Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ústavní výchova
Dobrý den.
Obracím se na Vás s prosbou ohledně ústavní výchovy.
Proč je umísťování dětí do institucionálních zařízení ze sociálních důvodů v rozporu s Listinou základních práv a svobod?
Předem děkuji za brzkou odpověď.
Adéla
Adéla
Stále si lámu hlavu, jak na tuto otázku odpovědět a jak jste na to vlastně přišla.
Listina základních práv a svobod je vlastně obecný rámec, v němž se musí zákony pohybovat, přičemž některé zákony ustanovení Listiny rozvádějí podrobněji.
V čl. 30 odst. 2 LZPS je stanoveno, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
ČL. 32 odst. 4,5 pak stanoví, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, že děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči a že rodiče, které pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
Z toho vlastně vyplývá, že pokud by se měli rodiče ocitnout v tak špatné sociální situaci, která by jim bránila zajišťovat péči o dítě, měl by nastoupit stát a rodičům pomoci. Od toho jsou i různé dávky státní sociální podpory.
Je-li rodina sociálně slabá, neznamená to, že se rodiče špatně starají o děti. I děti z rodin, které žijí na hranici životního minima mohou být slušně vychované, čisté, spokojené.
Ústavní výchova se nařizuje až jako poslední možnost, v případech, kdy rodiče o děti pečovat nechtějí nebo péči nezvládají. Např. matka alkoholička dítě zanedbává, nedává mu jíst, nechává ho spát na zemi; rodiče se o dítě nestarají, umožňují mu nechodit do školy, dítě žije ve špíně, která ohrožuje jeho zdraví; rodiče dítě týrají, nepřiměřeně fyzicky trestají; rodič je duševně nemocný a je pro dítě nebezpečný apod. To jsou problémy na straně rodičů. Dále se ústavní výchova nařizuje v případech, kdy rodiče výchovu dítěte nezvládají a dítě se v důsledku toho chová závadově např. dítě zneužívá návykové látky a rodič mu v tom nedokáže zabránit; dítě utíká z domova, toulá se, krade, rodiče u něho nemají autoritu; dítě chodí za školu, hraje automaty, je agresivní na spolužáky, vyvolává rvačky, šikanuje ostatní apod…
Před nařízením ústavní výchovy se vždy tkouomá, zda nepřichází v úvahu náhradní rodinná péče a ústavní výchova by se měla nařizovat až pokud jiný výchovná opatření (klasicky dohled) selhala – i když v určitých případech jiná opatření nemusí předcházet.
Ze shora uvedeného vyplývá jaksi logicky, že nepříznivá sociální situace resp. chudoba rodiny důvodem pro nařízení ústavní výchovy prostě není. Nedovedu si představit situaci, kdy by rodiče neměli např. peníze na jídlo pro děti, na oblečení (byť by museli nakupovat v second handu). Nejsou-li sami schopni peníze vydělat, je zde síť sociálních dávek.
Ještě doplním ustanovení zákona o rodině, týkající se ústavní výchovy:
§46
(1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
(2) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.
(3) Bylo-li nařízeno opatření podle odstavce 1, je soud povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
a) si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si opatří vyjádření dítěte, je-li ho dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost schopné, a
c) vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.