Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Biologický otec x nový partner
Vztahy dětí z prvního manželství a druhéh muže
Máte někdo osobní, popř. okoukanou zkušenost, jak to chodí v rodinách, kde jsou děti z dřívějšího vztahu a pak přijde do rodiny nový muž? Jak se chovat, aby vše stále fungovalo? Resp. aby „pravý tatínek“, který nic moc pro děti nedělá, nebyl vždycky ten lepší, přestože nový muž se může přetrhnout, ale bohužel není ten biologický?
Děkuji moc za Vaše rady, nápady, zkušenosti.
Lucie
musíš se chovat pořád stejně hlavně děti neuplácej dárkama když mi zemřel manžel snažila jsem se aby nejmladší dcera na to nemyslela dostala co si přála a tet se mi to vrací jináč mam přítele bydlí s náma i se svojí dcerou a vycházíme ok
Myslím si, že zde hraje důležitou roli jedna věc – a to věk dětí – čím menší, tím snadněji novou situaci přijmou – alespoň podle mých zkušeností – naše rodinné vztahy jsou totiž na román…náš tatínek se po 17 letém vztahu rozešelse svou přítelkyní (v SRN) se kterou měl v tu dobu cca 2,5letého a 8měsíčního syny, resp. ona jej opustila po jeho průšvihu (který se ovšem snažil napravit…)…potom v Čechách začal chodit se mnou a nyní spolu máme 1,5letého syna, maminka kluků má taky nového partnera, s kterým má dalšího syna o půl roku mladšího než je náš…ten partner má pubertální dceru ve své péči a další věkem mezi klukama, kterou si „půjčujou“..oni dva se rozešli vlastně po dohodě a doteďka mezi sebou máme „všichni 4 rodiče“ výborný vztah… kluci (teď 6 a 5,5 roku) k nám jezdí na prodloužené víkendy, prázdniny..na malého Prokopa se moc těší a on je z nich úplně vedle (docela jsem se bála, ale je to fakt super)…myslím, že je důležité to, že všichni 4 u nich máme prakt. stejnou autoritu (i když aby toho nebylo málo – kluci mluví jen německy, já ne, takže s domlouváme jak to jde nebo moje příkazy dokonce otec někdy překládá…) a taky si myslím, že není dobré vnucovat dětem nového partnera v roli „otce“ – (to platí asi hlavně u starších dětí) – táta je zkrátka táta a tohle je „Honza“ – nový mámin partner..není lepší, horší – je jiný, má rád mámu a moc by chtěl být kamarád i s jejími dětmi a i když třeba biologický otec nic moc nedělá, určitě bychto dětem nepředhazovala,vyjadřovala bych se v tomto směru tak nějak diplomaticky – čím více na něj bude nasazováno, tím větším hrdinou v jejich očích bude…autoritu by si nový partner měl budovat postupně a nevnucovat svou vůli dětem násilím, hlavní slovo by měla mít zpočátku „máma“, on by měl být spíše neutrální – jako „kamarád“…u nás to naštěsí dopadlo zatím velmi dobře (ale myslím si, že proto, že kluci byli opravdu malí a poslouchali vlastně každého dospěláka) a jsme všichni i v téhle situaci docela v pohodě – a to z nás nikdo s nikým není ve svazku manželském ( z toho mají hlavu ale jenom všichni prarodiče:-)) Přeji hodně štěstí:-)…
Tady se dá těžko radit.Jsem podruhé vdaná už osm let a nebylo to jednodeché.Tatínek byl zezačátku taky nej nej.Dnes je dceři 18 a po třech letech bydlení s otcem je opět doma a její chování k mému manželovi je teprve nyní bezva. Synovi je 16 a taky pochopil až po delší době co pro něj dělá „nový táta“ a co ten původní. Jediná rada je nechat věcem volný průběh, i když to někdy bolí u srdce, hlavně nic nelámat přes koleno a nutit děti do něčeho co nechtěj. My jsem rodina co má moje děti,tvoje děti a naše děti a docela dobře nám to funguje.