Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Strach
Dobrý den,
mám velký problém, který nevím jak vyřešit. Jsem skoro čtyři roky rozvedená. Mám téměř osmiletého syna. O rozvod jsem požádala z důvodu fyzického a hlavně psychického násilí. Jelikož jsem měla velké obavy, že se rozvod bude protahovat, přinutila jsem manžela k dohodě. (vzdala jsem se majetku, na který jsem měla nárok). Chtěla jsem, aby to bylo rychle za námi a aby náš syn co nejméně trpěl a my se mohli, co nejdříve nastěhovat zpátky do našeho bytu. Můj bývalý manžel je „CVOK“. Je strašně zlý a mstivý, navíc sobecký, lakomý a rád má pouze sebe (on totiž neumí mít rád, protože byl vychováván bez lásky).
Svým způsobem za svoji povahu nemůže, ale to ho neomlouvá. Svého syna vídal celkem pravidelně, ale byly situace, kdy jsem mu musela pohrozit, že už malého neuvidí. Důvodem bylo,např., že si vyzvedl malého v poledne ve školce a měl si přijít odpoledne pro věci na víkend. Nechal ve školce ale léky ( syn je alergig a mívá problémy s dýcháním, pro věci nedorazil a se synem odjel vlakem na chatu a vůbec se neobtěžoval mi zavolat. Čekala jsem přes hodinu a pak jsem mu volala, kde jsou, on se mi vysmál. Nebo mi ho jednou přivedl s horečkou a kluk skoro nedýchal.
Bylo to den po Štědrým dnu, ráno si ho vyzvedl, Vašík byl v poohodě, ale během dopoledne se mu udělalo zle a on mi ho přivedl až večer v sedm hodin a ještě mi vynadal, že mi děkuje za hezé vánoce, protože Vašík má celý den horečku a jenom spí. Vedník tam stál a nemohl se nadechnout. Nezmohla jsem se ani na slovo, jen jsem popadla malého, zavřela jsem dveře a otevřela mrazák, odtud jsem rychle všechno vyházela a strčila jsem mu tam hlavu, aby se mohl nadechnout. Když se mu ulevilo, odvezla jsem ho na pohotovost.
Nedávám mu za vinu, to že onemocněl, bronchitidu mívá každý rok, ale, že mi to nedal vědět, abych mu poradila, jaké mu má dát léky, nemo že ho nepřivedl domů. Je strašně nezodpovědný.
Náš syn to dřívě tolik nevnímal a já jsem mu nechtěl zakazovat, aby se s otcem stýkal. „Má“ ho rád, ale asi před rokem začali mezi nima problémy. Loni v létě se poprali. Hráli spolu karty a Vašík po několikáté prohrál ( v té době strašně nerad prohrával)a jeho otec se mu začal smát a to Vašíka naštvalo, urazil se, nevím jsetli si něco řekli ( nebyla jsem u toho) a nakonec se poprali a jeho otec ho přivezl domů o den dřív s tím, že s ním Vendík nemluví a že říká, že už ho nechce nikdy vidět. Nechala jsem ho chvíli v klidu, a pak mi řekl, co se stalo. Samozřejmě jsem si vyslechla i verzi jeho otce. Vendovi jsem vysvětlila, že se k otci musí chovat slušně i kdyby věděl, že dělá něco špatně nebo by s ním nesouhlasil, jednou je to táta a ten se musí respektovat a jeho otci jsem vysvětlila, že ho nemá ponižovat, ale vysvětlit mu, že vždy musí někdo prohrát a každá prohra by nás měla povzbudit, abychom hráli dál a snažili se vyhrát. Jeho výsměch našeho syna ponížil a proto se tak zachoval.Na nějaký čas se to asi za tři týdny urovnalo. Nechali jsme Vašíka, aby si rozmyslel, kdy půjde k tátovi ( vím, že to byla chyba). Nedávno se problémy, ale zase objevily nebo spíše nakupily. Bývalý manžel mě napadl, že ho doma před synem pomlouvám ří kám o něm, že je zloděj. Odmítla jsem to, není to pravda, naopak se snažím, aby Venda i přes veškeré neduhy svého otce, ktérých si už všímá, ho měl rád. Ten ale přišel k nám domů a zaútočil na Vašíka, že mu to říkal, ten tam stál, jako opařený, že to není pravda a že jeho táta lže. Ten ho ale neposlouchal a pořád si mlel tu svou a přidal k tomu, že je Venda zlý a že je na něj sprostý a že do něj neustále kope a Vašík už to jeho obviňování nevdržel a zaťal pěstičky a vycenil zuby a začal hrozně křičet. V tu chvíli jsem řekla jeho otci, ať odejde, že už nenechám našeho syna psychicky deptat a oén, že jde o ejho nervy. já jsem mu na tořekla, že jde především o našeho syna a jeho (otce) nervy mi jsou ukradený a zabouchla jsem dveře. Vašíka jsem zklidnila a v tu chvíli jsem si uvědomila, že už to musím nějak řešit. Obrátila jsem se na psycholožku. Od června jsme měli ale pouze dvě návštěvy. Jeho otec schůzku odmítl. Je to na dlouhé lokte a navíc to úplně naší situaci nevyřeší. Pomůže nám se dostat do klidu a naučit se zvládat těžké situace, ale co s jeho otcem?
Kladu si otázku, mám vystavovat Vendu psychyckému týrání, zavírat oči, když vím, že ho otec vozí v autě bez autosedačky, občas má vypité jedno, dvě piva, je na malého i před lidmi sprostý (na to mě upozornila moje sestra a její tchýně-ta je mimichodem učitelkou ve školce-, když k nim přišel s Vašíke o velikonocích, dále dvě družinářky-nezávisle na sobě-jedna je ale moje příbuzná a moje kadeřnice, ta je viděla a hlavně slyšela o čarodejních.)
Já prostě už nevím, co mám dělat… Vašík nechce chodit k tátovi, pak zase se mu stýská a chtěl by to zkusit a je to pořád do kolečka. Na radu psychložky už nenechávám rozhodnutí na Vašíkovi, dala jsem jeho otci návrh, že by ho mohl vídat jednou v měsíci o víkendu,ale spát bude chodit domů (nechal ho tam prý s 10 letým klukem samotného a šel do hospody, jeho otec mi to nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, zakoktal se u toho, a raději převedl řeč jinam, tak věřím Vašíkovi) a pokud ho bude chtít vidět v týdnu, může ho vyzvednout třeba na tenise a můžou jít spolu do cukrárny, ale nesmí to narušovat jeho aktivity a školu. oni spolu totuž o víkendu jezdili na chatu a úkoly? Občas něco přehlédli a čtení? o víkendu není pře potřeba. Vzhledem k tomu, že je Vašík ve druhé třídě a já už nevěřím slibům, my to budeme dělat, my budeme číst, byl můj návrh takový, že to už nebude od pátku do pondělí, ale jen sobota a ndedělě přes den. S tím joho otec vůbec nesouhlasí.
Řekla jsem mu ať se obrátí na soud, ale to podle mě neudělá. Myslím, že se bojí, že o něj přijde úplně. Když mi při rozvodu hrozil, že požádá o střídavou péči, řekla jsem mu ať to udělá, ale já budu požadovat jeho psychologické vyšetření a pochybuji, že svěří dítě člověku, který už v 10 letech byl agresivní a hodil po učitelovi židli a rozbil tabuli ( podobné věci jsem se dovídala od jeho sousedů v době rozvodu).
Co mám dělat? Jak z toho ven. Jak to vyřešit? Proč nemůže mít Vašík normálního otce,ktarý se o něj v době návštěv postará, tak jak má?
Pokud mi alespoń trochu poradíte, předem děkuji
Milá Šarloto, to, jakého má váš syn otce, je už jednou dané a asi by se musel snažit především on (otec), aby se změnil k lepšímu, aby na něho mohl být syn pyšný. Vy dle toho, co píšete, děláte pro vztah otce se synem maximum.
Pokud otec s vašimi návrhy na to, jak se má se synem stýkat, nesouhlasí, můžete se vy sama obrátit na soud s návrhem, aby byl styk upraven soudně. Vašimi námitkami a výhradami proti otci by se soud měl zabývat, stejně tak jako přáním syna, jak často chce otce vídat.