Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kocourkov (2)
Kocourkovští obyvatelé se připravovali na posvícení a jak se zpívá „O posvícení všechno to voní tak jako v apatyce“, tak všechny hospodyně se jaly něco dobrého upéct v troubě a uvařit v hrncích na plotně. Také v domě pana starosty…Ale jak na potvoru, zrovna paní starostové došla sůl. Jenže bez soli, jak známo z pohádky Sůl nad zlato, se dlouho neobejdeme; všechno přestane chutnat. Paní starostová si běžela vypůjčit sůl k sousedce, ale té už také sůl došla. Přestože zběhala celý Kocourkov, všechno marné – všude zásoby soli zrovna došly. Pan starosta tedy rozhodnul, aby se sůl nemusela pořád dovážet z dalekého trhu, že si ji zasejou na pole a bude jí dost pro všechny. Jak řekl, tak se stalo.
Dovezli z trhu pytel soli a u Kocourkova za humny ji naseli na starostovo pole. Chodili se dívat, jak sůl roste; byly to rostlinky se špičatými lístky, na spodní straně ochlupatělé, a kdo se jich dotknul, pálily ho ruce a naskákaly mu na nich puchýřky. Podle toho usoudili, že je to sůl vysoké kvality a těšili se na sklizeň. Jenže někteří nedočkavci tam chodili v noci rostlinky trhat. Chutnaly jim – byly štiplavé a dobře po nich trávili. Pan starosta tam musel postavit obecního zřízence se šavlí a vyhlásit, že každý, kdo tam bude při trhání soli načapán, což se má za polní pych, bude na týden zavřenej do obecní šatlavy. A jak to všechno dopadlo? Na poli vyrostly místo kamenné soli až metr vysoké pálivé kopřivy a že nevěděli, co s nimi, tak je pan starosta nechal posekat kosou a odvézt k apatykáři, který z nich nadělal všelijaké léčivé pastilky. Zbytek kopřiv potom přidávali husám a kačenám do krmení; ty po nich byly jako divé a rychleji tloustly.
Ale to není všechno.
Bylo potřeba také maso – z domácí drůbeže, například hus a zvířátek, jako jsou třeba prasátka či berani. Celá obecní rada se proto vypravila na průzkum chlívků a měla rozhodnout, které zvířátko bude vybráno a o posvícení na hranici uprostřed náměstí za stálého otáčení nad ohněm slavnostně opékáno. Vybrali pěkného pašíka, měl aspoň metrák. Ráno, než posvícení začalo, bylo potřeba pašíka vyhnat z chlívku a zabít. Připravili potřebné věci, také velkou železnou palici, dlouhé řeznické nože a klacky na pohánění. Ale jak otevřeli chlívek, pašík z něj prudce vyrazil; hned na místě srazil do protějšího hnojiště dva radní a uháněl dál rovnou na náměstí, jen se za ním zaprášilo. Ostatní radní tam zůstali stát zkoprnělí s otevřenou pusou, jako opaření a místo pašíka se jali vytahovat z hnoje své kamarády, kteří tam byli zaboření až po ramena.
Prchající pašík mezitím rozbořil několik plotů zahrádek před domy, rozryl rypákem pár záhonků kytek a zastavil se až u koryta místní kašny, aby se z něj napil. To už se na náměstí seběhnul celej Kocourkov a také sem dorazila popravčí četa pánů radních s nástroji. Co teď? Jeden radil, aby se pašíka pokusili svázat a pak ho praštili palicí. Druhý zase, že by se k němu měli pomalu přiblížit a rovnou ho nožem zapíchnout. Nakonec se domluvili na svázání a zapíchnutí. Jenže pašík měl plno síly, jak ho z boku píchli, vyřízli mu sice kus kůže se sádlem, ale srdce nezasáhli. Rozzuřený pašík s ohromným kvikotem se jim vytrhnul a utekl mezi přihlížející obecenstvo, které se mu ani nestačilo uhýbat, takže jich fůru povalil na zem. Kdo co měl po ruce, každý se začal po pašíkovi ohánět, až nakonec se podařilo tomu radnímu s palicí pašíka trefit do hlavy, takže padnul jako podťatý. Podťatých kocourkovských občanů ale bylo víc, protože v zápalu honby se občané místo do pašíka nechtěně trefovali i vzájemně jeden do druhého, až jim naskákaly boule.
Zabitého pašíka pak slavnostně upravili k opékání a než se od zapálené hranice začala linout dráždivá vůně pečínky, zatím přivalili z hospody sudy piva a zasedli k připraveným stolům, rozprostřeným po náměstí. Hostina to byla přenáramná, sotva hospodyně stačily nosit na stoly, a ta pečínka stála opravdu za to. Všichni se dlouho blažeností olizovali a skrápěli pot i únavu vychlazeným pivem. Tenhle případ extrovního posvícení potom krasopisně vylíčili v obecní kronice města Kocourkova na věčné časy.
Další případ uveřejním příště.
Tento i ostatní příspěvky s titulem Kocourkov byly určeny pro rubriku Pohádky. Redakce VD to zřejmě spletla, ale ještě to může opravit. Počkáme si.