Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
naše zdravotnictví.
Ahoj holky. Povím Vám, co se mi dnes stalo. Drhla jsem Savem vanu a než jsem ho stačila položit na umyvydlo, kde se vzal, tu se vzal u vany stál můj 10 ti měsíční syn, hrábl mi do Sava a olízl prsty. Rychle jsem mu vymyla pusu a ruce, ale pořád jakoby pokašlával, tak jsem ho sbalila a vyrazili jsme na dětské do nemocnice.. Bála jsem se, aby něměl popálenou pusinku. Tak tam nás poslali na ORL…aby se nám koukli do krku. Přiběhnu na ORL a tam sestřička zamyká ordinaci.. Měli do 12h a bylo 12.10h. Rychle jsem jí vysypala, že mě posílají z dětského, že nevím, zda nená syn poleptanou sliznici.. Natož mi sestra řekla, že nyní mají polední pauzu a že sterilizují nástroje a mám si počkat do 13h..že jdou na oběd. No já chvilku stála a přemýtala jsem zda je oběd důležitější, než poleptané nemluvně. Okamžitě jsem letěla znovu na dětské, aby mi řekli, co mám dělat, zda můžeme jíst…a hodný pan doktor nás vyšetřil a uklidnil, že je vše OK..nikde nic poleptaného nemá, kašel byl jen od par chloru. Pořád nechápu, jak nás mohli na tom ORL nechat a ani se nepodívat, když právě u poleptání rozhodují minuty. Mrzí mě to o to víc, že já sama jsem sestra a stydím se za své kolegyně. Vaninka
jo, jo, je opravdu asi málo nemocnic, kde se chovají jakž takž slušne. Ze zkušenosti mám pocit, že v malých nemocnicích je to o něčem jiném než ve fakultních. Jen když srovnám přístup, je to sto a jedna. Vzpměla jsem si, co popisovala známá, když měla malýho v nemocnici. Bylo to v Olomouci, abych byla přesná. Po zdravotní stránce asi všechno O.K.ale jinak… nevím teda jak to funguje jinde, ale děti, které hodně brečeli, prostě přišpendlili k posteli, prý nějakými svorkami nebo čím za rukávky a nohavice od pyžama je připevnili k prostěradlu, říkala že to byl ohromný pohled:((. Sice to dělalali před spaním ale i tak je to hrozný. Na jednu stranu chápu sestřičky, že nemůžou být u všech když brečí ale tohle?
bohužel, ani já nepřidám pozitivní příspěvek. Mám skoro 3 letého syna, který od 10 měsíců trpí febrilními křečemi. Nemocnice v okolí (jsme z Čelákovic) už známe nazpaměť. Když je měl poprvé – byly to asi 3 vteřiny – ale já jsem cítila, že něco není v pořádku, mi vůbec nevěřili, že prý se něčeho lekl. Druhý den už je měl pořádné – 5 minut, to už mi věřili. Nejvíce známe pohotovos z Brandýsa – zdejší dětský přimář (myslím, že se jmenuje Zeman) je vzor všem arogantním a hulvátským doktorům, vedle něj je Haus andílek. Přectavte si vyděšenou mámu, které někam seberou ani ne roční dítě, lékař se ptá na dost blbé otázky (proč jsme nezůstali v minulé nemocnici, jak je na tom malý a jestli chci zůstat). Koukala jsem na něj jak sůva z nudlí, jak bych mohla tak malé dítě nechat samotné – skoro na mě zařval, že teda jenom na židly. Tak jsem tam dva dny seděla na židli, pak mě milostivě dali postel. Příště už jsem manžela držela, protože by mu dal pár po hubě, nejen kvůli blbým kecům, ale dost nešetrně syna vyšetřoval (kluk ječel jako tur). Jaké bylo však mé překvapení, když druhý den přišel primář na vizitu – já ho vůbec nepoznala, byl milý, ochotný a dokonce si s ním povídal. Podle mě takový lidi nemaj ve zdravotnictví co dělat. Po zkušenostech si už nenechám jen tak něco líbit a pokud nemají místo pro mě, beru si spacák a spím na zemi. Podle zákona mám za děti odpovědnost třeba i na JIPce, takže je bez dozoru nenechám ani doktorům. Jinak malý už měl v týdnu operaci v Kladně (dost slušní doktoři i personál), Brandýs tedy kromě jednoho doktora nic moc, Bulovka – dětský i infekční celkem dobří, Motol taky slušní, ale i tam můžete narazit na blbce (byli jsme tam na trhání zubů a mandlí a teď nás čeká série očkování).
Jo a ještě k tomu Brandýsu – dcera si v roce a půl opařila ruku, když jsme byli na převazu, bolestí omdlela (šla až do křečí) a víte co na to oni ? – prý ať si ji odvezeme na Bulovku, pak si vzpomněli, že tam dětská neurologie není, tak tedy do Krče. Zeptali jsme se, co máme dělat, kdyby zas omdlela a dostali jsme odpověď, že jí máme proplesknout. To je, co !?
A pak se diví, že jim tam děti nechci nechávat …
tak jsem si myslela že pes v ordinaci byl ojedinělý případ jen u nás, ale zjištuju, že to mají zavedený i jinde. To je teda síla. Stalo se mi to na prohlídce na gynekologii. Seděla jsem u stolu, mluvila s doktorem a najednou vylezl z pod stolu pes. Taková větší pouliční rasa. Hygiena jako blázen. K tomu lékaři už teda nechodím- i z jiných důvodů, a rozhozená jsem z toho byla ještě dlouho. K těm pohotovostem, já jsem zatím nějak špatnou zkušenost neměla, většinou v nejhorším jezdíme do nemocnice, kde jsem spokojená, ale co vím, tak známá jela na úrazovku s tříletým synem, který si rozbil čelo. V ordinaci je doktor doslova vyhodil do čekárny stím, až se malý uklidní a přestane dělat vyrvál a brečet, tak teprve pak je vezme zpátky na šití. Nevím teda, ale jestě jsem neviděla díte, který má rozseklou hlavu, teče mu krev aby nebrečelo. Prostě doktor hulvát.
Tak tady čtu příspěvky a reakce na napsaný článek. Vidím, že jsou to skoro samé horší zkušenosti. Ale nemělo by se to nechat jen tak projít. Jen to čtu a už mě jímá vztek. Asi bych tam ztropil pořádný dusno. Možná bychom skončili až u ředitele. Stejně bych napsal písemnou stížnost. Ono když vše dobře dopadne ,tak je člověk rád. Ale když to skončí špatně,tak už je bbvykle pozdě. Ta “sestra“ by si příště dala větší pozor. Jsem rád,že vše dobře dopadlo. Přeji hodně zdraví .
No nevím, jestli to je jen na pohotovosti, ale byla jsem s malým poslaná na infekci (bylo mu 6 měsíců), byl plně kojený a nechtěli mě tam nechat s ním!!! Uhádala jsem to – měl atop. ekzém a přechod na UM jen kvůli hospitalizaci mi přišel fakt ujetý řešení. Na příjmu byla prostě doktorka pěkná husa. Na oddělení to pak už bylo OK. Vlastně mohli být rádi, vždyť jsem se tam o malého komplet starala a nemuseli s ním mít práci.
Pak jsme byli v Ústí na dětském (ještě na kojencích), tam jsem byla s ním taky (trhali mu mandle), sestry se vůbec nestaraly o děti, které tam neměly rodiče. Některé si daly do autosedaček na sesternu, některé šouply do chodítek (na velkou část dne) a starejte se maminky. Kdyby tam maminky nebyly, děti by ani napít čaje nedostaly…
Cvrček
Já jsem z Liberce.. V druhém těhu jsem měla problémy a tak jsem párkrát navštívila pohotovost..no radši nebudu ani mluvit. Problémy pokračovali a lékař mě poslal na hospitalizaci do nemocnice, protože jsem měla ve 26tt CS 3 a kontrakce. Na přijmu mi řekli, že je vše ok a klidně můžu ležet doma.. Večer jsem už nemohla bolestí vydržet a jela jsem na pohotovost do Jablonce, kde si mě okamžitě nechali. Nikdo se nechoval, jako že jim překážím, že tam nemám co dělat a neotravuji. Nakonec jsme vydrželi do 38tt a samo, že rodit jsem šla tam. JABLONEC mohu jen doporučit. No ateď se mi stalo ještě tohle na tom ORL. No příště asi pofrčíme taky rovnou do Jablonce. Je to vážně jen o lidech. Děkuji všem za reakce…a SAVO už je hooodně vysoko..:o))).
Cvrčku,nevím jak na pohotovosti v Ústí nad labem,tam jsme nebyli,ale na dětském ood.a v ambulanci ORL jsme vždy potkali super lékaře a sestry,jezdila jsem s malým na ORL tak třikrát týdně,asi půl roku a nemůžu si na nikoho stěžovat.No hlavně že to s chlapečkem dobře dopadlo.
Vaninko, to je strašné, ani nevím, co k tomu říct… a k reakci Cvrčka taky ne! Piksla jedna, hlavně že se utíkala napapat! Na tohle fakt nemám slov. Naštěstí to dobře dopadlo – Savo ukliď hódně vysoko a jsem za tebe ráda, že je malý vpořádku – ještě že existují lékaři na svém místě (doufám, že je jich většina!)
Jo, nejhorší ze všeho je srážka s blbcem. A ti jsou všude, napříč všemi profesemi, zdravotníky nevyjímaje.
Vaninko, jako zdravotní sestra se rovněž za takovéto kolegyně stydím. Je to hrůza a to je slabé slovo.
Vím, že se zase budu opakovat, ale opravdu chce si stěžovat na jednání zdravotníků, které se ošetřovaným lidem nelíbí.
Jak víte, dělám na odboru kvality a trvám pokaždém vyhodnocení dotazníků pro pacienty, aby se případy řešily – samozřejmě se najdou lidé, kteří to dělat nechtějí, bohužel jsou z řad vedoucích lékařů – snažím se tam s pár lidma, aby pacienti viděly, že u nás v nemocnici je poskytovaná kvalitní péče a když dojde k pochybení, tak se to řeší.Je to těžké,postupuje to pomalu, ale doufám, že to bude časem ještě lepší.
Když si nikdo nestěžuje, tak si všichni v nemocnici myslí, že poskytují kvalitu, i když to tak není. Fakt to chce řešit, napsat píemnou stížnost – protže ta se řešit musí, nebo alespoň napsta svůj dojem do těch dotazníků, prostě nějak, aby to vedení vědělo.
Ze zkušenosti ale musím říct, že většina zdravotníků by takovéhle jednání neměla, bohužel, člověk vždycky narazí právě na takovéhoto nezodpovědného zdravotníka.