Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Jsem asi naivní....
Ahoj moje virtuální kamarádky!
Moc Vás všechny zdravím a využiju Vás jako svou věrnou vrbu, které se mohu svěřit.
Dnes jsem byla na předposlední kontrole u svého gynekologa (34.týden). Manžel hlídal doma Evičku a zároveň se oba léčí z nachlazení. Mám gynekologa docela daleko od místa bydliště, ale jsem s ním moc spokojena. Bohužel cesta metrem a busem trvá tam skoro 40 minut. A zrovna dnes se mi v metru nedostávalo vzduchu, i když jsem seděla, tak jsem se modlila, abych dojela. Kontrola dopadla dobře, miminko se již otočilo,tak jak má. Za 14 dní mám poslední kontrolu a pak již kontoly v porodnici. Možná si pamatujete, jak jsem tady už řešila pomoc své mamky až budu v porodnici. Podmiňovala jí jen přítomností mé o deset let mladší sestry a jejího syna (4 roky)(že prý by se tady v Praze sama bála a co kdyby se jí něco stalo, když tu bude s naší Evičkou sama). Ze začátku mi to nepřišlo špatné, ale pár mých kamarádek mi to rozmluvilo.Navíc když si představím, že manžel přijde z práce domů a všichni se na něho sesypou, obzvlášť moje mamka není někdy s povídáním k zastavení, tak by to nedělalo dobrotu.Mamka mi asi před 14 dny volala
jak jsme se rozhodly a když jsem jí řekla, že to nechceme (buď ona sama) nebo nic, začala mi vyčítat do telefonu, že jí nemáme rádi, že nemáme rádi sestru a synovce, že mi to do smrti nezapomene.Bohužel mi uklouzlo, že možná poprosíme tchýni (manžel si přece jenom bude rozumět se svou mámou…), tak mi moje mamka vyčítala, že dávám přednost tchýni před vlastní mámou. V dospívání jsem s mamkou nerozuměla a ona se ke mně chovala docela zle. Snažila jsem se pořád něčím dokazovat, že stojím za její lásku, ale postupně jsem zjistila, že se jí ničím nezavděčím. Vždycky si něco našla, čím by mě ranila. A proto jsem začala již na VŠ pracovat na své duši a postupně jsem zjistila, že už nechci nic nikomu dokazovat jen proto, aby mě měl rád.
Proto po jejím vyčítavém telefonu před 14dny jsem neměla žádné výčitky a nebyla jsem ani smutná, že se na mě ona zlobí.
A dnes jsem jí chtěla zavolat, jak jsem dopadla u doktora.I mě napadla myšlenka (přivedla mě na ní sestřička u gynekologa, jak mi bylo dens špatně), že bych mamku poprosila, zda by nepřijela ještě teď na 3-4 dny před porodem, aby mi pomohla s něčím doma. Vytočila jsem číslo a ozval se suchý hlas mé mamky, když jsem se představila, tak žádné nadšení, jen pronesla větu, že se jí dobíjí mobil. Řekla jsem jí, o miminku a ona mi pak začala vyprávět o svých problémech v práci, jakoby se ani neradovala, že je vše v pořádku. Hovor byl velmi krátký a myšlenka na její “pomoc“ zmizela někde v nekonečnu. Přišlo mi to líto, strašně líto, čekala jsem od toho telefonu povzbuzení, ale cítím smutek.
Obzvlášť když vidím, jak některým mým kamarádkám maminky pomáhají.
Nezlobte se na mě, jen jsem se potřebovala vypovídat a uvědomit si, že opravdu mám zůstat nohama na zemi a neočekávat, že se něco změní …
Mirka
Ahoj Mirko, pesimismem koukám nešetříš, ale uvidíš, že s příchodem vašeho malého uzlíčku už bude zas lépe. Mě to alespoň před 15 dny dobilo baterky :-))). Oni ti rodiče jsou nějak na prd asi všude, jsou nezkutečně utahaní (trapně se na to vymlouvají), jim také nikdo nepomáhal (a co jako má být? Tak si to teď kompenzují na nás? – Nicméně pustá lež!!!) a … Já jsem se proti tomu obrnila. Nemá cenu se v tom nějak hrabat, jen se tím sama uvádíš do stavu “šílenství“. Hlavu vzhůru, úsměv a relax v koupelně 😀 – alespoň to zkus,jooo?!
Díky moc všem za Vaše povzbudivá slova!
Asi to bude tím těhotenstvím, že všechno moc řeším a že mi přijde líto, že moje máma není schopna sednout na autobus a přijet mi třeba na 2 dny pomoci. Je to přesně taková “babička“, která má ráda děti jen když jsou hodné, jakmile se smějí, zlobí nebo jsou nemocné, už jí to obtěžuje.O tom by mohla povídat i moje sestra, které jsem záviděla, že bydlí s našima(jako svobodná matka), že jí pomůžou.Ale sestra mě vyvedla z omylu. Babička nebyla s naším 4 letým synovcem ani jednou venku na procházce. A to mě ještě sestra dostala tím, že protože začala chodit do práce, tak poprosila dědu, zda by jí malého nepohlídal, když by byl nemocný a nemohl do školky. Děda je jiný a souhlasil. A naší mamce se to nelíbilo, měla k tomu nemístné řeči.
V pátek jsem byla na kontrole u svého gynekologa, miminko(34.týden) se již obrátilo hlavičkou dolů.
A právě od pátku je mi špatně. Bolí mě lehce hlava, ruce, nohy no prostě si připadám jak hadrová panenka.
Pořád bych spala. Volala jsem své kamarádce (porodní asistentka) a ta mě trochu uklidnila, že na tu únavu už mám nárok a že jsem mohla i chytit lehkou virózu.
A právě i v tuto chvíli si uvědomuji, jak by se mi pomoc babiček hodila. No nic.
Dnes mě ale moc potěšil pan doktor na plicním, s tím že se mi zlepšilo to moje astma (objevilo se mi to v těhotenství- trápil mě skoro 2 měsíce kašel).
Tak Vám všem, mé kamarádky, moc děkuji za to že jste mě vyslechly.
Mirka
Miruško, neřeš to, prosím… Já vím, že od vlastní mamky to moc bolí, moje máma je skvělá, ale když má “své období“,chová se tak nějak podobně, děti taky raději jen hodné, potěšit se s nimi, ale trvalejší pomoc s nimi, to nehrozí, spíš jen vzdychá, jak je všechno složité… Nepředěláš ji, zkus se netrápit. Miminko určitě skvěle zvládneš a mamka vyměkne, až ho uvidí. Souhlasím s holkama, mimo jiné i v tom, abys ji pozvala na kafe jen tak… To bude dobré. Držím ti palce, ať to zvládneš… a vůbec se neostýchej poprosit tchýni, když se dobře snesete, určitě ti v tomhle pomůže víc, a mamka by ty důvody měla pochopit.
Mirko, je to opravdu složité. Jak zde už holky píšou. I maminka se možná chová trošku jako malá holka. Třeba sama neví, jak na to a cítí se odstrčená. Může to být oboustrané nedorozumnění, které se jistě příchodem miminka urovná.
Naprosto tě chápu. osobně by mi to bylo moc líto a nevím, jak bych se zachovala!
Po příjezdu z porodnice jsem byla ráda za klid a pohodu. Návštěvy ve větším počtu jsem přijímala až za pár dní. Po porodu je nejdůležitější, aby jsi byla v pohodě ty a miminko! Nenech si to zkazit a mysli více na sebe! 🙂
Miri,no maminka je asi uražená..vždyť jsi to čekala.
To bude dobré,zpraví se to,jak bude mimísek bude to zase ok…nic neřeš…vidíš,že rozdávat city a brečet do polštáře se nevyplácí,abys nakonec nebyla jediná koho to trápí…taky jsem zjistila,že některé věci moc řeším a třeba když mi volala kamarádka,že je úplně na dně a že nemá žádné peníze a že se rozvádí …. tak jsem ani nespala…a ejhle za týden,už krasavice dováděla na diskotéce..s penězi to nebylo tak hrozné …
Zkus na maminku působit jakože to prostě bude tak,že Ti pomůže tchýně-že tak to bude lepší a jednoduší a řekni jí naopak-mami tak to neřeš,vždyť se nic neděje..dojedeš na návštěvu,budeme mít mimíska…to bude bezva.
Zatím se zbytečně trápíš a zkoušíš najít cestičku,aby maminka nebyla uražená a nějak odsunutá,aby jsi vyšla všem vstříc….ale to NENÍ nutné…všechno se srovná,neboj. K
Mirko, myslím, že takhle blízko porodu ti to musí být moc líto, protože hormony skororodičky a nedělky udělají s psychikou opravdu kotrmelce. Tím chci říct, že si myslím, že nohama na zemi stojíš docela dobře a až bude po šestinedělí, budou tvým prožitkům zase odpovídat i tvoje pocity. Vztah matky s dcerou bývá opravdu hodně složitý a někdy se jako dítě chová spíš ta maminka, jenže co naděláš. Můžeme jedině doufat, že se dostatečně poučíme z každé takové situace a nebudeme jednou dělat přesně totéž svojí dcerce. (A je to zatraceně těžké.) Držím palec, ať to do porodu i po něm dobře zvládnete a braň se porovnávat svoji maminku s ostatními. Nejen že nejde srovnávat nesrovnatelné, ale já si vždycky představím, že ona mě srovnává s okolními dcerami… děkuju, nechci. Zkus se od toho teď odpoutat, ať prožiješ dobře porod. Budu na tebe myslet, uvidíš, že všechno bude zase mnohem veselejší 🙂
Přísahám, že jsem to posílala jen jednou 🙂
Mirečko, co už. Souhlasím s holkama v tom, že to rozhodně zvládneš, nemusíš se ničeho bát. Evička je skvělé dítko a manžel bude určitě taky prima chlap.
Souhlasím i s “Taky bych nechtěla vrátit se z porodnice do takového mumraje lidí – manžel, dcerka, matka, sestra, synovec….ta představa je přímo děsivá. Promiň,ale přijde mi,jako by maminka byla nesvéprávná – když podmiňuje svůj příjezd a svoji pomoc pouze za takových podmínek.“
A klidně bych mamce oznámila, že když ona podmiňuje svoji pomoc příjezdem tolika lidí (kterýžto nával Ty jako nedělka zvládnout nemůžeš a nechceš), že přijímám pomoc manželovy maminky, která si podmínky neklade. Tak to prostě je a hotovo.
Opatruj se a kdyby cokoliv, jsme tady 🙂
Já bych Ti mohla jakožto maminka na dovolené přijet pomoct, ale musela bych si s sebou vzít Petřičku a Andrejku (tedy minimálně ty dvě), tak bys to měla ještě horší :-)))
Mirečko, co už. Souhlasím s holkama v tom, že to rozhodně zvládneš, nemusíš se ničeho bát. Evička je skvělé dítko a manžel bude určitě taky prima chlap.
Souhlasím i s “Taky bych nechtěla vrátit se z porodnice do takového mumraje lidí – manžel, dcerka, matka, sestra, synovec….ta představa je přímo děsivá. Promiň,ale přijde mi,jako by maminka byla nesvéprávná – když podmiňuje svůj příjezd a svoji pomoc pouze za takových podmínek.“
A klidně bych mamce oznámila, že když ona podmiňuje svoji pomoc příjezdem tolika lidí (kterýžto nával Ty jako nedělka zvládnout nemůžeš a nechceš), že přijímám pomoc manželovy maminky, která si podmínky neklade. Tak to prostě je a hotovo.
Opatruj se a kdyby cokoliv, jsme tady 🙂
Já bych Ti mohla jakožto maminka na dovolené přijet pomoct, ale musela bych si s sebou vzít Petřičku a Andrejku (tedy minimálně ty dvě), tak bys to měla ještě horší :-)))
Ahoj Mirko, nemáš to jednoduché, maminku asi nepředěláš, ale teď se tím netrap. Soustřeď se na Evičku a na miminko. Jsi bezva mamča, tak si užívej mateřství. Viděla jsem Tě na fotce a bříško Ti moc sluší.
Mirko, moje máma je podobná. Já jí říkám “mamut“(horší než slon v porcelánu). Opravdu už od ní nic nechci a i když mi třeba nabídne, abych k nim přijela s dětma, když je manžel pryč, zdvořile poděkuju a řeknu, že bych na to asi neměla. Ona si totiž chce povídat a děti má ráda jen hodné a takové neexistují.
Takže, jsou to naše mámy, jsme jim vděčné za život a ony nás potřebují a my je, ale jako babičky jen ve zdvořilostní rovině a to stačí, bohatě, všem.
Ahoj, rodinné vztahy jsou, byly a vždy budou velice složité a křehké. Člověk někdy řekne něco, co necítí, že by se mohlo druhého dotknout a zrovna to se ho třeba dotkne. Na tchýni mamka asi žárlí, ale to maminky dcer dělají dost často. Moje mamka taky byla na tchýni dost žárlivá. Ale určitě bych nechtěla na tvém místě její pomoc za podmínek, které si nakladla. Domnívám se, že to zvládneš lépe sama bez maminky, než abys měla plný barák lidí. A to nemluvě o tom, že miminko by nemělo být po narození ve styku s tolika lidmi, akorát hrozí nějaká nákaza. Budeš mít rozhodně větší klid, když se o vše postaráš sama s pomocí manžela a občas přivoláš tu tchýni a mamce to nemusíš hned sdělovat. Můžeš jí říct, že tchýně se byla podívat na mimi, aby se mamka necítila dotčena, že odmítáš její pomoc a hledáš jí jinde. Neboj se, že bys miminko nezvládla. Určitě to zvládneš snadno, vždyť zkušenost už máš, není to tvé první miminko. Vždyť na to jsme mi ženy od přírody stvořené, abychom si dokázaly s mateřstvím poradit se vším všudy.
ahoj Mirkali,
plně ti rozumím a chápu. Taky bych nechtěla vrátit se z porodnice do takového mumraje lidí – manžel, dcerka, matka, sestra, synovec….ta představa je přímo děsivá. Promiň,ale přijde mi,jako by maminka byla nesvéprávná – když podmiňuje svůj příjezd a svoji pomoc pouze za takových podmínek. Ale kdybych ti měla psát o svém vztahu s matkou – možná bys takovou banalitu hodila za hlavu a ještě se usmála.
Takže – hlavu vzhůru – myslím,že druhé dítě budeš zvládat mnohem lépe než čekáš a nakonec možná ani nebudeš potřebovat něčí pomoc. Jinak – jak píšeš, řekla bych tchyni. Přeju ti hodně sil, málo probděných nocí, málo slziček ale hlavně – užij si to. S.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.