Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
malý loupežník
Ahoj,mám opravdu zvláštní problém.Před třemi roky si naši adoptovali tříletého kluka (22.5.)mu bede šest.
ale už asi rok krade.začalo to opravdu nevinně
např.bonbonama což ještě nebylo tak hrozné.ale pokračovalo to dál.vždycky slíbil,že už to dělat nebude,
ale vždycky to udělá.před týdnem ukradl stýcovi brýle.
a v pátek ukradl ve školce jakési holčičce prstýnek.
A ještě k tomu hrozně lže.Mamka už neví co s ním má dělat
a kvůli tomu ho začíná dost bít.Když jí řeknu ať s ním zajde k psycholožce tak jenom mávne rukou.A s taťkou se kvůli němu dost hádají.prosím,prosím,prosím opravdu poraďte budu vám moc vděčná.Děkuju
Já vám nechci kazit iluze, ale my máme podobný problém s mou mladší sestrou. Bude jí 14, ale pořád krade, kdykoliv necháme otevřené dveře, většinou sladkosti. Ale nemyslete si, že bysme jí to odpírali, ale ona i kdyby denně dostávala krabici sladkostí, tak stejně bude krást. Navíc má problémy ve škole, a to jak s chováním, tak s prospěchem. Můžete si říct, že je to už tou pubertou, ale ono to už pár let trvá. V pedagogicko-psychologické poradně už s ní rodiče byli, ale stejně to není nic platné, byli dvakrát, pokaždé u někoho jiného, ale nic. Pamatuju si, ze kdyz tam byli naposledy, to je asi pul roku, tak ta chytra pani psycholozka mamine radila stejne tresty, jake mamina dava, ale ta pani to opakovala porad dokola, jako by mamku vubec neposlouchala. A pak prisla s tvrdsima trestama, at holce treba rozstriha dziny, ktery ma rada, nebo at ji ostriha vlasy, kdyz neco provede….to uz mi pripada docela moc, obzvlast od psycholozky, nemyslite?
Takze ja uz se zacinam smirovat s tim, ze proste krade a je pouze a jenom na nas, abysme si dokazali vsechno ohlidat, schovat, zamykat a podobne, protoze verdikt psycholozky byl ze sestra si neuvedomuje nasledky svych cinu!!!
Já si taky myslím, že „loupežníkovi“ pomůže hlavně psycholog. Nevím, kolik ti je, ale co kdybys tam zašla ty s ním, když se k tomu maminka nemá? Nemusíte nutně navštívit PhDr. přímo ve vašem městě.
Pokud se vaše maminka doposud neodhodlala vyhledat pomoc, zkuste ji alespoň motivovat četbou. Na http://www.rodina.cz píše velice hezké a poučné článka jedna maminka pěstounka. Jeden článek se přímo týká i problému, který měli s krádežemi u dcery v pěstounské péči. (http://www.rodina.cz/clanek3600.htm) Pokud maminka nedůvěřuje psychologům, třeba by se mohla spojit s jinými rodiči adoptovaných nebo osvojených dětí, tyto problémy totiž bývají časté. Držím palce.
Omlovám se,nabyla jsem přihlášená.
Ahoj.Také se moc přimlouvám navštívit psychologa.Opravdu si krádeží může „jenom“ vynucovat pozornost.Třeba nemá dostatečný pocit lásky od svého okolí.Opravdu to chce trpělivost celé rodiny.Nevím zda mu třeba již rodiče řekli,že je adoptovaný.Zda mu například nevyčítají apod.Děti jsou velmi citlivé,reagují na vše.Psycholog určitě pomůže.Není na tom nic špatného.Třeba vám dají i ve školce doporučení na vhodného psychologa.A určitě bych si o problému pohovořila i s učitelkou ve školce,jak se chová tam.
Ahoj, plně souhlasím s Kukačkou, chce to psychologa, tím bitím se určitě nic nespraví – třeba by mohla pomoci i škola – určitě mají nějaké kontakty…
Je to těžký, já bych asi taky doporučila tu psycholožku. Možná má vaše maminka nějakou špatnou zkušenost. Chce to natrefit na dobrého psychologa, který nebude nikoho obviňovat, ale půjde po příčině problému. Existují i psychologové přímo zaměření na rodinu, rodinnou terapii. Rozhodně by se ale něco mělo dělat, než vám kluk přeroste přes hlavu. Tady je problém i v tom, že je syn adoptovaný, i když myslím, že geny v tomto hrají jen malou roli. Spíš vidím problém v oblasti komunikace. Rodiče by měli v první řadě zjistit synovu motivaci, ta může být různá (např. ze zábavy, nebo z pocitu nízkého sebevědomí – krádežemi si dodává sebevědomí, nebo má pocit izolovanosti od ostatních, svého „stigmatu adoptovaného“ atd. Bytí to bohužel jen zhorší a hádky mezi rodiči zrovna tak. Opravdu myslím, že tady by to chtělo spíš terapii celé rodiny. Hodně štěstí.