Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rukodělné práce (1)
Nad naším druhým domem u veřejné studny byl ovocný sad. Na okrajových stromech visela slaměná háječka, signalizující zákaz vstupu, ale v době zrání ovoce tam sadař někdy ještě hlídal… K tomu tam měl přenosnou hlídací boudu s lůžkem a srdíčkovými průzory. Bouda měla prodloužená madla k přenášení a takových bylo ve vsi víc. Ve městech byly zase přenosné prkenné trafiky (viz film Byl jednou jeden dům).
Většina chalupníků si vyráběla různé hospodářské potřeby sama. Už jsem jsem se kdesi zmínil o stolici zvané dědek, na které se vyráběly násady, hrábě, kosišťata, ale také sedací štokrdlata, stoly a lavice s nohama vsazenýma do vyvrtaných otvorů a utažená klínkem. K tomu stačilo mít ostrý poříz, dláto a několik nebozezů (ručních vrtáků). Jednoduchým dřevěným šroubořezem s ostrým želízkem vyráběli dřevěné šrouby svěráků, nebo třeba vyšívacích kruhů. Hospodáři vyráběli dřevěné nástroje většinou podle vlastní potřeby, dnes bychom řekli vlastního zlepšovacího návrhu. Na shrabání vytroušených klásků z pole vyráběli široké pohrabáče (velké hrábě), na sázení chleba do pece zase dřevěné lopaty a vymýšleli spoustu různých potřeb pro zahradu i kuchyň, často rytím i barvou zdobených. Zajímavé bylo pozorovat lidi při práci. Mnoho moudrosti je ukryto v jejich fortelu a manipulaci s přípravky. Odtud se přenesla zručnost na zužitkování různých materiálů a tak poznenáhlu vznikaly i první stroje.
Před válkou jsem chodíval k ševci p.Jonášovi v naší ulici. Měli dva kluky, ten mladší – Vláďa – si šídlem vypíchnul oko. Pan Jonáš nosil režnou zástěru s laclem a sedal na trojnohé sedačce z modřínového dřeva – verpánku. Spravovanou botu si přidržoval na kolenou koženým potěhem, napínaným nohou. Tehdy se zásadně nosily pevné boty s koženou podrážkou, která nepropouštěla zimu, ale póry v kůži „dýchala“, takže se v nich nohy nezapařily. Bylo zajímavé vidět připevňování podrážek. Na podrážky se vybírala tuhá kůže (useň) – silná i přes 5 mm a švec ji musel nejdřív v lavóru nechat zvláčnět, pak na velikost boty knejpem (nožem) vykroužit a posléze ji k botě přiflokovat (floky byly asi 1 cm dlouhé čtyřhrané dřevěné kolíčky, na jednom konci zašpičatělé). To byl celý proces.
Do boty nejprve vložil velikostí odpovídající dřevěné kopyto. Po vykrojení nejprve podrážku na kovové podložce (botě) vyklepal kladívkem, aby všude přilehla k botě, pak ji dvěma hřebíky prozatímně přichytil k podešvi a začal flokovat. Vzal půrek (v držadle vsazené tuhé krátké špičaté šídlo), nasadil jej špicí asi 5-8 mm od okraje a kladívkem ho do kůže plně zarazil. Třením oběma dlaněmi jej z díry vytočil, do díry nasadil flok a kladívkem ho zarazil. Tak přiflokoval podrážku dvěma řadami así 5-7 mm od sebe vzdálených floků. Potom okraje podrážky s floky pěkně opiloval hrubším plochým pilníkem, okraj podrážky knejpem zarovnal s okrajem podešve a fidlovačkou vyhladil. Pak ještě na okolek podrážky nanesl ohřátým želízkem krycí vosk. Podobně opravoval kožené podpatky. Někdy se na přání podpatky opatřily podkůvkami a do podrážek se zatloukaly cvočky, aby déle vydržely. Pokud se měl někde sešít kožený svršek, použil k tomu dratev (nasmolená ševcovská vícepramenná nit, do jejíhož konce se zastrčila prasečí štětina). K šití použil vždy dvou dratví. Šídlem udělal dírku a z každé strany jí prostrčil pomocí štětiny jednu dratev a šev utáhl. Bylo potřeba ještě začistit dovnitř prolezlé floky zahnutou rašplí, vylepit popem (ševcovské lepidlo) branzol a stélku. Pak byly nohy jako v peřince. Boty vydržely i několik let, jen se dávaly podrazit novou podrážkou a navrch leštily voskovým krémem. K takovým pevným podrážkám si děti v zimě připevňovaly kličkou takové zahnuté brusle, říkali jsme jim šlajfky. Aby si boty ušetřily, mnohé děti je nosily v létě jen do školy a do kostela, ale jinak chodily bosí. Každý švec dbal na spokojenost zákazníků; jinak by zbankrotoval (to platilo u každého řemesla). Když pan Jonáš po nemoci zemřel, živnosti se ujala jeho manželka, která mu jíž předtím pomáhala. Koupila starší dům po zemřelé rodině Stárkových a děti při živnosti řádně vychovala.
Krásný článek jen tak dál.Hezký den.