Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syndrom zavrženého rodiče
U mého syna manželka a její přímé okolí dokázalo „vypěstovat“ tzv. syndrom zavrženého rodiče. Syndrom konstatoval soudem zvolený znalec. Výrazně k rozvoji syndromu napomohla také škola, kterou syn navštěvuje a údajný „odborník“ psycholog PhDr.Humhal z Prahy. Nechci podrobněji rozepisovat všechny dílčí kroky, které matka mého syna musela udělat, aby byla „úspěšná“ ve vypěstování syndromu. Veřejný ochránce již před časem konstatoval porušení práv mého syna i mých ze strany OSPOD. Jen uvedu, že se matka také rozkmotřila se svojí vlastní matkou a tedy babičkou mého syna. Zajímalo by mě, jak by mohlo být úspěšné např. trestní oznámení dle §207 a 209 tr. zákoníku na soudkyni, sociální pracovnice, Humhala a školu za situaci, kdy již cca 3 roky nic pro zlepšení nedělají, vše jen protahují a jen vyčkávají komu povolí nervy dříve. Záměrně se neptám na logický dotaz, jak situaci syndromu změnit, neboť sociální devastaci syna se nikdo z kompetentních za uvedené roky nepokusil ani řešit, byť návrhů k soudu a sociálce bylo podáno velké množství jak otcem, tak babičkami z obou stran. Proto už spíše řeším, jak podobným lidským hyenám v rouše tzv. péče o děti zabránit v možném ničení dalších dětí. Mému synovi to již asi nepomůže, ale již nyní vím, že stejný soud i stejná sociálka škodí dalším dětem v podobné situaci. Proto prosím jakoukoliv odpověď, která by byla jen trochu konstruktivní a pomohla by zabránit na škodách u dalších dětí a mohla by omezit působení podobných osob. Abych předešel všem hysterickým vzkazům kolem peněz a zájmu o syna uvádím, že jsem nikdy otcovství nepopíral a vysoké výživné na syna i matku dle vzájemné dohody řádně platím a vždy jsem platil. moje výchovné možnosti vůči synovi nejsou horší než možnosti matky. Změna výchovného prostředí byla také již navržena, soudkyně ovšem roky nic nedělá a podávané stížnosti na průtahy nejsou prý oprávněné.
Josef
Na rozdíl od Katie bych s autorem souhlasil s tím, že by mohlo ke spáchání tr.činu dle §207 i 209 dojít. Sice ke vztahu vůči nezletilému dítěti! Vždyť pokud matka brání se dítěti stýkat se svými příbuznými, pak toto dítě nemá reálnou možnost si udělat vlastní úsudek o situaci kolem sebe a veškeré jeho jednání může být potom snadno předvídatelné. Výpověď takového dítěte před soudem je zcela bezcenná a není možné ji použít jako řádný důkaz. Že je relita u českých opatrovnických soudů ovšem jiná a právě taková to odosobněný výpověď bývá základem pro prozhodování soudu je známý stav. Téměř každodennš se ve své praxi s tímto setkávám a Katie odpovědí potvrdila, že zřejmě nepochopila, proč asi možná tazatel tr. oznámení podal: tr. činy se staly vůči nezletilému dítěti, nikoliv rodiči! O tom, že v podobných případech dochází k velmi vážné újmě na zdraví dítěte nelze pochybovat. Nejen zlomená ruka a monokl jsou doklady o násilí na dítěti. Dobře se ovšem fotí a zakládají do spisu. Také výmysly o druhém rodiči, prarodiči a další smšlené fikce tvoří součást psychického týrání a bohužel dosud v praxi ČR nepostihované. Pokud podobné trestní oznámení bylo podáno, jsem sám zvědav jak policie bude postupovat. Skutková podstata obou tr. činů by tedy mohla být splněna, ovšem záleží na konkrétní situaci a chování obou rodičů či sociálních pracovníků vůči dítěti. Pokud např. pokud matka otci nabízela možnost se se synem stýkat a otec to bez důvodů odmítal, pak je zřejmé, že je to naopak otec kdo by měl být ze stejných důvodů stíhán. Dítě má právo na pravidelnou péči obou rodičů!
Olda M.
Pokusím se odpovědět na váš dotaz, ačkoli blíže nepopisujete, v čemž spatřujete závadné chování sociálních pracovnic, školy, psychologa a soudkyně (kromě průtahů u soudu, na což jste si již dle vlastního vyjádření stěžoval).
Trestní oznámení pro § 207 a 209 tr. zákona by zřejmě k ničemu nevedlo. Jedná se totiž o trestné činy neposkytnutí pomoci a poškozování cizích práv, přičemž mám za to, že skutková podstata uvedených trestných činů naplněna nebyla.
Neposkytnutí pomoci dle § 207 :
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Sám vidíte, že tento trestný čin se vztahuje na úplně jiné případy. Jeho skutková podstata je naplněna např. pokud chodec nepomůže na ulici osobě, která dostala infarkt nebo epileptický záchvat apod., dle odst. 2) by tento trestný čin spáchal např. lékař, který by odmítl ošetřit vážně zraněného pacienta.
Poškozování cizích práv dle § 209:
(1) Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že
a) uvede někoho v omyl, nebo
b) využije něčího omylu,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, vydává-li se při činu uvedeném v odstavci 1 za veřejného činitele.
Mám za to, že znemožnění kontaktů se synem (pokud bylo neoprávněné) by se jako vážná újma na právech mohlo posoudit. Ale nedokážu si představit, že by vám byla tato újma způsobena tím, že jste byl (vy nebo někdo jiný) uveden zmíněnými osobami v omyl nebo bylo omylu využito???
V úvahu by připadalo snad jen jednání matky, která by uváděla v omyl vašeho syna tím, že by mu o vás říkala nepravdivé informace, čímž by v něm vypěstovala odpor a znemožnila tak vaše kontakty. Ale to je teoretická úvaha, nedokážu říct, zda by v praxi začali toto policisté stíhat a jaký by byl konečný výsledek. Sama jsem se s tímto trestným činem v praxi nesetkala nesetkala.
pane Jozefe,nevím,zda vám někdo fundovaně odpoví!!..
já jen,z pohledu mámi,která je také rozvedená.je to pro Vás asi velice bolestivé ,ale na druhou stranu,kdo z nás tady má vědět,jak se opravdu věci mají!!?souhlasím s Vámi,že ne vždy jsou všude odborníci na svých místech!
já jsem se ,ale setkala zatím s tím,že tatínci se budto o děti nestarají,nebo neplatí,nebo se ozývají jen,aby se pomstili matce dítěte!!tím neříkám,že je to i váš případ!!
moje sestra byla vdaná za násilníka,jenže to věděla jen ona,já a naši,jinak jí to nikdo nevěřil!a když se rozvedli,manžel se pral s ní o syna a to doslova!bylo to hrozné,čeho všeho je schopný zhrzený a zákeřný otec i vůči svému dítěti!!nikdy se o děti nezajímal a dokonce i těhotnou sestru i bil.jenže na soudě to byl-i dle sociálky a psychologů,ůplný anděl!kdybych ho léta neznala a nezažila,tak mu uvěřím také!dokonce sestře syna i jednou unesl a už u něho syn zůstal!a pořád mu vtloulak do hlavy,že máma je velmi zlá a že ho nemá ráda!!ikdyž se o něj má sestra vzorně starala/měla na to i velice kladné posudky!!/na soudě z ní udělali uplnou megeru,ikdyž syn mooc plakal,že chce být jen s mámou a mlad.sestrou!jenže soudy i sociálka se asi zbláznili a tak je její syn už asi 6let u otce,mámu a svou sestru ani nezná!a přitom to její exmanžel dělal jen z pomsty k ní-dokonce jí to řekl i po soudě na chodbě..
víte,přeju Vám,at se Vaše věc vyřeší,ale hlavně ke spokojenosti vašeho syna!!totiž i jeho by jste se všichni měli ptát!!víte já měla 9,když se mi rodiče rozvedli a nikdo se mě na nic neptal!pokud je právo opravdu na vaší straně,a syn chce i vás,přeju vám jen to dobré!!pokud ne,tak vás prosím ,nedělejte nic jen pro svoji hrdost a křivdu!ikdyž bude váš syn s matkou,tak si k vám jednou tu cestu najde!daleko horší je zažít v děctví návštěvy psychologů a vyptávání!tohodle bych své děti vždy chtěla ušetřit!dětská dušička je velmi zranitelná,to mi věřte!!
a vím,že kolikrát i ti psychologové by samotní potřebovali vyšetřit a nejsou vždy objektivní!!život nejsou jen tabulky a grafy,realita je jiná!
omlouvám se,že jsem se pletla do věcí ,o kterých vím jen tady ,z vašeho stesku!ale tak to cítím a tak jsem to zažila!!
hoodně zdaru!!!Lenka