Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malé dítě a bití?
Jsem zoufalá, zjistila jsem, že moje skoro 17 měs. dcera začíná mlátit kdekoho a s čímkoliv. Napřáhne ručičku a to už vím, že chce něco po někom hodit. Mlátí svého stejně starého bratránka, který se jí pomalu začíná být. Dává mu facky, ale vezme i láhev či hračku a „mrskne“ s ní jemu do obličeje, na hlavičku. Mlátí i svou 4 apůl letou sestru a já nevim jak jí to odnaučit? Dát jí na zadek? Směje se mi anebo když přitlačim, tak brečí a natahuje ručičky… A za chvilku to udělá zase. Nevim co s ní mám dělat, poradíte mi? Díky
Pavla
Katie,přes ruku bych nebyla jsou tam růstové chrupavky a mohly by se poškodit.
alkaza
Ahoj Pavlo,
můj 2,5 letý chlapeček byl jako Tva holčička.Nějak po roce to začal dělat – házet po ostatních (hlavně po menších dětech) hračky, mlátit je apod.Nikdy jsem to neřešila žádným násilím, vždy jsem jen říkala, že se to nesmí, že má to jiné dítě „auva“apod.Akorát jsem vždy zesílila hlas a opravdu se mračila.Bylo mi to vždy i blbé – když praštil děti nějakých mých kamarádek, nebo děti na písku, vždy mi to bylo trapné.Vím tedy jak se cítíš, ale nikdy jsem ho nechtěla nějak mlátit, myslím si, že násilím se nic nevyřeší.A když můžu já , tak proč ne on že?!Pak je důležité těm situacím předcházet.Je pravda, že jsem kolikrát trnula, kdy koho uhodí a byla jsem ve střehu – zachytit mu ručičku atak.Pak je důležitá neustálá pozitivní motivace a chválení apod.To se mi osěvdčilo.Nyní se to ještě někdy stane(ale opravdu vyjimečně), hlavně když jde o nějakou jednu hračku – že se rozlobí a chce praštit, někdy to udělá, ale někdy už si to rozmyslí, a řekne „malá“ a pohladí.Ale když je to tak, že mu někdo vezme něco z ruky s čím si hraje a rozlobí se hodně, tak se o hračku prostě chce poprat.To jsou děti a musí se to vydržet.Spíš bych ale radila, být trpělivá a vydržet.Přeji pevné nervy.Pavlína
Pavlína
Já si myslím, že postupně by mělo zabrat následující: když se chystá někoho uhodit nebo mu něco provést, vzít ji za ruku a důrazně říct: ne, to se nedělá. Když uhodí, plácnout přes ruku a zase říct, že se to nedělá.
Pavlo, kamarádka měla stejný problém – vyřešila to, že když její syn někoho uhodil, tak mu to prostě vrátila. jednou se prý ohnal i po svém dědovi, ten mu to hned vrátil a kluk zůstal s otevřenou papulkou na něj koukat a už si to nedovolil. A ještě,co jí poradila má známá, nakresila 1 vařečce zamračený obličej a tou mu pak vždy hrozila a zabralo to. Tak držím pěsti
Milá Pavlo. Asi ti neporadím,ale znám také takovou holčičku. Její maminka opravdu zkoušela vše možné,ale výdsledek žádný. Toto období přešlo úplně samo ve cca třech letech. Myslím,že trestat bití „bitím“ není vhodné. Někde jsem četla, že dítě za své chování nenese odpovědnost. Zkouší hranice, limity. Což je přirozené. Nejlépe se nenechat „rozhodit“ a ukázat dítěti, že takto opravdu ne! Ovšem jak správně postupovat? Na tom se neshodnou ani psychologové. Na každé dítě platí něco jiného. Je možné ,že tímto chováním si dítě vynucuje pozornost. Dětem je jedno,že se na ně maminka zlobí, hlavně že se mu věnuje. Tím,teda určitě nechci říct,že se dcerce nevěnuješ! Myslím,že také není vhodné dítěti slibovat nějaké odměny apod.za to,že přestane neposlouchat. Asi bych zkusila vždy dceru odvést z místnosti a pokusit se vysvětlit. Vím,že 17ti měs.batoleti takto něco vysvětlovat je asi zbytečné. Ale asi bych pro začátek volila cestu lásky. Ukázat dcerce hodně moc lásky,často se s ní mazlit apod.