Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Táta po 25 letech...
Holky ještě teď se mi klepou ruce, co se mi teďka stalo! Koukám na zprávy na nově a určitě si pamatujete na reporáž, která ukazovala jak v Litvínově (kousek od nás) našli na chodníku volně hozené munice? Ptali se pak kolemjdoucích na reakci? Nejdříve byla stará paní a pak pán? No tak ten pán – to byl můj “táta“. Síla co? Síla je v tom, že jsem ho viděla pořádně po 25 letech. Jsem mu hrozně podobná, koukala jsem jak puk síla. Tak jsem se musela vykecat byl to a je pořád šok. Po takové době (mamča se rozvedla) vidět “tátu“. Síla…
Leni, to je strašné!!!
Tak to asi nech být, netušila jsem, že máš z dětství takové vzpomínky, to je asi lepší nechat spát …
Teda Lenous, to musel být pro nastávajícího pořádně velký šok …
Já si myslím, že když je takhle, neměla bys to lámat přes koleno. Viděla jsi ho, byl to pro Tebe docela šok, ale víš, že žije, víc od něj nechceš, tak to nech být. On mohl udělat první krok a hledat svoje dítě a případná vnoučata a pokusit se třeba vysvětlit svoje chování, protože tak malá jsi nemohla být, když si to pamatuješ.
Ukážu Ti horší zážitek s televizí a lidmi v ní – tátův kamarád na montáži viděl v televizi pátrání po pachateli vraždy a v oběti identifikoval svou budoucí manželku. To bych toho “tátu“ asi zkousla lépe, i když bych se s ním nestýkala, ne?
Držím palec, ale fakt nemá cenu si lámat hlavu pro něco, co jsi v sobě pohřbila.
no ještě, že tam nikdo nešel, nebo s tím netřísknul, to by pak bylo horší
No to je asi zážitek no!!! .-))
Mimkys, nedivím se, že se s ním nechceš setkat…. asi to nech být. I když – možná ho to moc mrzí a bojí se ozvat sám…? těžko říct. Ale chápu, že to byl pro tebe šok, táta je táta, ať byl jakýkoliv. Spíš mě stále znovu udivuje, jak se v nás ozývají staré rány, když to nejmíň čekáme a když si myslíme, že už jsme to v sobě dáááávno vyřešili… Drž se!
mimkys tak nějak jsem si to myslela…tak se na to vykašli..je normální že máš silné pocity..je to táta…
Jsi normální máma,co neměla štěstí na chlapy..no a co…podívej se kolem sebe kolik maminek žije samotných..proč? právě proto,že dnes už své děti uživí samy a právě proto že dnes už se na ně okolí nedívá skrz prsty a právě proto že je to 100x lepší než časté hádky nebo nějaké bití proboha..
Ovšem je pravda,že určitý stereotyp v rozvodovosti v rodině to může navodit..např.moje babi byla 2x rozvedená a teta je podruhé vdaná a moje mamka taky s tátou válčí a myslím,by jim bylo lépe bez sebe… no řekla bych že žena poučena z činů své rozvedené matky nečeká tak dlouho jako žena,která se sice v manželství trápí,ale její rodiče žijí ,,šťastně až do smrti“-nebo relativně šťastně,že…co si budem vykládat…
Tak to teda nevím. Asi by se mi taky moc nechtělo se s takovým tatínkem setkat. Jsou věci, které se těžko odpouštějí a tohle je asi jedna z nich. Vůbec se netrap že bys byla špatná máma, ono je někdy lepší vyrůstat bez tatínka než se špatným tatínkem. Nakonec tvoje děti tatínka mají a není zas tak důležité aby s nimi bydlely.
Holky nevim zda-li mám zájem se setkat s ním. Nevim jestli ho mám i nazvat tátou. Mlátil maminku, když byla těhotná s mojí mladší sestrou, a asi i to byl důvod rozvodu. Už jsem to tady psala, že když si přišel pro moje starší sourozence, mě nechtěl a sestra byla ještě miminko, tak jsem si prý vzala svoje botičky a chtěla jít s nima taky. Je mi do breku, když mi to mamka vyprávěla. A když se rozváděli, tahali se i o pitomej budík, byl to policajt a mstil se, že chtěl i mého dědu poslat do vězení. Neměla bych asi tolik odvahy jít jak třeba píšete, do pošty pro tebe a zeptat se ho přímo, proč nás nekonktakoval celá ta léta, proč? Je to hrozné, když dítě vyrůstá bez otce a řikala jsem si, že to nikdy na svých dětech nedopustím. A dopustila, taky vyrůstají bez táty obě, ale mají tu “výhodu“, že jejich tatínkové je mají rádi a pravidelně navštěvují, kupují dárky… Jsem to máma…
To je stejně náhoda. Jak píšeš je to kousek od vás a ptali se kolemjdoucích a zrovna narazí na tvého tátu. Že na něj nenarazíš někdy ty, když byl kousek od vás. Zrovna na něj narazí televize. Je všechno jen náhoda? Možná nějaké znamení, že by ses mu měla nějak připomenout. Jestli to tak prožíváš, tak asi něco k němu stále cítíš i když jsi ho tak dlouho neviděla. Ale je to opravdu síla. Celá léta ho nevidíš a pak ho vidíš v televizi. Docela ti věřím, že to byl šok.
Celé ty roky jsi ho neviděla? Neměla jsi pocit, že ti něco chybí, nechtěla jsi ho už dříve vyhledat? Zkus to třeba v Poště pro tebe … Znám i případy z mého okolí, kdy se rodiče rozvedli, matka bránila otci ve styku s dětmi, často se stěhovali … a teď děti k tátovi hledají cestu. V jednom případě už se to povedlo a je to doslova happy end a v druhém případě pořád syn váhá … už váhá skoro dva roky a pořád má strach z odmítnutí nebo nepřijetí. Pokud bys chtěla tátu kontaktovat, nečekej tak dlouho, už by se toho případně nemusel dožít …
mimkys..to je síla:-)))))
dej se dohromady…a co ho kontaktovat co ? nemáš chuť s ním probrat jak jde život ? K