Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
hrozný ufňukaný nespavý vztekloun
Maminky, už jsem s nervama skoro v koncích. Mlj téměř 14ti měsíční Tomášek mi dává opravdu zabrat. V noci se často budí, tak si ho beru k sobě do postele, kde se ovšem budí také. Pořád sebou šije a hází, potom zašne ječet a zabere mnohdy jen to, že na něj zakřičim, protože ani nosit nechce. Pořád se mnou zápasí. Nesnáší přebalování, takže jsem byla nucená přestat používat hadrové plenky, na kterých jsem dost ušetřila a musela jsem najet opět na drahé papírovky. Protože ty se nemusí přebalovat každou hodinu, nebo i častěji. Při krmwní mi jenom málokdy vydrží sedět v židličce a to ho tam dávám jenom na oběd a večeři. Když vařím, což s ním skoro vlbec nejde, tak fňuká, odstrkuje mě od pracovního stolu a pak začně tak řvát, že se nedá uklidnit. Denska jsem ho musela šoupnout do postýlky a nechat ječet, abych mohla uvařit aspoň makarony. Jak nedostane na hraní, co si umane, většinou je to něco nebezpečného, jako kamna, koš na odpadky, nebo zásuvka, tak začne histerčit. Už nevím, jak dál pokračovat. nechci ve výchově udělat nějakou chybu,ale už mi ujíždí i sprostá slova a čím dál častěji Timáškovi jednu lupnu před zadek, něbo ručičky, když stále dokola zapíná knofliky u sporáku, atak dál….Už od jeho narození mi bylo jasné, že je takový živější a aktivnější a že jeho pláč je mnohem horší, než to slabounké pískání ostatních miminek, ale je to čím dál horší a tak bych se chtěla poradit s někým, kdo má doma něco podobného, jak to řeší. Zrovna mi kluk tahá za ruku a řve a skáče, takže musím končit.
ahoj holky, na ty nervy jak říkáte pomáhají špunty do uší – dítě slyšíte (velmi dobře) ale tllumeně a to je k nezaplacení… sama ví, jak dětský pláč dokáže vynervovat unavit a vydeptat, takže pokud je nemáte a budete nechávat děti vyřvat- tak hned pořídit 🙂
Ahoj tak já mám Martínka je mu rok a půl. MŮŽU HO STOKRÁT DÁT PRYČ STOKRÁT HO PLÁCNOUT A STEJNĚ UDĚLÁ TO CO CHCE JAKO PŘEPÍNÁ PROGRAMY, sahá kam nemá, když mu to zakážu vzteká se kope nohama mrskne sebou na zem na břicho a mlátí rukama. NEJLEPŠÍ RADA ODEJÍT A NEVŠÍMAT. Přebalování a oblékání do nedávna byl horor obláknout ho trvalo i hodinu má 12 kg a já sním zápasím, ale ted byl manžel doma týden a parkrát mu vynadal a ejhle je po problému s přebalováním a oblékáním i líp poslouchá. mě už moc neposlouchal a od tatky nebyl zvyklí, že dostane vynadáno tak to na něj zabralo, ale vztekání a spaní tedy nic moc . Před dvouma měsíci se mi budil pořád asi tak 12 za noc kolem půl 6 až 6 ráno vstáváme. Odpoledne ho donutím a spí tak hodinku a to se mezi tím dvakrát zbudí. Přes den může být ským chce nepotřebuje mě, ale v noci jen mě ani manžela nechce. Už jsem vyčerpaná zhubla jsem 8 kg původní váhy před otěh.., ale tři už jsem nabrala. Občas ho dám k babičce, ale stejně mám nervy. Chce to asi čas, každé dítě je jiné. mějte se pa
vzteklí a ještě nespí
Naše malá se zase při vztekání začne prohýbat dozadu,takže buď hrozí že se zlomí v půli nebo sebou sekne a praští se pořádně o zem. Podle toho, zda je na zemi nebo u někoho v náručí. To jí pak nechávám na zemi vyvztekat. Nic jiného mě ani na tohle nenapadá. Když pořád sahala na troubu a otvírala jí, tak jsem jí zapnula a když i to sklo bylo teplé, dala jsem jí na to ručičku s tím, že to dělá „au“ a od té doby se už na troubu něvěší a neotvírá jí a jen z dálky říká „au“ nebo chodí a opatrně na to sklo sama sahá…a dělá zvuk, který se dětem říká, když něco pálí, takové to „áááá“ řekla bych že je větší vztekloun, než byl syn. Uvidíme, je jí 13měsíců. KDyž se vztekala v noci, dal nám homeopat homeopatika Chamomila 30Ch.
něco podobného mám doma takového malého raubíře v noci přeleze postýlku a je u mně do rána tet právě vypíná tátovi televizi jsem ráda když mu příjdou ségry ze školy to je radosti začne běhat a musej si jít hrát to je pohoda jináč dopoledne nestíham nic
Ahojky tak to cojsemsi ted přečetla mi připomína mehosynovce je to raubíř ted v lednu mu budou tři roky a je to něco šíleneho zlobí ale neuvěřitelně ja mam taky syna 2roky a 4měsíce Chris je starší o sedm měsícu ale to je rozdíl on chodí ven a ani se neotočí a už pelaší přes silnici nadava mamince a je to něco šíleneho je opravdu hyperaktivní a prostě hruza..Neda se to opravdu popsat…Ale vzteka se tim že sebou švihne na zem a kope a strašně řve…Je mi líto maminky i jeho taty ten si s ním jediný poradí ale je mi ho líto….A tobě vůbec nezavidim a to jestli daš malemu na prdel u takových dětí bych to ordinovala,Protožejinak skončíš v blazinci a to ti nepřeju..Můj malý taky dostane sem tam na prdel a neparam se s ním.Přeju ti pevne nervy..
my jsme na tom podobně. i když má maláý kolem sebe plno hraček a podnětů,stejněš chodí a dumá,co by provedla,musím se jí neustále věnovat, nebaví jí to ani v kočárku,když jí ale vyndám,tak utíká pryč nebo nechce chodit a podobně…s tím spaním je to podobně,ale v noci se už nebudí,protože jsem ji nechala vždy vyřvat a pak to přestalo úplně,te-ď občas zlobí při usínání,krmím taky vbětšinou v poklusu a pod..hodně síly
Tak to co popisuješ mi připomíná naší malou ( 18 měs. ) i kydž zdaleka né v takové míře. Je takhle protivná jen někdy, ale to pak stojí za to, když jí něco nedovolím, sekne sebou o zem a zuří, dělá to hlavně venku v bahně. Někdy jí něco 10-krát zakážu a ona na mne kouká a udělá to znova, nejlépe ve chvíli když třeba sedím na záchodě nebo mám špinavý ruce a nemůžu hned zasáhnout a to pak mám taky někdy nervy pryč. Nejvíc se mi osvědčila důslednost a neustupovat, nechat jí vyvztekat ( vydrží opravdu dlouho ). Taky dost zabírá, když si s ní hraju, ukazuju jí nové hry a pak jí nechám a ona se tím zabaví sama, jak se mě snaží napodobit. Snažím se jí taky zapojovat do domácích prací, které potřebuji udělat, jasně, že sama nic nezvládne, ale zabaví se, mně to sice trvá déle, než kdyby se mi tam nemotala, ale uděláme to pak spolu v klidu.
Mám jedno heslo – řvát může, přestat musí. Většina dětí do toho zapadá, ale podle tvého popisu si nejsem jistá, jestli dřív nezešedivíš, než on přestane. Ve svém okolí jsem o několika takových dětech slyšela, takže tvůj klučík asi nebude taková výjimka, jak ti asi připadá. Bohužel jak to dotyčné maminky konkrétně řešily nevím. Syn jedné z nich je hyperaktivní, druhý má nějakou podobnou diagnózu…Asi bych se zajímala o tu psychologickou poradnu i o homeopatika. Zkusila bych i bylinky na uklidnění. Taky jak píše Meggie – rodina by ti měla maximálně pomáhat a pokud možno ti každý den dopřát chvíle bez dítěte. To mi připomíná chlapečka (osobně neznám), který je stejně starý jako ten náš – čtyři se u něj museli střídat, jak pořád ječel – nebylo v silách pouze rodičů, aby to zvládli. Ale nakonec taky přestal.
Co se týče plácnutí přes ruce nebo zadeček, když dítě šmatá na něco, na co nesmí. Na to má každý jiný názor, někdo absolutně nepřipouští, mě tohle problémy nedělá. Každý dítě ale reaguje na plácnutí jinak – některé dostane hysterák, jiné se naopak zarazí a dá pokoj. Jednomu dítěti stačí pár plácnutí a pochopí, že nesmí, jiný bys musela ubít a nepomůže to – pak je asi plácání zcela zbytečný. Takže tohle si budeš muset dělat jenom podle sebe a svého dítěte. A co se týče sprostejch slov :)), ono pěkně se vynadávat docela pomáhá, nedělala bych si výčitky.
Něco ale s tímhle vaším problémem dělej, když budeš uštvaná a vynervovaná tak nepomůžeš sobě ani dítěti. Přeju hodně štěstí.
…ještě jsem chtěla dodat, že na tu nespavost tu nedávno byla doporučována nějaká homeopatika – zkus se podívat do starších dotazů, třeba bys to mohla zkusit, za to nic nedáš…
Ahoj, to tedy s Tebou upřímně soucítím, musí to být hrozný…osobní zkušenost nemám – náš prcek je takový standart, ale moje kamarádka má 2 dcery (15 a 8,5 let),z nichž ta mladší byla do svých 2 let něco podobného jako je tvůj Tomášek…kámoška prý měla někdy stavy, že ji držela proti oknu a uvažovala, co by se stalo…absolutně nikdo kromě ní na malou nemohl šáhnout, pořád vřískala, ona ji nosila posazenou na boku ve dne v noci (chodila s ní i na záchod), byly jako siamská dvojčata a kámošce často tekly slzy, všechno doma dělala levou rukou, protože na pravé jí sedělo batole, které nešlo bez hrozného řevu sundat ani na vteřinu…(od starší to vůbec neznala – to bylo pohodové dítko), do cca 2 let uměla jen tři slova – „ne – nechci – nebudu…“ asi ve 2 letech z ní slezla a během několika dní se z ní stala úžasná roztomilá bystrá holčička, která se ve 3 letech dokázala sama sbalit na víkend na horách apod., teď chodí do 2.třídy a má samé jedničky, je to „šprtka“, pořádná, pilná,chodí na judo, angličtinu, keramiku…zkrátka dělá jenom radost…tak kamarádka říká, že teď jí to malá vrací…a dokonce má zálusk na další mimi a zpětně to hodnotí tak, že to možná jako matka „moc žrala“…takže bych ti asi doporučila se obrnit, uvědomit si, že neřve proto, že by ho něco bolelo, měl hlad, byla mu zima…a nebrat si to jeho vyvádění nijak „osobně“ – některé děti zkrátka jsou takové a vydržela jsi to už 14 měsíců,takže to jistě brzy skončí..snaž se to brát opravdu asertivně a nenechat se jím „vydírat“ – pokud hysterčí, tak jej to přejde, když si ho zkrátka nebudeš chvíli všimat…(nám se takový hysteráček stal párkrát a splehlivě zabrala naprostá ignorace z mé strany)..kdybys opravdu nevěděla kudy kam, už několikrát tu zazněla dětská psychologická poradna, každý, koho znám, s ní má velmi dobré zkušenosti…přeji pevné nervy,hodné štěstí a brzký konec vztekavého období tvému dítku – drž se, moc držím palce!!
P.S. já prý byla taky něco takového – říká moje matka…
tak tady je asi každá rada drahá. Já bych se poradila s dětskou lékařkou jestli by nebylo vhodné vyšetření psychologem. Z mého pohledu (mám dva raubíře) ale nepopisujete nic neobvyklého- většina dětí se v noci budí (ti moji se střídají) snaží se upoutat pozornost (hlavně děti ve věku vašeho syna- už není mimi, ale není ani tak velký aby se zabavil sám).Vše ho zajímá, poskakuje- to dělá můj čtyřletý dodnes, narozdíl od vašeho ale už ví (z osobní zkušenosti) že když na sebe stáhné čaj tak se může spálit…Neumím to napsat lépe. Něco podobného co popisujete jsem taky zažila- zpětně ale musím přiznat, že to nebylo jen tím že syn byl(je) živější. Já jsem měla zdravotní problémy, Filípek je prvorozený…ti prý to mají nejhorší. Je těžké v tomhle radit když nevím jestli máte dobré rodinné zázemí- jestli Váš partner, nebo prarodiče když vidí že už to nezvládáte Vás nechá odpočinout a zabaví syna.