Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
maminka ve 20ti
Je mi 20 a chci miminko. Není to divné? Nedělám chybu?
ahoj, me je 22 a mam osmi mesicniho syna, myslim si ze na veku nezalezi ,ale na tom aby dite melo vse co potrebuje, neni to levna zalezitost a hlavne hracka, neda se odlozit..
takze se halvne dobre rozhodni,a partner taky… uz to nikdy nevratis a aby ste pak neskoncili tak ze si budete vycitat ze ste si nic neuzili, me to tak vyhovuje, manzel ma 29 a syn je skvely, hodnejsi dite sem envydela, takze z me zkusenosti muze jen doporucit!!
dobre se rozmysli ahoj
krista
Ahoj. Taky si myslím,že na věku vůbec nezáleží. Jestli cítíš,že by ses dokázala o miminko postarat,tak si miminko pořiďte.
Já jsem se v 18letech vdala, v 19 se mi narodil syn a ve 20 jsem se rozvedla. Ničeho nelituju. Tobě a přítelovi přeju,aby jste žily bez hádek a bouří,měly se stále rádi a vychovaly dětí,co budete chtít a budete moct.
Ahojda,to je v pohodě-hlavní je chtít:-)je mi 22 a máme vytouženou roční holčičku Zuzanku:-)
hodně štěstí
ahoj,pokud se na to cítíš tak jdi do toho,ale opravdu hodně záleží na tvém partnerovi.Já jsem měla první dítě v devatenácti,cítila jsem,že to zvládnu,ale můj manžel to nezvlád vůbec i když byl o šest let starší uvědomila jsem si že to není to pravé./práci se vyhýbal obloukem,doma taky moc nebyl a malý ho zajímal jen když měl náladu/,ale ted už jsem podruhé vdaná a mám skvělého muže.Přeji ti hodně štěstí!
Většina lidí si myslí, že s dětmi končí všechna zábava. Jako by tím měl život skončit! Ale podle mě je to zásadní omyl! Možná už nemůžeš chodit každý týden na večírky, nemáš tolik volného času na své koníčky, ale na druhou stranu.. když máš dítě ve dvaceti, do třecítky je vypiplané a to ještě nejsi tak stará aby sis nemohla znovu užívat! Potom je to už jen na Tvé povaze jastli se „uvážeš u plotny“ a život si necháš utéct pod rukama nebo budeš zase žít…
Myslim,ze jsou dulezite dve veci a to za prve:jestli vis, ze sis „uzila“ mladeho zivota.Abys pak nemela pocit,ze ti neco uteklo a miminko nedavala ruzne po babickach a byla trpeliva a klidna maminka.A za druhe:jestli sveho partnera opravdu znas,tozn. jestli si snim bydlela aspon tri roky ve spol.domacnosti,aby si pak nebyla prekvapena a mimi nezustalo bez otce.Coz je,myslim, nejdulezitejsi.Iveta
Ahojky sice napíšu asi to co ti už každá napsala,ale chci také napsat svůj příběh.á se v osmnácti vdávala a hned jsme i měli a i chtěli miminko.To se nám splnilo a já ještě ani ne v 19 ti měla holčičku:-)Téď je mi 31 a mám další holčičku ,které je 10 měsíců:-)Stále jsem s tím mojim manžílkem už je to 13 let a musím zaklepat stále nám to klape.A teď mé srovnání:V 18ti vše člověk bere sportovně a to i výchovu a i nemoci děcka.Teď jsem ze všeho hned smutná a obviňuju se,že za to co se malé stane můžu já atd atd.Chci jen říct,že když je člověk mladý tak (neříkám tak jako jsem byla já:-) tak vše bere lépe a neprožívá to.Doufám,že mi rozumíš?:-)Tak držím palce ať ti to vyjde a splníš si své přání miminka teď a nebo i později to opravdu záleží jen a jen na tobě.Držím pěsti pa Gábina
Ahoj, při přečtení tohoto dotazu mi okamžitě na mysli vyvstaly 2 osoby z mého okolí:
1/ moje velmi, velmi dobrá kamarádka se kterou jsem se poznala před 5 lety, je jí 36 let (o 2 více než mě), vdávala se v 18 a má 2 dcery – z nichž tu starší měla v 21 letech…miluje děti a výborně to s nimi umí ve všech věkových kategoriích, s tou starší je spíše jako kamarádka, skvěle spolu vycházejí, chodí spolu do divadla, na koncerty (nikoli vážné hudby), vypadají jako sestry a vůbec obě holky jsou dobře vedené…kámoška má zálusk na 3. dítě – pro radost…
2/ slečna (vlastně mladá paní) nyní asi 23 letá, velmi, velmi atraktivní (na můj vkus a trochu „přeplácaná“), do 20 let bydlela u rodičů, měla svoji práci (zdrav. sestřička), ráda se hezky oblékala, chodila na diskotéky, měla přítele asi o 2 roky mladšího… najednou asi ve 21 letech nás všechny překvapila zpráva, že se dotyčná vdává a že bude miminko…miminko prý moc chtěla, takže svého kluka přesvědčila,je tedy plánované a strašně se na něj těší… vzali se, narodila se jim holčička, která záhy po narození začala mít problémy s „bříškem“ – zácpa, nešly větříky, proplakané noci, opakované návštěvy u lékařů, kteří doporučovali masáže, klyzmátka…zjistili jsme, že mladá maminka je zoufalá, protože „si nemyslela, že to bude takhle hrozné, rodina bydlí v pronajatém krcálku,vyhlídky na byt pramalé, rodiče taky moc nepomůžou..a doktoři taky nepomůžou..nikdo jí nepomůže .“ (rodiče pomáhali, ale ne podle jejich představ – na nějaké zábavě nebyla ani nepamatuje, doktoři nedoporučili zázračný lék, po kterém by bylo vše v pořádku, ale mateřskou péči, mateřskou péči,mateřskou péči)…a ona chtěla miminko proto, aby mohla jako krásná maminka s krásným kočárkem a krásným drobkem hrdě jezdit městem….
…myslím, že tyto dva případy ilustrují klady a zápory „raného mateřství“ – asi bys měla sebekriticky zhodnotit, jestli tvoje touha po miminku je opravdu tak silná, že jsi připravena nést i ty „nepříjemné“ stránky mateřství(co si budeme nalhávat – ony existují, jenže jsou ve finále bohatě vyváženy radostí a štěstím z prospívajícího potomka) nebo chceš miminko, protože by se ti líbilo jezdit s kočárkem….nemyslím to zle – tímto obdobím si asi prošla každá mladá holka, ale skutečné „dozrání“ k mateřství přichází u různých žen v různém věku…ve 20,30,40 letech…pokud se dobereš závěru, že ti dítě i ve tvém věku za to všechno stojí, přidáš k tomu to, že máš partnera, který je stejného názoru, že budete dostatečně sociálně zajištění a odkázáni napomoc co nejméně lidí, tak do toho jdi – není co řešit… pokud ti z přemýšlení vyleze, že máš blíže k případu č. 2 (na tom není vůbec nic špatného kromě toho, že s prckem měla ještě chvíli počkat – a jestli si to přiznáš, tak dokážeš už jen tím dost), tak počkej, ve 20 máš spoustu času…
Jestli jste s partnerem oba zodpovědní a víte co chcete, tak proč ne? Já jsem též měla své první dítě ve 20 letech, tedy v naprosto čerstvých 20. Druhé sice až o šest let později, nastal nějaký zdravotní problém, ale všechno je v pohodě a zvládáme to. Tak pokud se na to oba cítíte tak hurá do toho. Držím palce.
Myslím, že je jedno kolik ti je. Důležité je, aby tvé pudy měly trvalejší ráz. Je to stav, který je složité a nevhodné měnit.