Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Městečko (1)
Z mého mládí před válkou jsem už vyprávěl o máku, lesní školce, zelí, kuřátkách, králíčcích a květinách.
Měli jsme domek v zahradě na konci městečka. Tenkrát a ještě dlouho po válce byla sobota pracovním dnem a museli jsme do školy…Když jsme ráno vstávali do školy, tatínek byl dávno někde v práci a když přišel unavený z práce, tak měl plno práce zase na domě a v zahradě, a to i v neděli. Maminka zrovna tak. Brzo ráno už byla na nohou a něco dělala v kuchyni, večer ještě třeba něco na stroji šila a když jsme se s bráškou chystali na kutě a na posteli se v kleče modlili, ještě stále třeba žehlila, něco pletla či spravovala a někdy si četla, takže jsme je oba spát ani neviděli. Na výlet s rodiči jsme chodili málokdy; většinou jen do lesa sbírat houby nebo borůvky, někdy na pouť a vyjímečně do sokolovny na místní ochotnické či školní představení. Do našeho městečka také každoročně zajížděl na delší turné s loutkovým divadlem Matěj Kopecký snad z jihočeských Mirotic. Míval na náměstí dvě maringotky a hrával denně s metrovými loutkami v sále Na růžku – třeba Jiráskovu Lucernu, Posvícení v Hudlicích, nebo o Husovi, ale děti měly nejradši Kašpárka. Dcerka pana Kopeckého chodila přitom do naší třídy. Každý rok radnice s rodiči, živnostníky a přáteli školy uspořádala na cvičišti u sokolovny Dětský den. To každá třída místní školy něco pěkného nacvičila a tam lidem předvedla. Sešlo se plno lidí včetně přespolních, že tam nebylo pomalu k hnutí. Hrála místní dechovka pana Cháni a kolem dokola byly samé stánky s atrakcemi a pochoutkami pro děti. Ty se účastnily různých soutěží – třeba lovení papírových rybiček klackem hřebíkovým háčkem na provázku, kde úspěšní mohli vyhrát nějakou upomínku, nebo ve skákání v pytli. Dokonce tam byla jednoduchá sedačková lanovka a jezdilo se v kruhu na koníčkách. Mezi lidmi chodila taková jako babka, ale on to byl mladý Tonda Lalákův. Měl sukni, skrz proutěnou nůší měl prostrčenou horní část těla a na nůši zpředu upevněné hadrové poprsí s rukama až k té sukni a hlavou babky v šátku. Dohromady opravdu vypadal jako babka s nůší a rozdával dětem lízátka. Hodně jsme si užili o poutích. Provazolezci Třískové ze Šumavy si postavili na náměstí dva stožáry, mezi ně napjali provaz a pod ním bezpečnostní síť; nejenže po provaze chodili a dělali na něm různé kejkle, ale také po něm jezdili na kole. Jeden stožár byl asi o 10m delší a na vrcholu byla upevněna jakoby řídítka od kola. Museli se tam vyšplhat. Nahoře dělali za houpání stožáru stojku, nebo na boku stožáru zavěšení za jednu nohu dělali živý prapor. Až mi přitom v žilách tuhla krev. Také tam byl cirkus se zvířaty a klaunem, stan s kouzelníkem, několik různých kolotočů, střelnic a houpaček, maňáskové divadlo, astrolog s papouškem (jenž zájemcům vybral kartičku s horoskopem Co vás čeká a nemine) a samozřejmě plno kramářů se sladkostmi, perníky, tureckým medem, zmrzlinou a srdíčky „Z pouti“. K tomu vyhrávaly písničky z gramodesek. Ještě tu byli tzv. bosňáci, kteří nabízeli kudly, hřebínky, tkaničky, vlásničky, zrcátka, karty, šle, apod. z krámku, zavěšeném kšandou na krku, nebo cikánka hádající budoucnost z ruky. My děti jsme si kupovali za 1 korunu tajemnou obálku pro štěstí, ve které byly třeba jen barevné kamínky, korálky či knoflíky, špendlíky a někdy i nějaká drobná ozdoba. Když byly poutě v sousedních vsích, zašli jsme zase tam. Jinak jsme moc mezi děti nechodili, rodiče se o nás báli. Já jednou (bylo mi asi 7 let) chtěl mezi děti utéct, ale nevyplatilo se mi to. Když jsem přelezl za domem plot a utíkal po mezi, nevšimnul jsem si, že tam byly zatlučené kusy trubek. O jednu jsem zakopnul, až jsem si sednul na zadek. Nechápal jsem, co stalo, až jsem uviděl rozseknutou kůži na koleně a začla mi odtud prýštit krev. Hrozně jsem se rozbrečel. Soused to uslyšel a v náručí mě odnesl domů. Maminka mi to rychle zafačovala, vzala mne na ramena a odnesla k místnímu panu doktorovi Šnajdrovi. Dal mi tam tři sponky a zpevnil koleno sádrou. Teprve za dva týdny jsem mohl opět do školy. Proto mohu ostatním dětem poradit: „Poslouchejte rodiče!“.
Stará vojno!Zajímavé počtení-i naše babička byla tak starostlivá a pečlivá,bála se o nás abychom se nám něco nestalo.Pamětˇ vám slouží dobře,vzpomínky jsou nesmrtelné,TO OCENˇUJI.Přeji krásný den.