Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příběhy s autem
Řidičák mám od r. 1950, postupně rozšířený na všechno kromě autobusu, auto jsem koupil až r.1965, kdy byly zrušeny poukazy. Sjezdil jsem celou ČSR, jezdil jsem k Černému a Baltskému moři, cestoval jsem i jinými prostředky, včetně letadel. S autem jsem jsem nikdy nehavaroval, ale měl jsem dost potíží, ne v cizině, ale doma. V embéčku jsem jednou využil lůžkovou úpravu, ale ráno bylo všechno v autě tak zvlhlé, že už jsem to neopakoval. V r. 1969 jsem takhle navečer po návratu z práce zaparkoval u domu. Byla u nás babička, zdržela se a tak jsem ji chtěl odvézt domů. Vyšli jsme před dům a – auto fuč. Hned jsem volal SNB a dozorčí slíbil, že obvolá hlídky rádiem. Po dvou hodinách, když nezavolal, jsem došel na stanici; dozorčí byl klidný, jenže nikam nic neohlásil. Prý ten večer kolem nás byla poškozena 3 další auta, se žádným se nepodařilo odjet a měly zdemolovanou přístr. desku. Za dva dny mi volalo SNB z vesnice u Žatce, že podle papírů ve voze mají mou adresu i telefon a že tam našli v kopci na cestě mé auto, abych si ho vyzvednul. Kamarád mne tam odvezl, ssebou jsme měli kanystry – benzin i olej. Zřejmě auto odtáhli za přední nárazník, takže byl jako V. Auto stálo otevřené na volném prostranství u hospody s rozbitým větracím okénkem u dveří, vybitým aku., s ulomeným zámkem volantu, bez benzínu, téměř bez oleje a chladicí kapaliny (zřejmě pro přehřátí), s vytrhanými kabely pod přístr. deskou a s demolovanou přední kapotou (kde zůstal kanystr s benzinem apod. Musel to být řidič neuměl. Na tamní stanici SNB mi nedali žádný doklad, pouze ty mé nalezené doklady, že prý všichni jsou někde v NDR na zájezdu, abych si to nahlásil u nás – dobré, že? Než to pojišťovna začla šetřit, tak tu stanici SNB zrušili a musel jsem pro zápis na SNB v Žatci. To tedy byla má první kušenost s pojišťovnou. Po opravě jsem auto vybavil signálním zařízením proti odcizení, ale nebylo to k ničemu. Jednou večer bylo hrozné počasí, vítr auty lomcoval a tak začlo houkat signální zařízení, že mi přišli vynadat ze sousedního domu. Podruhé se to opakovalo, když jsem odlétal z Prahy na dovolenou a auto nechal v ulici vedle MNO/GŠ. Někdo do auta drcnul a houkačka se rozhoukala, tak pod nárazníkem odpojili dráty. Jenže, já měl druhou houkačka paralelně připojenou uvnitř předního kufru. Když jsem se vrátil z dovolené, baterie byla skoro vybitá, ale signální zařízení po každém prudším dotyku se znovu rozhoukalo. Musel jsem ho odpojit natrvalo. Ještě horší zkušenosti mám s autoopravnami. Svěřoval jsem auto různým doporučeným opravnám k přípravě a provedení TP, ale skoro pokaždé mi skrytě z auta něco odmontovali a nahradili opotřebeným dílem. Přicházel jsem na to až při náhodné dílčí montáži. Tak např. mi postupně vyměnili hlavu motoru, karburátor, alternátor, tlumiče, vodní čerpadlo, dveřní těsnění Pireli, kompletní chladič s větrákem, startér, AC pumpu a celou sadu stíračů s motorkem. Nejhorší bylo autodružstvo ve Spojovací ulici v Praze, tam to před léty organizoval sám fousatý mistr opravny. Pak mi před domem (snad v noci) z uzamčeného předního kufru Š105 odcizili tovární nálepky včetně typového
štítku, jindy zase rezervní kolo z prostoru pod předkem auta. Uhlídat se to nedalo. To mne postupně naučilo si opravy dělat sám – ve svépomocné dílně Svazarmu. Měnil jsem si kroužky pístů, šály klikovky, ventily, obložení brzd, rejdové čepy, všechny hadice, upravoval autoelektriku včetně zapalování a opravy měřáků přístr. desky, atp. Znám své auto do posledního šroubku, ale pro zdrav. obtíže jsem často musel oprav zanechat. Nevím, jak to dělají jiní, ale podobné zkušenosti v takovém rozsahu jako mám sám, jsem od jiných neslyšel. Stávají se i jiné zlomyslnosti. Za jízdy mi protijedoucí auto zničilo nějakým předmětem dveřní zrcátko, v Karviné mi poničili lak žíravinou, u Vodochod zpoza roští mi kluci za jízdy poškodili kamenem sklo. Nikdy mi SNB ani pozdější Policie nepomohly. Byla mi nedávno odcizena kabelka s klíči a doklady v době vážné nemoci, takže jsem ztrátu mohl jen oznámit policii mobilem. Potom jsem chtěl na stanici oznámení sepsat, dozorčí praporčice to odmítala, z arogance mi ani nepůjčila propisovačku k podepsání protokolu (musel jsem si ji půjčit na ulici v trafice); stěžoval jsem si až na MV a to se mi omluvilo. Teď už se nejenom kradou věci z aut a celá auta, ale také se z recese zapalují.
Člověk by nevěřil, čeho se může s autem dočkat. Protože je provoz stále dražší, skoro se nevyplácí k vůli občasné jízdě auto vlastnit. Že bychom jej potřebovali jen k vůli nákupům v supermarketu? Já už jezdím jenom na hřbitov. Jaké máte zkušenosti Vy?
opravdu si myslite ze takovehle clánky souvisi s detmi?