Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žádný respekt
Prosím o radu. Mám 4,5letého syna, který je hodně tvrdohlavý. Na jedné straně je strašně hodný, pomáhá mi, hlídá 10m sestřičku a na druhé straně je to ďáblík, neposlouchá, provokuje, ohání se po dospělých. Dokonce plácnul paní učitelku ve školce po ruce, když mu řekla, že má naopak papučky. To bylo sice hned ze začátku, pak už nevím, ale stejně. Mám pocit, že dodnes nemá žádný respekt z dospělých, žádnou úctu. Hodně se s ním mazlím, věnuji se mu, i můj manžel. Tak nevím, čím to může být. Je fakt, že v těhotenství jsem půl roku proležela, z toho 2 měsíce v nemocnici a syn byl najednou beze mne, do té doby hodně zvyklý být pořád se mnou a tak jsme polevili i ve výchově, bylo nám ho svým způsobem líto. Jenže teď nevím, jak z toho ven. Díky moc za vaše rady.
Petra
Ahoj,
mám také skoro pětiletou holčičku, pěkně tvrdohlavou a vzteklou už od roka:).
U nás, kromě jiného, dost často zabírá probudit v dítěti empatii:
„Jak by se ti líbilo, kdyby tě někdo mlátil, a řval na tebe? Já přece nic takového nedělám! Když mi řekneš něco ošklivého, je mi to moc líto.“
Vytvořila jsem pro ni doma takový imaginární „slušný svět“ O všechno prosím, poděkuju, chválím, když mi ujedou nervy, omluvím se. Fajn je, že manželovi to sice trvalo déle (ještě před rokem řešil vše plácnutím přes zadek), ale už se dokáže ovládat. Když něco po ní chci, poprosím ji o to ve chvíli, kdy mám čas zajistit, aby to skutečně udělala. Místo striktního nedělej to, vysvětlím důsledky chování.
Pravidla stanovím předem. Když jdeme na nákup, zeptám se jestli jí je jasné, co očekávám. Má oznámit, když se vzdaluje od vozíku a kam jde, smí si vybrat jen určitý počet „dobrot“ atd…
Každopádně zůstat v klidu je asi ten nejlepší recept na jejich provokace:) Pokud má špatnou náladu a vybíjí si na mě vztek, vykážu jí do jejího pokoje.
Pomáhá vysvětlení, že nemám chuť se bavit s člověkem, který se mnou mluví tímto tónem a odejdu. Pak následuje obvykle výbuch vzteku, ten odezní a přijde se omluvit, já ji pochválim, že se opět kontroluje.
Jo, jo, je to boj, ale pak je fajn slyšet:
„Já přeci nemůžu jít spát, nemám vyčistěný zuby! Pak se mi zkazí!“
„Já přeci nemůžu být celý den doma a koukat na televizi“
„Mami, ty jsi nepozdravila tetu!“ „Ano, protože jsem už ji dnes jednou zdravila“
Je to legrace.
Vlaďka
Ahoj, díky moc. Tu knížku si určitě koupím. Já ho pozoruji a nejhorší to je před návštěvou nebo na návštěvě, prostě jako by se předváděl. S uklízením hraček, mytí rukou apod. problém není, spíš třeba schválně na někoho stříká vodou z bazénku, babičku, dědu a když mu řeknu já nebo oni, že to nemá dělat, neposlouchá. Lechtá bratrance, tomu se to nelíbí, řekneme mu, ať to nedělá, stejně to dělá a ještě řekne budu.
Petra
Ahoj.
Nechci se tě nějak dotknout, nevím, jak to u vás funguje a vlastně je to vaše věc, ale podle mě je první a nejdůležitější zásada ve výchově být důsledná.
Pokud dítěti zakážeš například sladkosti před večeří, nedostane je, i kdyby se ti věšelo na nohy a hroutilo se.Neřekneš mu, že nesmí jíst sladké před večeří, ale že až se nají, tak dostane něco dobrého. Pozitivně ho naladíš.
Jinak si podrýváš svou autoritu.
Pokud ho poprosíš, ať něco udělá (uklidí hračky), tak to dítě udělá. Pokud to nechce dělat samo, pomoz mu (poprvé třeba budeš uklízet sama, ale mělo by se chytnout, třeba mu můžeš říct, že dokud si neuklidí ty vytahané hračky, tak si nevyndá další, lepší je říct to tak, že pokud si uklidí ty hračky, bude mít víc místa na jiné, které si bude chtít vyndat, nebo čas na večerníčka, protože to nebude muset uklízet až před spaním – prostě spíš dítě nalákat, než vyhrožovat…).
Po splnění úkolu platí chválit, chválit, chválit, moc, toho není nikdy dost. I za jedno uklizené autíčko.
S papučkama – když si je přezuje hned, nebudou ho z nich tlačit prstíky na nohách.
A taky platí, že pokud ty něco zakážeš, nebo nedovolíš, nesmí to dovolit manžel nebo někdo jiný (prarodiče jsou asi tohle neschopní pochopit, ale hlavně je důležité, aby když je doma, jel podle tebe, vás, když je u babičky, je to jejich boj – většina dětí je sto to pochopit velmi rychle…)
Výborná knížka, jejíž některá doporučení jsem tu citovala, je Po dobrém, nebo po zlém? Od Z. Matějčka, má ji Portál. Vyhrála jsem ji na VD
Nevím, jeslti jsem ti poradila, snad ano, ono takhle na dálku je to těžké.
Zkus ho pozorovat a vysledovat, kdy vznikají krizové situace a těm předcházet, odstranit jejich původ…
Držím palečky