Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak to dělala babička: Lesní práce
Babička pocházela z chalupy, kde vychovala sedm dětí. Čtyři synové padli v první světové válce a další zemřel na souchotiny. Manžel – místní kapelník – jí v té době zemřel, zbylá dcera a syn si založili vlastní rodiny a tak zůstala sama.Chalupu i pole prodala, výtěžek rozdala zbylým dětem a bydlela v podnájmu na samotě. Vždycky nosila šátek. Domácí zvířata neměla kde chovat, a tak si dlouhou chvíli do druhé světové války krátila různými pracemi. Našla si třeba práci u hajného v lese. Tam nejčastěji pracovala v ohrazené lesní školce; do ní nechodily děti, ale pěstovala se tam na záhoncích ze semen sadba lesních stromečků – jehličnatých smrčků, borovic, modřínů, jedlí a listnatých dubů, buků, olší a také javorů, jasanů, bříz, jírovce, jívy, habru, jeřábu, aj. Až do sněhu tam bylo co dělat, ošetřovat malé rostlinky, aby neuvadly a nebyly utiskované plevelem, chránit je příkrovem chvoje proti kroupám a přílišnému slunečnímu žáru, dbát, aby půda nevysychala a rostlinky neuhynuly. Když stromečky povyrostly asi na 15 cm výšky, musely se i s balem hlíny na kořínkách vyjmout, uložit do palet a odvézt na připravené paseky k vysázení nových porostů. Podle starého systému se sázely smrčky do přesně vytyčených řad, jako vojáci. Nejprve se vyryla jamka, rostlinka i s balem se do ní vsadila, rukama kolem upěchovala a zalila vodou. Pak se jen občas vyžínala srpem okolo vzrostlá tráva, stromeček se musel otužit a růst sám. Parcely takto vysazených stromečků se ohrazovaly dřevěným plotem, aby je vysoká lesní zvěř neponičila. Mladé stromky se musely hlídat i proti krádeži, hlavně před vánoci. Jako odměnu směla babička pilkou na bidýlku ořezávat spodní větvičky vzrostlých stromů a nosit si je domů. V lesích bývalo uklizeno, žádné odpadky ani roští. Ráno ještě za tmy vzala pilku a nůši a polní cestou došla k lesu, kde počkala, až se rozední. Potom do nůše nasbírala šišky a na nůši navršila z roští velký vál, který převázala provazem. Nůši postavila na kraj škarpy, přisedla k ní a po navlečení popruhů nůše na sebe tak snadněji vstala. Měla to domů necelou hodinu chůze. Doma roští nasekala a houžvemi svázala do otýpek na podpal. Nevíte co jsou houžve? To byly dlouhé osekané čerstvé větve, které se po naklepání sekerkou zkroutily a jimi se vázaly otýpky roští. Měla jimi obestavěnou celou kůlnu. Nikdy si nestěžovala na nějakou nemoc či chudobu, vše si léčila sama a když k nám přišla na návštěvu, tak nám, dětem, vždycky přinesla něco na zub, třeba bančičku lesních jahod, nebo košíček hub. Měli jsme ji rádi.
Dopvoluji si oznámit, že jsem do rubriky Všehochuť odeslal další článek: Maminčina zahrádka
Za všechny dosavadní komentáře děkuji.
Moc milé….
Poslal jsem další článek – o králíčcích a kozách.
Děkuji za milé zhodnocení. Opět jsem poslal nový článek – o drůbeži, hlavné o kuřátkách.
Moc se mi vaše vzpomínání líbí. Dají se z toho odnést i praktické rady a navíc jsou vzpomínky na staré časy moc milé.
hezký článek. Alča