Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Tak už je po všem
Tak jsme babičku včera pohřbili. Nebyla jsem se na ni podívat, i když mi říkali, že je moc pěkná. Chci si ji uchovat ve vzpomínkách živou. Dalo by se říci, že to dopadlo docela dobře. Zvládala jsem to. Dokonce i návštěvu bytu, kde jsem stále čekala, že se odněkud vynoří, aby se zeptala, jestli si dáme kávu a dokonce i rozestlanou postel, ze které se šla dívat na televizi. Ale dneska už nezvládám vůbec nic. Hlavou mi probíhají společné chvíle, to jak nám říkala, že je štěstí, že bydlí v přízemí a nikomu tudíž nevadí, že chodíme v jejích botách na podpadku a hrajeme si na princezny a jak jsme vytahovaly její svatební šaty. Taky jsem se nenaučila péct její koláče. 🙁 Já vím, že bych se měla držet kvůli miminku, ale dneska mi to nejde. Tak snad už zítra.
Julinko musíš tohle plakací období nějak přežít…bude to lepší…jasně že si ještě dlouho vzpomeneš třeba 10x denně…mě babinku připomínají i zavařené okurky,žufánek,konvička na kytky…víš na lidi co milujeme nejde zapomenout lehce…ale nikdy bych tu bolest nevyměnila za to ,že bych babi třeba vůbec neměla….tak jak moc jsi ji milovala-tak moc po ní smutníš….
Drž se…. K
Juli, přesně vím co cítíš a jak to prožíváš – dnes jsem absolvovala to samé. Taky to na mě přišlo a nešlo zastavit. Myslím si že je to potřeba, pomůže to se s ní rozloučit a vyrovnat se že už tu není. Alespoň tak to cítím já. Vždycky byla bude mít v mém srdci své místo. Jen se potřebujeme srovnat s tím že teď nám zbydou vzpomínky. Teď je ten čas kdy si člověk vzpomíná i na nejmenší detaily, které mu přišly automatické, oživuje i skoro zapomenuté a to je dobře, to pomůže k tomu aby byly dál s námi.
Jak to píšu tak už přes slzy nevidím. Prostě člověk to nějak ze sebe musí dostat a slzy jsou dobrý prostředek a čas je dobrý lékař.
Milá Julie,jsi moc statečná.Chce to opravdu čas,bolest ze ztráty aspoň zmírní.Hlavně mysli na miminko.Vím,že je to teť těžké,ale věř,že to zvládneš.Hodně síly .
Nechci se opakovat, ale čas všechno upraví, záměrně nepíšu že napraví … na něco se prostě zapomenout nedá a taková babička bude ve tvých vzpomínkách žít dál s tebou a tvou rodinou, takže hodně síly …
Juli, to nejhorší už máte za sebou, zvládla jsi to. Neboj se, babička je s tebou a určitě by nechtěla, aby ses dlouho trápila, kvůli miminku. Bolet to bude ještě dlouho…. ale každý den trošku míň. Drž se, myslím na tebe 🙂
Víš, Julie, s tím “drženímse“ je to těžké. Miminko stejně vnímá, co se s tebou děje. A není negativní být smutná a brečet, naopak horší je to v sobě dusit(potom si to najde cestičku jinudy). Tak si tím projdi, miminko to určitě pochopí a jste na to aspoň dva. Pohlaď si bříško a bude dobře:-)
Julinko !
Neboj se, chce to čas. Je to moc těžký přijít o někoho, koho má člověk rád. Ale máš krásné vzpomínky a ty Ti zůstanou. Teď se zkus moc netrápit a mysli na miminko.
Zvládneš to.
Julinko, neboj, bude to chvilku trvat, že budeš čekat, odkud babička přijde a usměje se, ale zvykneš si. Držím palce, ať to moc nebolí a pozdravuj holčičku v bříšku.
Juli, byla jsi určitě hodně silná, žes to tak zvládla. Babička ti zůstane ve vzpomínkách tak jak si ji pamatuješ a bude se na tebe ze zhora dívat. Drž se.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.