začne kuňkat že potřebuje poradit s matikou…No řeknu fakt se mi chce hned se přestanu zabývat svými banalitami jako jak uživit rodinu jak všechno zaplatit ,jak se postarat sama o dům dvě děti auto a psa, a už běžím, obzvláště když předtím odmlouvala, a hádala se se mnou, nehledě na mé v tu chvíly dosti nedobré psychické rozpoložení. Zřejmě nikdy nepochopí že fakticky nejsem tak dobrá herečka abych ze sebe vždycky musela dělat toho největšího chudáka pod sluncem, a to za každou cenu. Jsem unavená, vyčerpaná a energeticky vycucaná.Sos
Dobrý večer, Profesí jsem učitelka a znám tento problém jaksi z druhé strany. Nebojte se požádat o pomoc profesionály,v určitou chvíli s tím podle mých zkušeností moc neuděláte, budete o to víc unavená,naštvaná a bezradná a začarovaný kruh se uzavře a nebude úniku… Doporučuju Pedagog.- psaychol. poradnu.Doporučí vám ji i ve škole,nebo dětská lékařka…
Nevím odkud jste, ale s problémovým chováním si skvěle ví rady pan doktor Los v Praze.Vždy byl nápomocen mě i rodičům,udělal si čas a poradil kdykoliv i po telefonu.Nebýt jeho, byla bych v Bohnicích:o) Držím palce!
Souhlasím s Petrou,protože něco popdobného jsem zažila!!Není důležité jak ,kdy a s kým,ale zažila!!!!
Boban
Já myslím, že potřebuje hodně lásky a trpělivosti. Působí to na mě tak, že se snaží za každou cenu upoutat tvoji pozornost, možná se cítí odstrčená, nemilovaná. Je to pro Vás asi hodně těžké být sama a všechno to zvládat, ale asi nemyslete si, že nevidí, že pláčete, ale nechce si to připustit. Myslím, že svým způsobem „volá o pomoc“.
Petra
Ahojky,
osobně si myslím, že by mohla pomoci návštěva dětského psychologa. Určitě by Ti dal radu, jak na holčičku….
Držím palce
Ahoj Aido,
jen mě tak napadlo….Bývala jsem cvičitelkou v jezdecké stáji a takových puberťáckých holčiček jsem měla v hodině 3-6. Na koně silácké kecy neplatí. Holčiny se musí naučit kontrolovat, makat (kydat stáje), poslouchat trenéra doslova na slovo (jako na vojně), starat se o zdraví svého miláčka.
Je to jen příklad, nevím, jestli Tvá dcera dělá nějaký sport, nebo má jiný zájem, ale možná toto je jeden z možností, jak jí trošku zkrotit… Vím, že máš toho nad hlavu, peníze, dvě děti, problémy v práci, málo času, únava. Sama to nemám nejlehčí, ale bez manžela si to neumím představit (i když musím makat na ŽL při mateřské a manžel jezdí domů denně v 8 večer) Tak Ti držím palce!!
Ahoj Aido, já sama sice s tím zkušenosti nemám, ale jednu právě devítiletou holčinu znám. Chová se úplně přesně jak popisuješ tu svou. U nich to bylo nejednotnou výchovou (maminka bila a tatínek byl ten hodný, z doslechu vím, že prý se tak domluvili, když se narodila, navíc se o ni moc nestarali). Měli doporučeno jít k psychologovi, ale odmítli. Dělali jakože problémy nevidí.
Možná ji tvůj manžej očkuje proti tobě, ale já bych spíš zašla k psychologovi.
A ještě jedna věc, z vlastní zkušenosti vím, že když moje matka chtěla být litována a brečela (bylo to skoro pořád), bylo mi ji sice líto, ale dělala jsem, že si toho nevšímám a otáčela téma. Děti to nechtějí vidět. Možná se to na tobě hodně odráží. Hlavně přeji hodně síly.
Ala
Ahoj holky, děkuji za radu a spíš za podporu a teplé lidské slovo. Jen mám pocit, Hani, že to období kdy na sebe dcera upoutává pozornost trvá moc dlouho(permanentně od narození), a mám dojem, že si mě chtěla připravit na to, že to nejhorší teprve přijde. Já vím a děkuji. Ta jednotnost ve výchově, to je těžké na děcka jsem sama, tatínek pro ně jezdí jednou za čtrnáct dní a vše se podřizuje jemu a ne přání dětí. To je fakt, jakákoliv diskuse marná ..dcera se chová jako on, ale nevím zda je to důsledkem výchovy nebo genů, nebo jakéhokoliv protestu. Sama jsem si všechno rozebírala snad milionkrát, až už je mi to trapné jak se v tom pořád štóurám, a žádné výsledky to nenese, tak já budu dál silná a to samé přeji vám.
ono je to tezky….pokud je prvni dite je to jeste tezsi…an skole nas ucili ze vse ..vse chyn zaklady pokud se nedaji diteti do tri let….matika…cj….chovani….pak uz je pozde a je to tezke predelavat….chce to zavest pravdila a byt dusledna ..vubec s ni nediskutovat a stat si za svym…jen musis byt jednotna ve vychove se vsemi dospelymi v okoli…hlavne s manzelem.
já mám dcery 3.Dvě v pubertě jednu menší.Někdy taky šílím.Holky vTOMTO VĚKU DĚLAJ VŠE ABY UPOUTALY NA SEBE POZORNOST.CHtěj vše hned a když něco potřebuje mámá,není časa ty řeči u toho,že si člověk řekne,že příště si to udělá rači sám.Asi to chce hodně pevný nervy a říkat ,že je má me rádi i když by je člověk občas přerazil.Mě vždycky potěší,že takových dcer jsou mraky a vycucaných mamin taky nejsi v tom sama VYDRŽ
Hana