Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nakupovani s malym?Nemozne!!!!!
Ahojky,mam pocit,ze nas malej pripravi o nervy.Vzdycky,kdyz jdeme nakupovat,vracime se pohadani a silene nervozni.Je to parkrat tydne,tudiz az dost.Filipek doma na me visi a nemuzu bez nej ani na zachod,ale jakmile prijdeme do obchodu,nechce uz byt ani v kosiku ani v naruci.Okamzite se vyvlikne z naruce a zacne radit.Vytahuje zbozi z regalu,hazi s nim na zem,stahuje obleceni a utika mi.Za rucicku vydrzi jit jen chvilku.Kdyz mu neco vezmu,nebo ho chytnu do naruce,zacne se kroutit a kricet.Proste je to hruza.Nakupovani je nevyhnutelne a tady to ani jinak nejde,nez ze musime s manzelem zaroven.Maleho nema kdo hlidat.Myslite,ze ho to prejde nebo znate nejaky figl,jak na nej?Nebo mate aspon radu jak nezesilet nebo si udrzet s manzelem chladnou hlavu?
Tak bohužel nám nastalo po 2.roce taky takové období.
Udělala mi děsnou scénu v hračkářství. No vzala jsem milé dítko na ramena a pelášila z obchodu pryč. No všichni koukali. Takže do hračkářství už s malou nejdu. V obchodě sedí docela ráda i v kočárku nebo v košíku to celkem jde, jen sice vykřikuje na celý obchod co vidí a chce mňam,mňam. Ale to nějak přejdu. Horší je to za ruku když jdeme pěšky to mi dělá to stejné, bere věci z regálů a já za ní lítám a vracím zpět. Takže taky síla. Snažím se když takhle jdu, abych se dohodla s kamarádkou /máme stejně starý děti/ a počkáme si venku s dětma nastřídačku. Jinak to nejde. A nemínim se pořád takhle stresovat. Přinejhorším pošlu tatínka nakoupit až se vrátí z práce. Taky doufám,že tohle „blbé“ období někdy skončí.
Viola
Ahoj, tak to já jsem asi hodně tvrdá matka, když pročítám vaše reakce. Když to nejde po dobrám a nepomůžou žádné domluvy, prostě bych ho nechala v tom košíku řvát a nevšímala si ho. Jakmile zjistí, že si své neprosadí, přestane sám. Pokud povolím, zneužije toho 2x víc i v jiných situacích. Já mám 3 děti a s nakupovaním nemám problémy. (6let,3roky,4měsíce). Než bych je nechala hlídat a lítala po obchodu jak splašená, ať jsem rychle doma, udělám si raději s dětma pořádek, a přesto všechno se samy hlásí, že chtějí nakupovat. Tak pevné nervy,takové chování nezávidím.
Svetlana
mě se tenkrát můj asi 4l.synek začal vztekat v obchodě,že jsem mu něco nekoupila.období vzdoru..jednou se ni zase hodil na zem a ječel,kopal.vzala jsem nakoupený košík,zamávala mu a řekla že si jdu koupit hodnýho chlapečka..jedním okem jsem samozřejmě kukala co dělá a pomalu jsem jako odcházela..malej pomalu přestával,běžel za mnou a říkal mami já už budu hodnej chlapeček,kup si mě..od té doby jsme nakupovali celkem v poho,udělali jsme z toho hru a hlavně rychle..pokud to jde,vypomožte si kámošky,jednou pohlídá ona tobě,1 ty jí,jindy manžel sám,ne?:-))
U nas chodi nakupovat manzel. Je to sice drazsi, je totiz labuznik 🙂 ale nenervujeme se ani jeden. radim to udelat stejne. Za ty hadky to nestoji a manzel bude mit pocit, ze neco zvladne sam. teda, alespon u toho meho to tak je 🙂
U nás tedy zatím větší problémy nebyly (20+měsíců) a u velkých nákupů dobře zabírá to, že si nákup rozdělíme (píšu 2 nákupní seznamy tak, že každý je sepsán „popořadě“ podle umístění zboží ze dvou opačných konců supermarketu – jezdíme pořád do toho samého, takže už víme, kde co je) a potom si já vezmu košík a jdu sama a malý jede ve vozíku s tátou – přece jenom otcovská autorita zabírá lépe a v kombinaci s něčím do ruky je to v pohodě (ale už nám taky třeba jako asi roční prokousal čokoládu přes obal i staniol a potom jsme mu to lovili z pusy:-))…a jinak bych to opravdu řešila tak, že na nákupy bude jezdit jeden z vás bez dítěte…
Hančo,Matyášek je naučený úplně stejně,jako Honzík a Vojtík sedí v košíku,takže mám klid.
Tipla bych si,že Filípek bude mít okolo 2 let,to bylo aspoň u nás takové divočejší období,včetně nakupování.Nám v té době nechtěl sedět v autosedačce,ale nepovolili jsme a časem ho vztekání přešlo.
Vůbec Ti to nezávidím, moje děti nakupování milujou. U nás je vše bez problému, Honzík je od malička naučený, že si smí koupit jen jednu věc, občas se stává, že si vybere něco jiného a první věc jde vrátit, Mařenka taky zatím poslušně sedí v košíku. Teď se mi teda stalo, že si stačila rozdělat pribináček. Zkus mu dát něco do ruky.
Nevím,kolik je malému,ale co třeba dětské koutky? Jeden nakupuje – maminka-,jeden hlídá – tatínek.Nebo,pokud jjdeš na nákup bez tatínka,zkus ho „navnadit“ – až nakoupíme jídlo a pití – ňamiky…-,půjdeme na chvilku na klouzačku,autíčko,kolotoč….popřípadě existují i hlídací koutky – carrefour-ale nevím,jak by to malý snášel,když říkáš,že je „visák“..:)
Souhlasím s Bobinou, u nás je to taky těžké, ale jeden hlídá a druhý nakupuje. Když jdu sama (to jen pro to základní, ne na velký nákup) dám malé malou papírovou taštičku a do té jí koupím co si vybere (obvykle banánek)- ona pak vydrží sedět ve vozíku a držet si taštičku s nákupem, jinak taky řádí…no a ten rohlík jako kombinace k tomu. Taky došlo k plácnutí přes ručičku, když se pokoušela vyndavat všechny kompoty z regálu:-) no a celkem úspěšně jde nakupovat tam, kde mají vozíky – autíčka, třeba Hypernova – ale pozor, pždycky připoutat, nám už se povedlo prokousnout si při nárazu na volant ret…
Máš asi dvě možnosti.Posadit ho do košíku i za cenu protestu,ale jsi rodič a v tomto případě bys měla být asi nekompromisní a mít poslední slovo(dej mu do ruky třeba rohlík),teda pokud se to netýká situací,že po obchodě chodíš už přes hodinu.To už vyvádí i můj manžel,nejen děti.A druhá možnost je,že jeden z vás bude nakupovat a druhý hlídat.Ještě mě napadla jedna možnost.Zařiď si pojištění odpovědnosti za škodu a nech ho řádit.Tak ti přeju,co nejméně rozbitých sklenic a co nejpevnější nervy.