Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příhody z mládí (1)
Telegraf, telefon a pohon strojů. Ještě ve třicátých letech min. století nebyl v řadě obcí zaveden ani drátový telefon, elektřina se jen pomalu zaváděla. Ne každý si ji hned zavedl, bylo to drahé. I my jsme několik let bydleli bez elektřiny…Svítívalo se hlavně petrolejovými lampami se skleněným komínkem – cylindrem, zpravidla jenom v obytné kuchyni, kde se odbývala většina domácích prací a kde jsme také psali školní úkoly. Pro petrolej jsem chodil s konvičkou do konzumu. Lampa měla skleněnou nádobu s petrolejem, do které byl našroubován strojek s plochým širokým knotem, krytým kloboučkem s průřezem. Točítkem se knot mohl vysunout nebo stáhnout. Knot se zapaloval zápalkou a zhasínal stáhnutím knotu a sfouknutím. Lampy měly různé tvary – stropní ozdobný lustr, nástěnné s odrážecím zrcadlem, stolní se stínítkem z mléčného skla a také přenosné, zpravidla k zavěšení na povoz. Malé přenosné lampičky mívali průvodčí vlaků zavěšené na krku ještě za 2. světové války a dávali jimi také signál vlakvedoucímu. Podobné – až tříbarevné – mívali výpravčí vlaků k signalizaci strojvůdcům, závoráři, aj. Všechny návěstidla a výhybky a také předek a zadek vlaku byly vybaveny petrolejovými lampami až donedávna.
Podél železničních tratí a hlavních silnic do větších obcí vedly telegrafní dráty na dřevěných sloupech s izolátory k poštovnímu úřadu. Na dráze se automatickými telegrafními signály dávaly pokyny obsluhám tratí, např. – vlak vyjel – nebezpečí – zastavit vlak – obsazená kolej – ujely vozy; signálem se uváděly do činnosti mohutné zvonky u závor, apod. K předávání depeší se používal telegraf s morseovým klíčem, kterým se vysílaly ručně morseovou abecedou signály ve skupinách čárek a teček a na straně přijímací se tyto automaticky zapisovaly na papírovou pásku, odvíjenou z kotouče. Proto musela být obsluha stále přítomna a depeše písemně zaznamenávat (to je dobře vidět v českém filmu Přednosta stanice).
Telefon byl fakticky zaváděn současně s telegrafem. První telefony měly velkou dřevěnou skříň na stěně, na ní bylo zleva na pákovém háčku (který byl zároveň vypínačem) zavěšené velké sluchátko, kdežto mikrofon vyčníval na nůžkovitém držáku a po pravé straně byla velká klika induktoru k zazvonění. Byl to tehdy pokrok proti poslům na koni. S bratrem jsme tehdy obdivovali všechna technická zařízení a nelenili jsme chodit se hodinu pěšky dívat na nádražní shon, mašinky a práci pana výpravčího. Na nádraží měl pan výpravčí širokou a vysokou skříň s všelijakými hejblátky, světýlky, zvonečky a induktorovou klikou. Tam nastavoval vlakům kolejový průjezd nádražím a tím zároveň vyslání odpovídajících telegrafních signálů obsluhám na trati. Stejně se telegrafní signál po linkovém vedení přenášel mezi poštovními úřady (dodnes se užívá název Telegram a pošťák jej musí osobně doručovat – dříve na kole, dnes autem či na motorce. Na velké vzdálenosti mezi městy a zaoceánskými loděmi se užíval jiskrový telegraf (využívající radiové vlny, tedy předchůdce rádia). Spojovací prostředky se nedaly nikdy zavést naráz, takže vždy někde dožívaly starší systémy. To platí vlastně dodnes. U tehdejšho telegramu se platilo každé slovo zvlášť a tak koumáci slova v podávaném telegramu spojovali. Jednou mě nemocný tatínek poslal na poštu zatelefonovat kamarádovi do Prahy a vzkaz mi napsal na papír s telefonním číslem. Do té doby jsem zblízka telefon ani neviděl; chodil jsem tenkrát do třetí obecné. Adresáta mi pan poštmistr zavolal a poslal mě do hovorny. Nevěděl jsem do čeho mám mluvit a co mám vlastně dělat; nakonec si pan poštmistr lístek ode mne vzal a vzkaz vyřídil sám. Dnes je to jednoduché, často i předškolní děti umějí použít mobilní telefon. Jenže …
Tenkrát byla jiná doba. Většina strojů byla na zvířecí nebo lidský pohon, často se šlapadlem. Takové byly např. šicí stroje pro švadleny, kolovraty k předení nití, ale i vrtačky pro zubaře, brusy na nože a soustruhy na dřevo. Z toho vzniklo šlapací kolo a dětské tříkolky. Mnoho strojků bývalo na ruční pohon – mlýnky v kuchyni, stolní i přenosné vrtačky, apod. V chalupách se uplatnil žentour, kde zvířecí potah točil kládou v kruhu a točivý moment se přenášel do stodoly, kde poháněl menší točivé stroje. Nejdříve ze všech druhů pohonu bylo využíváno točivé síly vodního kola, jímž se poháněly zvláště mlýny a kovářské hamry. Současně vznikaly i větrné mlýny. V předminulém století, kterému se říkalo století páry, vznikly parní stroje a udržely se místy dodnes; stačila jim voda a otop. Poháněly nejen mobilní stroje (silniční válce, orací lokomobily, dopravní sentinely, parníky, lokomotivy vlaků), ale pomocí řemenicových transmisí i celé továrny s točivými stroji. To všechno usnadňovalo lidem práci a námahu. Tehdy ještě neexistovaly ani umělé hmoty.
Jsem rád, že všechna taková zařízení jsem mohl vidět v činnosti. Myslím, že dnešním dětem je třeba tehdejší dobu aspoň vyprávěním přiblížit.
Minulé století dostalo přídomek století elektřiny a budu o něm vyprávět příště.
Stará vojno!Zajímalo by mně kolik je vám let,protože ijá nejsem nejmladší,ale za mne takové stroje ještě nebyli,ale samozřejměže mi to nevadí.Je to určitě zajímavé čtení,když člověk někdy přečte zde nějaké články a vzpomene si na to až po zhlédnutí jinak by si na to ani nevzpomněl.Přeji vám hezký den.