Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminčina zahrádka
Vyrůstal jsem na vsi v domě se zahradou, rozdělenou na dvě části živým plotem z pnoucích růží. Pod domem měla maminka záhonky zeleniny a byly tam ovocné stromy, kdežto vpředu u silnice maminka pěstovala květiny. Tatínek tuhle část rozdělil na záhonky různých tvarů podle toho, jaké květiny tam maminka chtěla pěstovat…Dokonce nám tam udělal skalku s jakousi malou zříceninou hradu. Cestičky vypískoval žluťoučkým pískem a na několika místech nadělal laťkové tunelové pergoly pro pnoucí růže, apod. Kromě toho tam postavil altánek se stolkem a lavičkami. Babička, když dělala v lesní školce, nám přinesla několik sazenic lesních stromečků a tatínek jich několik zasadil bokem zahrádky do půlkruhu a ostatní na některé záhonky.
Maminka chodila k místnímu zahradníkovi – květináři, panu Eichlerovi, kde si do zahrádky podle svých představ kupovala různé květiny; některé jako sazeničky a jiné k vypěstování ze semínek. Tatínek jí vyrobil různá korýtka a opatřil různé květináče k jejich pěstování. Měli jsme je na všech oknech i kolem cestiček. Do bytu vyrobil poschoďové květinové etažery a na stěny poličky. V domě jsme měli spoustu květin. Matně si vzpomínám třeba na kolokázie a macešky za oknem a jiné na poličkách. Maminka měla ráda třeba macešky, mečíky, petůnky, muškáty, aloe, oleandr, pokojovou lípu, kaktusy a na záhonech hvozdíky, hledíky, hyacinty, ricín, různé pnoucí řeřichy a svlačce – jejich květům jsem říkal gramofónky (že měly tvar trouby starého gramofónu), hlavně pak spoustu druhů karafiátů, malých i velkých růží a nejvíce různých jiřin. Dále chryzantémy, begónie, měsíčky, kosatce, kaly, gladióly a také lilie a vysoké divizny. Nesmím zapomenout ani na mohutné květy pivoněk, tobolky čínských višní a keříčky
máty peprné, různé jako kapradiny apod., co se přidávaly do kytic a jiné zas jako stříbrné, či drobné kvítky české písně, trsy fialek, konvalinek, aster, zvonků, aj.
Na záhonkách byly u některých vyšších kytek zapíchnuté hůlky nebo malé žebříčky, aby je vítr nepolámal. Bylo tam moc druhů i dalších květin, takže nám zahrada kvetla po celý rok, až z těch barev oči přecházely a co teprve ta vůně; všude jí bylo kolem plno a také plno včeliček.
Jednou maminka odněkud přinesla semínka něčeho podobného lučním kominíčkům, a ty měly na stonku několik hezoučkých tygříkovitých kvítečků. Ty se nám pak rozplemenily i mimo zahradu; potom jeden rok úplně všechny vymizely.
Než jsme všechno denně konvemi zalili, dalo nám to s bráškou hodně práce. Maminka zase všechno pečlivě ošetřovala, a když sousedé potřebovali kytku na hrob nebo k svátku, maminka jim ji z těch nejhezčích květů uvázala a nikdy si za to nic nevzala.
Já jednou přinesl od rybníka asi centimetr tlustý proutek smuteční vrby a jen tak jsem ho v koutku zahrádky zapíchnul do země; zapomněl jsem na něj. Po nějaké době na něm začly růst listy a za pár let z něho byl košatý strom. Tatínek pod něj umístil lavičku a rádi jsme tam sedávali (tato vrba roste zvlášť rychle). Podobně, co byly ty smrčky v půlkruhu, tak za pár let z nich byl docela hezký háječek (i tam jsme měli lavičku), a dokonce tam v jehličí
rostly houby. To bylo tím, že tam maminka vysypávala zbytky z okrájených hříbků a ony tam zapustily podhoubí. Za války, když byly cigarety na lístky, začal tatínek z nedostatku nejdřív kouřit listí chmelu, který se nám vinul po plotě před domem a později si načerno na záhonku pěstoval i tabák.
Plaňkový plot celé zahrady dosluhoval a dřevěné kůly bylo třeba nahradit. Proto tatínek ke každému sloupu zasadil nějaký stromek, např. jeřáb či jasan nebo břízu a když zesílily na tlouštku přes 10 cm, tak je ořezal a pole plotu k nim prostě připevnil. Kromě květin jsme na této zahrádce měli i zahradní jahody; k jejich hnojení jsme s bráchou sbírali po silnici koňské kobližky.
Před zimou nastala velká operace; bylo potřeba označit a uložit hlízy a cibulky zahradních květin do sklepa, aby byly na jaře zase k použití. Vázali jsme k nim dřevěné plátky s označením druhu a barvy. Stromkové a keřové okrasné rostliny tatínek na zimu prořezával a překrýval zeminou nebo chvojím. Jeden rok přišla zima už koncem října a květy jiřin a chryzantém se ocitly pod sněhem. Museli jsme je ostříhat a uložit do různých nádob s vodou, aby byly k dispozici o svatodušních svátcích na hroby. Všechny jsme využili – rozdali. Jinak ze stromků, jako byly třešně, švestky, blůmy, broskve, jablka, hrušky, ořechy a také rybíz a angrešt, se doma vše zužitkovalo – něco na zub jako pochoutka, jindy v kuchyni a pak na kompoty, povidla a džemy do zásoby (a když se urodilo hodně švestek, otec z nich načerno pálil slivovici). Nic podobného jsme nikdy nemuseli kupovat a měli jme tedy v těle dost vitamínů, takže jsme skoro vůbec nestonali.
Někdo si může myslet, že jsme si žili jak na zámku; nevěřte, dům byl postaven z velké časti na dluh a ten se rodičům podařilo splatit až za války, kdy koruna ztratila hodně ze své hodnoty. Kdo chtěl něco mít, dalo mu to hodně práce a odříkání. Odměnou mu byly právě takové výsledky jako ta zahrádka a zdravé děti.
Stará vojno!Hezký článek.Doma už to tak bývalo,že si člověk udržoval zahrádku jak mohl a dělal si pěkné posedy.My také máme doma skalku a dá se u ní posedět,ale člověk má tolik práce v zahrádce,že si tam chodíme posedět jen občas.Kdyby tak byli delší dny a hodiny tak neutíkali.Přeji všem pěkný den a užijte si dnešního sluníčka.