Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Drobné příběhy (13) - Začátky a dopady televize.
Chtěl bych naznačit něco málo o naších počátcích TV a jejích dopadech. Televize v některých zemích existovala už před válkou, válka její rozšíření zbrzdila.
Tehdejší televizory byly velké asi jako dnešní ledničky, obrazovku měly trychtýřovitou, nahoře ukončenou vypouklým stínítkem. Horní deska skříně, opatřená zespodu zrcadlem, se musela zpředu zvednout do úhlu 45 stupňů a odražený černobílý obraz se sledoval z povzdálí. U nás se první zmenšené TVP (od Tesly i ruské výroby) objevily kolem r. 1952 – zmenšilo se hlavně stínítko a tak koumáci vymysleli zvětšování obrazu mohutnou lupou, ale jakou: bylo to jakési skleněné akvárium s vypuklou přední a rovnou zadní stěnou, upevněné na držáku před obrazovkou a do toho se musela nalít čirá voda. Kupodivu si to lidé chválili. Televizor byl kombinován s rádiem a měl tvar široké bedýnky, kde vlevo byla obrazovka a vpravo skleněná stupnice s názvy rozhlasových stanic. Vpředu byly ovládací knoflíky a šoupací kryt, zakrývající momentálně neužívanou část přístroje.
Vysílalo se z Petřínské věže a na obyčenou směrovou dipólovou anténu jsme obraz zachytili až v jihočeském Písku. Leckde se jako anténa použila třeba jen rozdvojená dvoulinka upevněná na prkénko. Později se postavilo několik vysílacích věží, první byla na Cukráku poblíž Dobříše. Signál se k dalším vysílačům přenášel translačními stanicemi na kopcích z počátku jednosměrně – když bylo potřeba přenášet signál v opačném směru, musely všechny retranslační stanice své antény otočit. Protože se televizní spojitý signál vysílal v nižším frekvenčním pásmu, snadněji se v terénu ohýbal a byl zachytitelný i na velkou vzdálenost. Po úspěšných jednoduchých TVP z r. 1952 pro jediný TV kanál se v Tesle Strašnice kolem r. 1957 začly vyrábět vícekanálové TVP Mánes a Aleš; později se výroba TVP soustředila do Tesly Orava. Současná digitalizace přinesla zase jiné problémy. Pokrok se zastavit nedá, jenže také něco stojí.
Měli jsme doma od r. 1958 TVP Mánes – fungoval do r, 1975 a vynikající signál z Petřína jsme chytali až v Liberci. Rádi jsme sledovali soutěžní programy Hádej hádej hádači, Desetkrát odpověz, Pět ran do klobouku, dětské večerníčky, varietní ap. programy p. Dvořáka s paní Bohdalovou, divadelní představení, sportovní přenosy, aj. Výherci TV soutěží získávali cenné dary, jejich množství se často ani nevešlo do záběru. Než se objevila záznamová media, vysílání probíhalo přímo z kamery (tu bylo často třeba umístit za sklápěcím okénkem v nábytku scény). Tehdejší programy byly vybírány tak, že se neobjevovaly hrubosti, násilí, krev či sex, ale více poučení a kultury. Dnes se šmahem tehdejší cenzura kritizuje, ale možná by bylo potřeba nějakou cenzuru vůči dětem uplatnit právě nyní. Zprávy byly bez zbytečných komentářů. Nebylo tam nic na újmu dětské duše.
Tehdejší děti více žily i běžnými problémy včetně mezinárodní situace, měly více možností všestranného vyžití – poplatky většinou nebyly od dětí (školní kurzy plavání, lyžování, aj.) vyžadovány. Stát věnoval dětem všestrannou péči, včetně bezplatného vzdělání a vybavení pomůckami, na Pražském hradě měly k dispozici Dům dětí, nemluvě o dostatečném vybavení škol a dětských sportovně – rekreačních zařízení a institucí, kde měly k dispozici zdarma výstroj apod. Kam se vlastně všechna ta zařízení a jejich výbava poděly? Mohly sloužit dál. Děti tenkrát znaly cenu peněz, ale spořili si na účelné věci; spořitelna poskytovala výnosný úrok a neúčtovala dnešní poplatky.
V médiích se nevyskytovalo tolik hrubostí, vulgarity a pomluv, hlasatelé a hosté vystupovali vytříbenou, každému srozumitelnou češtinou bez zbytečných cizích slov, byli oholeni a pěkně upraveni, mohli jsme si z nich brát příklad, co nám dnes u mnohých chybí, někteří zacházejí do zbytečných podrobností s cizími slovy, že jim normální člověk ani nerozumí. Horší, že často ani vzdělaní lidé nemluví správně česky a podobně tomu je ve zveřejňovaných textech, takže žáci mají špatné vzory. Často dostávají i nesprávný výklad historie, jako bychom nebyli ani Slované. Naši národní buditelé a literáti jsou opomíjeni a místo o nich se žáci učí třeba Boccacciův Dekameron, nač mají dost času v dospělosti. Na dnešní děti či mládež všude čekají různé nástrahy, dokonce se děti za výkupné unášejí, dostávají se do závislosti všelijakými dealery a neseriózní reklamou, také rádoby zajímavými PC nemorálními hrami, takže se dá mluvit i o úpadku morálky. Naší redakci VD se nezdá správné podobné spojitosti uvádět, že snad jde o politické otázky. Já na nich žádné politikum nevidím, je to obraz doby; podobné závěry slýchám od jiných občanů denně.
Mnoho bychom o dnešních médiích mohli diskutovat, ale nechť si každý rodič udělá závěry především pro sebe a v tom duchu působí na své potomky. Také je možno využívat u médií a institucí různých okének k zasílání kritických ohlasů.
Tak já myslím, že každá doba má svoje, že to je trošku zidealizované. Nicméně filmy pro pamětníky se mi líbí, jak se tam lidi k sobě vzájemně chovají a na staré časy pohlížím jako na pro mě lákavější dobu než je teď, ale to je jen má představa, nemůžu ve svých letech soudit jaké to bylo. S politikou to ovšem nemá nic společného, spíše s větší spjatostí s přírodou, která mi dnes chybí, dříve zase byla nutností.