Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nespavci
Ahoj, uz mockrat se tu rozebiralo tema malych nespavcu. Nase Emicka (v sobotu ji bude rok) je nespavec tezkeho kalibru. Kamaradka mi doporucila knihu DETSKA NESPAVOST, DR. EDUARD ESTIVILL. Ma ji zase od svych znamych. Je to metoda, jak spolehlive naucite dite usinat samotne a v jeho postylce. (Ema spi se mnou v posteli) Obe to vyzkousely a pry to funguje. Ja si to precetla a nejsem z toho nejak odvazana. Jde o to, ze dite strcite do postylky, reknete mu, ze ho mate radi a ze bude samo spat a odejdete. Ono samo place a vy mate urcite casove intervaly, kdy za nim muzete prijit. Ale zadne chovani a mazleni atd. (to je ve zkratce vsechno) Melo by to zabrat do 5-ti dnu. Jak rikam, nejsem z toho nadsena, nechapu, jak nekdo dokaze ten krik vydrzet. Navic mi to neprijde vubec ucinne, kdyz jeste v noci kojime. A proto se chci zeptat, jestli mate nektera z vas zkusenost s touto metodou. Manzel si dokonce mysli, ze to musi na detech zanechat nejake stopy….
Tak my jsme žádnou knížku nečetli, ale tatínek se rozčílil a řekl, žádné usínání u maminky v posteli. Nařídil nakojit a šup do postýlky, Mařenka/23 měsiců/ sice zkoušela kňourat, ale táta zavelel spát a ono to fungovalo. Už to praktikujem od vánoc a dobrý, už jsme odbourali i noční kojení.
V mé chytré knížce (Velká kniha o matce a dítěti) se tomu říká metoda 5-10-15-20…
Když byly holky úplně malinké, plakávaly, usínaly často s námi. Když jsme neusnuli s nimi, dali jsme je do postýlky, ale někdy jsme tak spali až do rána.
Cca od 6 měsíců už jsme ale společně neusnuli a když náhodou, tak jsme se v noci vzájemně budili. Takže holky spaly v postýlkách, já je večer uložila, řekla pohádku a odcházela… Někdy usnuly hned, někdy jsem se řídila tou „mou“ metodou… že nejdřív jdeš k dítěti po 5 minutách a postupně ten interval prodlužuješ, maximálně ale na 20 minut…. Nejdřív je potřeba se dítku jen ukázat a promluvit na něj, když to nezabere, pohladit, když ani to ne, tak pochovat… Holky se naučily usínat samy, plakávaly jen někdy. Je jasné, že někdy pláčou „jen tak“, někdy to má vážnou příčinu… (když se mi probouzela Lu cca hodinu po usnutí a plakala fakt velice usedavě, šla jsem za ní hned…)
Tato metoda je hodně podobná té, co se nazývá Ferberova.
Hodně se o ní diskutuje na Mimibazaru, přímo na
http://www.mimibazar.cz/diskuse.php?forum=f654
Nám se to ale bohužel nepodařilo, dcerka se podle ní nenaučila spát-prostě se nám to nezdařilo a už první pokus byl přerušen tím, že pláčem byla spocená úplně celá, nakonec z toho měla chrapot a kašel…takže jsem to vzdali a máme malého nespavce dál :o(
Asi to záleží na tom,jaká si povaha.Já bych své kluky taky nenechala zbytečně plakat.Jsou na to dva pohledy,jeden říká,že spaní s rodiči dětem nevadí,jiný,že je škodlivé.Neřid se žádnýma příručkama řiď se srdíčkem.Pokud ti spaní s Emičkou vyhovuje,tak spěte spolu a nic neměň.Neboj se do puberty ji tam mít nebudeš.Matyášek se dobrovolně odstěhoval do svého pokojíčku ve 3 letech,protože už je přece velký chlap.Pokud ti s ní spát nevyhovuje,nezbude ti nic jiného,než ji k tomu přimět a to se bez slziček asi neobejde.
Ahoj, já teda tu knížku nečetla, ale neco podobneho jsem zkusila s naším nespavcem. Když měl asi 14 měsíců, nakojila jsem ho u sebe v posteli, přečetli jsme pár knížek, řekli pár říkanek u zhasnutého světla a pak jsem ho uložila do jeho postýlky a zpívala mu, dokud neusnul. Když vstal, řekla jsem hají a položila ho (do pár dnů přestal vstávat). Když se pak v noci vzbudil, vzala jsem si ho k sobě do postele a nakojila, když usnul (dřív než já) přenesla jsem ho zas do jeho postýlky – jak už byl velký, hodně jsme se navzájem budili a já měla pocit, že v postýlce toho prospí víc než u mě v posteli.
No a ted k tomu pokusu: V 16 měsících už mi to uspávání v postýlce trvalo třeba i 2 hodiny, tak jsem ho učila usínat beze mne. Nejdřív jsem zopakovala celý rituál (knížky-nakojit-říkanky ve tmě-postýlka-písničky). Zazpívala jsem 5 písniček, pak na závěr „Spi, děťátko, spi“ no a pak jsem udělala to, cos popisovala z knížky. Odešla jsem. Malý kňoural, vrátila jsem se hned, ale jen na „dobrou noc“ a opět jsem odešla. Ten první večer jsem se k němu vracela 2x, další dny už jsem se vracet nemusela. Už takhle usíná dva měsíce úplně v pohodě. Jo, celý ten náš večerní rituál trvá asi 45 minut, ale myslím, že se vyplatí. Tím, že dáš dítěti před spaním čas, kdy se máte jen pro sebe, mu nejlépe řekneš, že ho máš ráda a myslím, že potom se snáz naučí spát samo. Na druhé straně opravdu nevím, jak dlouho bych vydržela nechat malého křičet, kdyby se nenaučil samostatnému usínání tak brzo. Do krajnosti bych to asi nehnala…Přeji Ti hodně úspěchů a prospaných nocí. Jana