Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztekani
Dobry den.Prosime o radu.Mame 2 leteho syna a ten si pri vztekani lehne na zem a zacne se o ni bouchat hlavou.A to do doby nez ho to zacne bolet a zacne brecet.Zkouseli jsme ho placnout pres zadek,jak to zacal delat,ale nepomohlo to,bylo to jeste horsi.Mame strach aby si neco neudelal.Poradte jak na neho.Dekujeme predem za odpoved.
Pavla a Pepa
Ahoj mame doma taky takoveho vzteklouna když skoušel mlátit sebou o zem tak manžel vymislel že tonik děla haji a on přestal.Dalši vzdor je nejlepší si nevšímat když to trvá dlouho tak omít oblicej.Ahoj a pevné nervy.DD
DD
Když se můj dvouletý syn začne vztekat, chytnu ho pevně do náruče, přitulím a cítím, jak se pomalu celý uvolňuje a pak začne normálně plakat. To jsem totiž někde četla, že se to má udělat. Taky tam psali, že tak malé dítě se neumí samo vypořádat s nahromaděným stresem a proto reaguje vztekáním. V žádném případě bych ho netrestala sprchou a podobnými praktikami!!!!!
Petra
Ahojda, hnedle mě po přečtení napadlo to co mi poradila manželova maminka (dělala nějaký čas v jesličkách) a tam se prý praktikovalo to že se cáklo trošičku vody dítku na obličej ( z hrníčku – rukou)….
A jednou mi říkala mamina od 4 dětí že je hodí v oblečení do vany a prostě je vysprchuje studenou vodou…. to se mi zdá drastycký, ale asi účinný :o(
To že bych si měla lehnout taky na zemm a mlátit hlavou…. tak to asi nezvládla…jak bych to vysvětlovala třeba před manžílkem :o)))))))))))
Ahoj, koukněte na:
http://www.vasedeti.cz/poradny.php?poradna=18&dotaz=5898
už jsme to tu probíraly a nebo zkuste nahoře ve vyhledávači zadat „vztek“, najdeš toho dost…aspoň vidíte, že v tom nejste sami
Já jsem četla, že při záchvatech vzteku by měl rodič především zajistit, aby si dítě neublížilo – např. aby si neotlouklo hlavu, když s ní buší o zem, což je váš případ. Takže já bych ho zkusila než se vyvzteká držet pevně v náručí.
ahoj Pavli,s tím boucháním fakt nevím,ale náš synátor(11L.) když měl asi taky tolik,tak sebou házel o zem i třeba v obchodě,prohýbal se jako luk..jednou jsem ho tam nechala(po očku jsem se dívala co dělá,to je jasný:-))a šla jakože pryč..najednou přestal,asi zjístil,že nemá diváky a když se mě zeptal,kam jdu,tak jsem řekla,že si jdu koupit hodnýho klučinu:-))..přestalo to,kupodivu..pak jsme na to vzpomínali u mudr.a řekla,že je to učinné!!tedy někdy!!Držím pěsti a pevné nervy:-))
Někde jsem slyšela radu od psycholožky, že je docela účinné začít dělat to, co dítě – když sebou práskne na zem, tak si lehnout vedle něj a opakovat to, co dělá.
Já vím, těžko se to praktikuje mimo domov, ale doma se to zkusit dá, ne!?
Tak ať máte tohle období brzy za sebou…
;o)