Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Silnice (1)
Také surfujete po webu? Hledal jsem něco poučného a našel – nově zřizované muzeum silnic ve Vikýřovicích u Šumperka a navázal s ním styk. Hned se mi vybavila spousta technických drobností. S mnohými jsem během svého života měl možnost se prakticky obeznámit, když můj tatínek se stal cestářem a sám jsem pak sloužil u ženijního vojska.
Ono se řekne silnice, cesta, ale zkuste je nějak zasadit do různých historických souvislostí a přidejte k tomu určitou dávku fantazie, jak se tehdy žilo a cestovalo doma i mezi kontinenty a jaký význam ty cesty vlastně plnily. Cesty plnily důležité poslání – po nich cestovaly náboženské mise, šíříce svou vyznávanou víru a tím i kulturu a civilizaci. Cestami se ubírala vojska, dobývající cizí území a za nimi mocipáni, podmaňující si místní obyvatelstvo k nucené robotě a dobývání tamního přírodního bohatství ve jménu svých panovníků – králů, císařů, šejků, aj. Cestami se vozila také sůl, vzácné koření i látky, také cizí plody, drahé kamení a otroci, kterým nezbývalo, než se nechat všelijak zneužívat i prodávat jako bezcenná pracovní síla, se kterou si majitel mohl dělat co chtěl. Otrok neměl žádná práva, jen povinnost plnit úkoly svého pána.
Cesty sloužily zejména obchodu, cestovaly po nich celé karavany s naloženým vzácným zbožím a ty stezky si zachovaly i svá jména. Známe třeba Hedvábnou cestu, po které se před 5.000 lety z Číny do Evropy dopravovalo hedvábí, koření, papír. ba i střelný prach. Mnohé její úseky se užívají dodnes. Tak vznikaly cesty mezi různými zdrojovými a spotřebními regiony i námořními přístavy a ty více využívané stezky se začaly také různě upravovat, aby se zvýšila jejich kapacita a celoroční využití. Vzpomínaná Hedvábná cesta vedla i velehorami (Himaláj aj.) ve výšce 4.000 metrů a měřila šest a půl tisíce kilometrů. Nejprve vznikaly stezky pro pěší, ty se upravovaly pro stále těžší náklad – na mezcích, později třeba na slonech a povozech, takže místy měly i dlážděný povrch. Tam už bylo nezbytné upravovat také brody či mosty přes vodní toky, využít průchodů jeskyněmi a vystavět i mohutná přemostění třeba ve skalách.
Cesty musely umožňovat i chráněný odpočinek a doplňování zásob vody a potravin pro lidi i zvířata, také ochranu před lupiči a nájezdníky, jakož i určitý systém spojení – třeba pomocí kouřových či ohňových signálů na velké vzdálenosti. Místy na hraničních přechodech byly již tenkrát vybírány od obchodníků celní poplatky, proto vznikaly také nebezpečné pašerácké stezky a strážní stanoviště. Několik obchodních stezek vedlo i přes Prahu a někteří kupci nám z té doby zanechali písemná svědectví. V místech zdrojů surovin vznikaly řemeslné prvovýroby, které často potřebovaly topivo a vodu; tam vznikala města a potřeba silničního spojení. Postupným propojením cest vznikala stále hustší síť obyčejných silnic, po kterých jezdily hlavně formanské a poštovní povozy (železnice ještě nebyly).
K rychlejšímu spojení vzdálených oblastí někteří panovníci zřizovali síť panských silnic pokud možno bez zbytečných zatáček. Takovou panovnicí byla v českých zemích v létech 1745-1780 římsko-německá císařovna Marie Terezie, která sama narýsovala do mapy síť císařských (státních) silnic. Síť po vybudování dobře sloužila a slouží dodnes, ale byla nově doplněna sítí nejvyšší úrovně – dálnic.
Pokračování příště.
Zajímavé zamyšlení.