Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rukodělné práce (9)
Můj tatínek si kupoval už ve dvacátých letech min. století časopis Proud, ve kterém bývaly otiskovány dvojstránky z různých románů i s obrázky. Takové dvojlisty k vazbě vycházely i v jiných novinách a byly vlastně lákadlem ke koupi dalšího čísla novin…Domácí výroba knih
Dvojlisty tatínek schovával a pak z nich na jednoduché dřevěné „šibenici“ , jak té konstrukci říkal, vázal knihy; téměř nic ho to nestálo. Vzpomínám, že měl na té obdélníkové konstrukci svisle napnuté asi čtyři či pět užších bílých kalounů (podle délky hřbetu) a jednotlivé rozevřené dvojlisty k nim nití vázal (nepřišíval, nedaly by se posouvat) tak, aby tisky na sebe lícovaly. Potřebný předsádkový papír si vyráběl do zásoby.
K vazbě kromě té vázací konstrukce je potřeba tuhý papír na desky, předsádkový papír, pruh plátna na vnitřní hřbet listů, bílý kaloun, knihařské plátno na vnější polepení desek včetně hřbetu (nebo aspoň vnějších rohů desek). Dále zředěný škrob, vodové barvy, štětce na lepení a na vodovky, nůž a nůžky, měřítko, pravítko a tužku, hadřík, jehly s nitěmi a široký gumový váleček pro uhlazování polepených ploch. Dále větší deska (nejlépe hladká z umělé hmoty) k stejnoměrnému nanášení škrobu. Také potřebujeme dvě prkénka (desky poněkud větší než bude kniha) a šroubový obkročný stahovák k lisování.
Výroba předsádkového papíru
Ten je třeba k polepení na vnitřní (nebo i vnější) strany desek knihy a zároveň jako první a poslední list knihy. Na stůl se položí arch bílého balicího papíru, nanese se na něj štětcem zředěné škrobové mléko bez hrudek a lehce se jím pomaže celý arch až do rohů. Do takto namokřeného papíru se místy kápne štětcem hustší vodová barva. Pak se ten arch přeloží napůl (namazanou stranou dovnitř) a opatrně se zpět rozvírá. Tím se obarvený škrob místy více, místy méně nahromadí a vytvoří jakési barevné ledové květy, které známe ze zamrzlých oken. Místo toho se mohou rovným plátkem či násadkou vytvářet na vlhké lepkavé ploše třeba vlnovky, apod. Ten papír se pak nechá na rovné ploše uschnout a vznikne předsádkový papír.
Jak známo, knihaři užívají k lepení papíru zásadně škrob. Budoucí lepenou plochu je třeba odměřit a zastřihnout. Na větší hladkou desku se rovnoměrně štětcem rozetře škrob, a na ten se k desce přitiskne celá strana papíru, která se má lepit. Lehkým potáhnutím okraje papíru do strany a vzhůru se papír s takto naneseným lepidlem sejme, takže na něm ulpí jakýsi film lepivé vrstvy. Takový papír se pečlivě od kraje či od středu nalepí a válečkem vyhladí (nesmí zůstat zkrabatělý). Pracovat je třeba s fortelem, aby lepivá vrstva nezaschla – musela by se znovu potřít škrobem. Také by nemělo při tahání do stran dojít k roztržení papíru. Někdy postačí pouhé navlhčení vodou. Je třeba počítat s tím, že polepená plocha má snahu se při schnutí prohýbat, zejména se to stává u desek, jimž se zvedají okraje. Takové prohnutí po doschnutí zpravidla zmizí, nebo se může vyrovnat mezi pevnými dřevěnými deskami.
Dvojlisty je třeba nejprve srovnat podle pořadí a upravit správné přeložení, aby tištěný text stran navzájem lícoval. Jako první a poslední se použijí předsádkové dvojlisty. Všechny dvojlisty se ke kalounům v místě přeložení postupně připevní propíchnutím jehlou a nití protaženou zevně kalounu a za ním zase protáhmou zpět a tak se připevní ke všech kalounům. Dvojlisty se pak po kalounech stejnoměrně sešoupnu k sobě až dolů k základně té „šibenice“ a převisy kalounů z obou stran zůstanou volné. Teď se přiloží pod a nad blok listů stahovací desky a slisují se stahovákem. Nyní se musí slisovaný hřbet listů natřít škrobem, aby se škrob lehce vsáknul a vazbu zpevnil. Na tento hřbet se ještě přitiskne-přilepí vnitřní hřbetní plátno. To musí spolu s kalouny aspoň 2 cm přesahovat hřbet, aby se jeho okraje mohly později i s kalouny přilepit na desky.
Tento slisovaný blok se nechá ztvrdnout a ze šibenice se vyjme. Vnější tři boky svazku se musí rovně ostrým pevným nožem opatrně podle pravítka oříznout. Této velikosti se pak musí rozměrově přizpůsobit i velikost desek tak, aby měly určitý přesah. Potom se do připravených desek vloží hřbetem svazek již oříznutých listů. Přesahy vnitřního hřbetního plátna spolu s konci kalounů se na vnitřní stranu desek doširoka rozprostřou a škrobem přilepí a přes ně se vlepí ještě krycí proužek papíru k odstranění nerovností. Nyní se obyčejně potáhnou zevně desky knihařským plátnem (opět škrobem) a nakonec se na vnitřní strany desek pečlivě přilepí krajní strany předsádky ve svazku. Při práci s plátnem a předsádkou je nutné zároveň pracovat s nůžkami a podle potřeby kraje zastřihávat, aby bylo nalepení symetrické. Často se hřbet knihy zevnitř zpevňuje vlepením tuhého pruhu papíru. Pokud se desky při dokončování nepolepují zevně plátnem celé, pak se musejí zevně polepit aspoň předsádkovým papírem. Podle svých představ pak lze ještě desky potisknout ozdobnými tvary nebo i nápisem (k tomu je ale třeba opatřit si lisovací a znakové díly od knihaře ap.), eventuálně ještě nabarvit boky ořízky.
Tak si může každý sám opravit i své staré, rozpadající se knihy. Takových různě velkých knih vyrobil tatínek nejméně 30, např. Pět neděl v baloně, 20.000 mil pod mořem, aj.
Kdysi se mi dostala do ruky stará bible, kde část textu nebyla otisknuta, ale ten chybějící text někdo pečlivě doplnil perem.
Říká se, že kniha je nejlepším přítelem člověka. Maxim Gorkij kdysi řekl: ZA VŠE, CO JE VE MNĚ DOBRÉHO, VDĚČÍM KNIZE. (viz http://www.mekbruntal.cz/citaty.html ).
zajímavé :-))