Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
výchova
Přeji pěkný den. Poraďte mi, prosím, jak na 18-ti měsíční živé dítě, které když něco chce, dokáže řvát pěkně dlouho. Nechci, aby si všechno vyřval, ale po 15-ti minutách řevu to vzdávám. Snažím se ho zabavit něčím jiným a odlákat jeho pozornost. Vždy se to ale nedaří. A když se mu něco nedaří opět huláká na celé kolo.
Předem děkuji.
Lenka
Na tento dotaz musím také reagovat,i když opožděně.Mám také takového syna, a i když jsem byla důsledná a opravdu nikdy nepovolila,stejně řval a řval,že mé nervy opravdu trpěly.Řekla bych,že je třeba přijít na to,co na konkrétního prcka platí.Ono totiž na každého platí něco jiného.Na mého třeba platilo to,že jsem mu řekla,že už doma s nim nechci být,že moc křičí a já to nechci poslouchat a začala jsem se chystat k odchodu(obouvat,oblékat apod.)Pak se jeho zájem obrátil na touhu mít maminku doma a to jsem za podmínky,že přestane řvát i splnila.Horší je,že to u těchto dětí trvá docela dlouho.Ještě teď v 10 letech ho to občas chytne.
Majka
svatá pravda….doufejme je, že tím nevyvoláme v našich dětech nějaké špatné chování, nebo pocity, který v nich zůstanou po celý život. Nerada bychs e jenou dozvěděla, že tohle bylo špatně. Protože to je jediný, co se ve všech radách opakuje. Takže tomu věřím. Ale kdysi se taky dokola radili jiný věci, který se dneska zavrhujou, Třeba proutek a studená sprcha.
Milá Leni, je to přesně tak, jak píší holky. Můžu přidat zkušenost se svou prostřední dcerou, nyní téměř osmiletou. U babičky si vždycky všechno „vyřve“ (vlastně ani nemusím psát uvozovky), protože ví, že babička nechce mít ostudu, takže jí nakonec povolí. Když vidí na mě, že „ne“ znamená opravdové „ne“ (taky mi to dalo hoooodně práce, hodněkrát to musela vyzkoušet, už jsem si kolikrát říkala, že už to přece musela pochopit), tak se už nesnaží, protože ví, že jí to nestojí za to.
A opravdu platí – zakazovat jen to, na čem víš, že budeš za všech okolností trvat (jako třeba „nesmíš chodit sám do cesty“ apod), kdy víš, že tě prostě neukecá ani neuřve.
Hodně štěstí 🙂
Ahoj Lenko,
často se diskutuje o správném vedení dítěte, správné výchově…a co jseem četla, slyšela od odborníků i koneckonců „laické“ názory zkušených rodičů a vychovatelů , tak se shodli všichni v jednom: základním pilířem správné výchovy je d ů s l e d n o s t…vím, že je to těžké, ale nutné…sama mám 2letého prcka, který dokáže být taky pěkně umanutý (ale objektivně musím přiznat,že tedy znám horší…) a ze svých osobních zkušeností radím: A) pokud dítě něco chce, dobře si předem rozmyslet (v rychlosti, ale dobře:-)), jestli opravdu stojí za to mu to zakazovat (třeba je to nějaká prkotina, kvůli které opravdu nestojí za to vyvolávat konflikt)
B) pokud dojdeš k závěru, že tohle opravdu NE, tak prostě NE…klidně, důsledně…a to zanesení do postýlky, „aby si to tam promyslel“ u nás funguje velice dobře..potom přijdu, řeknu – “ v pořádku?“, pokud „ano“ a žádný řev, tak jej vezmu, pokud ještě křičí, tak „tak ještě počkáme, ano?“ a nechat být…hodně štěstí:-))…
Ahoj Lenko, já holky, když už se fakt vztekají, ignorování nepomáhá a není to k zastavení, prostě odnesu do ložnice do postýlky (teda častěji to dělá manža), že tam mají prostor na uklidnění. A pomáhá to.
Venku nám to holky naštěstí ještě nepředvedly.
Ale jinak jsem prostě neoblomná (a vytrvalejší v tom, než holky).
Držím pěsti, ať to zvládnete.