Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čepička
Nikdy bych nevěřila, že by se mi tohle mohlo stát při výchově dětí ale včera jsem na to narazila. Myslela jsem, že na to „narazim“ až bude chodit Elča do školy, ale … Včera šla normálně do školky, dala jsem jí čepku dlouho přes celá zádíčka ukončenou bambulkou. Odpoledne, když jsem pro ní šla, tak mi řekla, že se jí děti smějou, že vypadá jako šašek s tou čepicí. Udiveně jsme na ní koukala, bylo mi jí líto, ale ta čepice přece nebyla tak hrozná, ale to jsou děti. Smály se jí a ona tu čepičku už nechce nosit. Vysvětlila jsem jí, že se smějou jenom hloupé děti a nebo se smějou, že ti tu čepičku závidí a chtějí jí taky. Koukala na mě svýma hnědýma očíčkama a já si řikala, jak je těžké vychovávat děti…
Nemyslím, že „děti by byly čím dál vyspělejší…“ viz. Ájík. Já jsem zažívala to samé, a je to už čtvrt století. Maminka mi uháčkovala kráááásnou čepičku a zakončila ji dlouhým copem spleteným z vlny. Každá procházka ve školce pro mě byla utrpením – děti za cop tahaly, posmívaly se … Ten, kdo se nějak odlišuje, bude mít vždycky problém, ať už je malý nebo velký. Děti jsou potvůrky. Já jsem „doplatila“ na to, že maminka byla šikovná a měla fantazii. Na druhou stranu jsem díky ní měla vždycky hezké věci, které v té době v obchodě nebyly.
Mimkys, my jsme měli s bambulkama ve školce vždycky problém. Děti si s nima hrály, tahaly za ně, kradly tu čepici. Dle mě to není jen o tom, že jim přijde jako šašek, ale že je „dráždí“. Je jiná než ostatní. Kluci to ustáli, děti si zvykly, ale kdyby byl problém, čepice by byla vyměněna za jinou a bylo by. Jsou zásadnější věci:-) (ale dovede to vyvést z míry, že?)
Teď jsem si vzpomněla na svou čepici, které se všichni posmívali. Pletla mi ji teta, byla s obrovskou bambulí a byla dost vysoká. Mě se ale líbila a nosila jsem jí ráda, i přesto, že mi kvůli tomu říkali BAMBULA. Nosila jsem jí i na střední škole…. měla jsem jí na lyžařském výcviku.
Jestli z toho má ale malá trauma, určitě bych jí pořídila jinou čepičku.
Holky máte pravdu a hezky jste to napsaly až je mi z toho smutno. Vim co to je, když se děti smějou ve školce či škole. Zažila jsem to kvůli výšce, pak tlouštce a pak i handicapu… Snažim se tomu vyvarovat své děti ale asi to nepůjde a setkají se s tím. Holky díky!
Mimkys, nebuď z toho smutná. Malé Elče zkus ukázat, jak jí čepička sluší, najděte obrázek kašpárka nebo šaška, aby viděla, že takhle nevypadá. Jinak myslím, že jsi to řekla dobře, že se ostatním smějí jen hloupé děti. Taky špatně nesu, když jsou děti smutné, že se jim někdo směje. Těm mým například proto, že jsou malé a drobné.
Mimkys, bohužel už to tak chodí, že děti jsou čím dál“vyspělejší“ a tím i krutější. Vážně platí, že čím jsou menší, tím lépe. My jsme řešili podobný problém u nejstaršího asi v 2.třídě, vyhlédl si k narozeninám krásnou riflovou kšiltovku s Medvídkem Pú, ale nakonec ji odmítl a vybral si jinou, „chlapštější“, že by se mu kluci smáli. Také mě zaráží, že děti, které by opravdu ještě měly být dětmi a tudíž by je „kašpárkovská“ čepička mohla spíš okouzlit, už to vnímají jako něco nepatřičného. No co naděláme, vysvětlovala jsem jim to asi tak jako ty, že jsou hloupé nebo že by takovou chtěly taky… ale časem se dítě stejně chce odlišovat co nejméně, proto už jsme s přibývajícím věkem volili takové oblečení, jaké nosí ostatní děti.Ale určitě to má i výchovné pozitivum – teď ví, jaké to je, když se jí druzí smějí, proto se třeba nebude tvá holčička smát druhým dětem, když se budou odlišovat. Je to bolestné, ale na druhou stranu si tím i ty jako máma můžeš ušetřit jednu výchovnou lekci (viz předchozí věta 🙂 Držím palce, ať to ustojíte, malé ta čepička určitě moc slušela!