Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztekání.
Dobrý den. Také prosím o radu. Máme 2 kluky, 6 a 3 roky. Problém je s tříletým. Jsou poslušní do té doby, než k nám přijde návštěva, nebo babička, nebo se začneme bavit s někým na chodníku. Starší poslechne, že má přestat zlobit, ale ten mladší se chová hrozně. Na chodníku mi začne utíkat, ačkoliv do té doby, než jsem se s někým začala bavit, tak šel jako andílek, taky se začne vztekat, nechce stát se mnou a nechat se držet za ruku,začne křičet a vyvádět tak, že se radši seberu a jdu dál. Pokud přijde návštěva, je to dost podobné. Pokud jsme doma sami je všechno v pořádku. Poslechne , je hodný, hraje si. Jsem z toho bezradná. Nepomáhá nic. Ani po dobrém ani po zlém. Nevím, jestli chce pozornost, ale myslím si, že by mohl pochopit, že musí na něco počkat a neutíkat, a taky respektovat, že máme právo na to, pobavit se občas taky s někým jiným.Děkuji za případné rady.
Mili
Mili, asi každé mámě, když děti dorostou do věku kolem 3 let, nastává toto krásné období vzdoru. Tak, jak Ti radí Chromle, chce to trpělivost a hlavně důslednost. Můj prostřední syn, dnes 5letý, taky začal kolem 2-3 roku tvrdě upoutávat pozornost na sebe. Měl to tehdy dost těžké: starší brácha, kterému se nedokázal vyrovnat a ke všemu se mu ještě narodila sestřička. Byla jsem z toho bezradná. Víš, ona každá rada drahá, zvlášť, když se pak má uvést do praxe. Chci Ti jen říct, co nám pomohlo. 1. důslednost – tzn. když dítěti řekneš, že se to nesmí dělat, tak na tom trvej, i kdyby to mělo znamenat, že se Ti nějak naruší program. Musí se tomu věnovat hodně času, dítě musí poznat, že Tvá slova platí. Je to ale fakt běh na dlouhou trať, ale důslednost se pak vyplatí. 2. udělej si čas jen a jen pro něho. Př. celé odpoledne buď jen s ním a něco aktivně dělejte. Toto nám moc pomohlo, že má kluk mámu jen pro sebe, pak nemusí pořád na sebe upozorňovat. Zkus najít činnost, v které je dítě dobré, ne stejnou jako má starší brácha a podporuj ho vní, hodně chval. Přeji hodně a hodně trpělivosti a hlavně mysli na to, že nám to ti bobci, až vyrostou, vrátí.
Ahoj Mili,
podle toho, co popisuješ mi taky přijde, že si vynucuje pozornost, nebo že se prostě nudí. A souhlasím s tebou, že by měl respektovat i potřeby druhých.
Přemýšlím, jak bych to řešila já. Doma by to bylo jasné. V okamžiku, kdy mi dvouletá dcera provede něco podobného, tedy vztek, válení se po zemi a házení věcmi, tak jí pošlu do pokojíčka. A řeknu, že se mi ten řev nelíbí, ať si jde ječet k sobě. Až se vakříčí, může za námi přijít. Ona odejde, nebo v horším případě ji tam odnesu. Chvíli se vzteká, pak začne plakat a volat maminko promiń a pak přijde a oznámí nám, že je vyplakaná a je klid.
A pak můžeš vysvětlit, že si s kamrádkou povídáš a on ať si u vás hraje, nebo něco kreslí a když ho to nebude bavit, že může jít k sobě.
Ale jak to řešit venku, jsem bezradná:-(
Ale myslím si, že už i on je dost velký na to, aby znal své hranice. A co je nejtěžší a nejdůležitější, musíš být důsledná. Vždy reagvat stejně. On pak pochopí, že je to zbytečné a přestane. Pokud ale jednou ustoupíš, bude zle.Bude to pak o dost těžší.
Koukáš někdy na Chůvu v akci? Já ano, a musím přiznat, že jsem se tam pár věcí úspěšně přiučila. Hlavně té důslednosti, ta mi moc nešla:-)
Tak držím palce a snad se ještě někdo najde a pokusí se ti pomoct. Jen se obávám, že něco podobného tady řešíme všechny:-)
Ahoj Chromle